Brusel - Plánovaný celoevropský prezident (či stálý předseda Evropské rady) by měl mít za úkol krotit jednotlivé státy i jejich lídry, pokud sledují pouze vlastní zájmy. Myslí si to, předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Podle Barrosa citovaného serverem EUobserver by měl být europrezident osobností schopnou státy Evropské unie v pohledu na závažné problémy sjednocovat.

Pozici prezidenta EU vytváří Lisabonská smlouva, kterou zatím ratifikovalo dvacet šest států uni. Evropská komise, švédské předsednictví i ostatní země společenství nyní obrací své pohledy směrem k Praze, kde se kompatibilitou reformní smlouvy s českým právem zabývá Ústavní soud.

Český prezident Václav Klaus přišel minulý týden i s další podmínkou, kterou si pro ratifikaci klade. Žádá trvalou výjimku z Listiny základních práv EU, obdobně jako ji má Polsko či Británie. Obává se totiž případných majetkových nároků sudetských Němců.

Na základě výroků jeho tajemníka Ladislava Jakla se Brusel obává toho, že Klaus bude požadovat opakování ratifikace ve všech členských státech EU. Do Bruselu dnes zamíří na jednání český premiér Jan Fischer.

Podle Barrosa je letošní rok jasným důkazem toho, proč je pozice evropského prezidenta nutná.

Dosud totiž musel z pozice předsedy Rady EU jednat se čtyřmi státníky, tři z nich pocházeli z Česka. Nejprve to byl premiér Mirek Topolánek, po pádu jeho vlády pak Václav Klaus a poté předseda nové české vlády Jan Fischer. Čtvrtým mužem je švédský premiér Fredrik Reinfeldt.

"Žádná jiná instituce se takhle nechová, ani fotbalový klub," prohlásil Barroso.

Jako o jednom z horkých kandidátů na europrezidentskou funkci se hovoří o bývalém britském premiérovi Tonym Blairovi. Jeho kandidaturu však ztěžuje tradiční britský odpor k větší integrovanosti Británie do EU. Jako nevýhoda je například vnímáno to, že Britové nepřijali euro.