Bush odchází bez potlesku. Ve stínu válek a recese

Roman Gazdík
20. 1. 2009 6:33
Politický nekrolog 43. prezidenta Spojených států
Foto: Aktuálně.cz

Praha - Když před osmi lety nastupoval George Bush do Bílého domu, sliboval mír, střídmou zahraniční politiku a ekonomickou prosperitu.

Do historie se však zapíše svými válkami, agresivními a unilateralistickými zahraničními dobrodružstvími a největší ekonomickou krizí od doby Franklina Delano Roosevelta.

A přestože měl Bush v době krátce po útocích z jedenáctého září rekordní podporu 86 procent Američanů, odchází jako nejméně oblíbený prezident v sedmdesátileté historii průzkumů Gallupova ústavu.

Jeho neoblíbenost v dubnu 2008 stoupla na 69 procent a podle průzkumu CNN uveřejněného před dvěma dny se 68 procent Američanů domnívá, že Bushovo úřadování bylo neúspěšné.

Polovina dotázaných je přesvědčena o tom, že by jim bylo lépe, kdyby před osmi lety vyhrál demokrat Al Gore. A stejně neoblíbený, ne-li víc, je Bush i ve světě.

11. září

Bushovo odhodlání izolovat Ameriku a nepokračovat v zámořských "dobrodružstvích" Billa Clintona se zhroutilo osm měsíců poté, co nastoupil do úřadu - po útocích na věže Světového obchodního centra v New Yorku a budovu Pentagonu jedenáctého září 2001.

Útok v New Yorku a Washingtonu všechno změnil...
Útok v New Yorku a Washingtonu všechno změnil... | Foto: Aktuálně.cz

"Kovboj z Texasu", který si pletl Česko s Čečenskem a chtěl se během svého prezidentování soustředit na zlepšení situace ve Spojených státech, byl vržen do víru událostí, kterým nerozuměl. V zahraniční politice se tak po několik let nechal vláčet jinými.

Především washingtonským matadorem Dickem Cheneym, který byl později nazván "nejmocnějším viceprezidentem všech dob". 

Cheney už v Bílém domě sloužil jako šéf prezidentské kanceláře Geralda Forda a coby ministr obrany v administrativě Bushova otce řídil první válku s iráckým diktátorem Saddámem Husajnem na počátku devadesátých let.

Neokonzervativci v Bílém domě

Společně s ním získali vliv v Bílém domě další muži označovaní za neokonzervativce jako Paul Wolfowitz, Douglas Feith, David Frum, William Kristol a Richard Perle. A také ministr obrany Donald Rumsfeld, který sice nebývá považován za "neokona", svými názory se jim však blíží.

Článek pokračuje pod grafikou

Neokonzervativní světonázor byl založen na víře v univerzálnost amerických hodnot a na představě, že Spojené státy představují dobro ve světě, které se potýká se zlem zosobněným mezinárodním terorismem a nepřátelskými režimy, jež ohrožují demokracii a zájmy USA ve světě.

Bush tak rychle překročil Clintonův stín a pustil se do projektu "války proti teroru", která měla transformovat Afghánistán, Irák a později i ostatní blízkovýchodní totalitní či autoritativní režimy v příkladné demokracie.

Po desítkách či dokonce stovkách tisíc mrtvých (různé zdroje uvádějí různá čísla) v Afghánistánu a Iráku je však stabilita a demokracie v této části světa stále hudbou vzdálené budoucnosti.

Směrem k diplomacii

S tím, jak Bush získával zahraničněpolitické ostruhy a jak se růžové neokonzervativní vize měnily v noční můru, ztráceli postupně vliv i sami neokonzervativci, kteří až na Cheneyho postupně v Bushově druhém funkčním období opustili administrativu. 

Dick
Dick | Foto: Reuters

Vrchu nabyli "realisté" pod vedením nové ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a nového šéfa Pentagonu Roberta Gatese.

Války v Afghánistánu a Iráku pokračovaly i po roce 2004 a útok na Írán nikdy druhá Bushova administrativa nevyloučila (a nevylučuje ho ani Barack Obama), nově byl však důraz položen na diplomacii. USA si začaly všímat i názorů svých spojenců a obrat nastal i v přístupu ke dvěma zbylým státům "osy zla".

Washington se pustil do krkolomných diplomatických tanečků s cílem zbavit se jaderného programu nevyzpytatelné Severní Koreje a třetí muž ministerstva obrany William J. Burns se zúčastnil multilaterálních jednání se zástupci íránských ajatolláhů - coby nejvýše postavený americký diplomat, který tak od islámské revoluce v Íránu učinil. Spekuluje se také o otevření americké zájmové sekce v Teheránu.

Od recese k recesi

Bushova zahraniční politika velice dlouho zastiňovala všechny ostatní otázky. Avšak jen do té doby, než praskla bublina na trhu s nemovitostmi, začali padat bankovní giganti a kvůli americké krizi se na prahu hospodářské recese ocitl celý svět.

Článek pokračuje pod testem

Ekonomika přitom měla být podle tvrzení představitelů jeho administrativy silnou stránkou Bushova vládnutí po obě volební období.

Prezident například stále upozorňuje, že se mu na počátku jeho vlády podařilo vymanit z recese způsobené nečekaným splasknutím bubliny, jež se předtím nafoukla kolem tzv. nové ekonomiky založené na elektronickém obchodování ("dot com bubble") a následným pádem akcií internetových firem.

Podle ekonomických analýz ale následný růst stál na povážlivě tekutých píscích a byl podporovaný zejména vzestupem trhu s nemovitostmi a zběsilým nakupováním Američanů na dluh, což se později stalo příčinou finanční krize.

Také statistiky hovoří v Bushův neprospěch.

V soukromém sektoru vytvořil pouze 1,34 milionu pracovních míst, nejméně od dob Herberta Hoovera, zatímco Clinton vytvořil 21 milionů pracovních míst. Ekonomika rostla o 2,2 procenta ročně, což je o 1,2 procenta méně než průměr od druhé světové války. A přestože ekonomika šla nahoru, americký veřejný dluh se zdvojnásobil na téměř jedenáct bilionů dolarů.

Reformy neprošly

Ani z velkolepých prezidentových plánů na domácí scéně mnoho nezbylo. Bush sice prosadil zákon "No Child Left Behind", kterým se poměrně úspěšně pokoušel zlepšit kvalitu výuky na základních školách, jinde však neuspěl.

Díky obcházení Kongresu v boji proti terorismu si v něm udělal Bush mnoho nepřátel. I proto jeho reformy neprošly
Díky obcházení Kongresu v boji proti terorismu si v něm udělal Bush mnoho nepřátel. I proto jeho reformy neprošly | Foto: Reuters

Reformy penzijního systému, změny imigrační politiky ani úpravy zdravotního systému Medicare, který pod ním ještě nabobtnal a hrozí v příštích letech kolapsem, nedosáhl.

Analytici však upozorňují, že ve světle současné krize je jen dobře, že se mu například pro reformu penzí najít podporu v Kongresu nepodařilo.

Bush chtěl totiž vládní penzijní fondy částečně privatizovat, a Barack Obama tak od padajícího Wall Streetu nebude muset vykupovat peníze důchodců zpátky.

 

Právě se děje

Další zprávy