Pád necelé tři měsíce sloužící vlády, po němž druhé nejsilnější ekonomice Evropské unie bez jasné parlamentní většiny hrozí období politické nestability, znamená pro Macrona nutnost rychle najít nového premiéra. Hlava státu, na jejíž rychlé rozhodnutí tlačí další politici, plánuje k Francouzům promluvit ve 20:00.
Macron ani Barnier čtvrteční více než hodinové jednání bezprostředně nekomentovali, prezident na něj navíc navázal schůzkami s dalšími politiky. Následně Elysejský palác oznámil, že Macron vzal rezignaci na vědomí a Barniera požádal, aby vládu v demisi dál řídil až do nástupu nového premiéra.
Pověření Barniera prozatímním řízením vlády v demisi se očekávalo. Analytici už dopředu odhadovali, že tak Macron učiní rychle, aby předešel dalšímu oslabení své pozice dva dny předtím, než v Paříži uvítá desítky světových lídrů na slavnostním znovuotevření chrámu Notre-Dame.
Francouzské televize informovaly o tom, že odpoledne má Macron naplánované jednání s předsedou centristické strany MoDem Françoisem Bayrouem, s nímž prezident již v září konzultoval možnosti sestavení vlády před tím, než do jejího čela vybral Barniera. Politologové se shodují, že Bayrou by jako případný kandidát na premiéra mohl vyhovovat šéfce krajní pravice Marine Le Penové, čímž by si mohl zajistit dost hlasů pro svou vládu.
Další jméno skloňované v souvislosti s možným vedením příští vlády, je dosavadní ministr obrany Sébastien Lecornu. Na post premiérky se podle médií nabízí například i bývalá neúspěšná prezidentská kandidátka za socialisty Ségolène Royalová, která by zase mohla pro vládu získat část hlasů levice. Zatím není známo, že by prezident měl s někým z nich rovněž schůzku.
"Doporučuji, aby rychle přistoupil k jmenování nového premiéra, nemůžeme to nechat dlouho nevyřešené," řekla rozhlasové stanici France Inter předsedkyně dolní komory parlamentu Yaël Braunová-Pivetová, která je Macronovou spojenkyní a jednala s prezidentem vzápětí po Barnierovi.
Prezident od červencových voleb nemá v Národním shromáždění většinu hlasů. Dolní parlamentní komora je rozdělena na tři podobně velké bloky - vládní středopravý, levici a krajní pravici. Část opozice, zejména krajní levice, požaduje Macronovu rezignaci, Le Penová naproti tomu tvrdí, že chce dát šanci další Macronově vládě, pokud předloží upravený návrh rozpočtu.
Právě zvyšováním daní a seškrtáním některých výdajů zdůvodňuje opozice pondělní vyslovení nedůvěry vládě v parlamentu, na něž došlo poprvé od roku 1962. Barnier se pokusil rozpočet prosadit bez podpory parlamentu s odůvodněním, že země potřebuje stabilizovat veřejné finance a snižovat jejich deficit. Macron se potýká s velkou nespokojeností veřejnosti, například ve čtvrtek kvůli plánovaným úsporným opatřením stávkuje část zaměstnanců veřejného sektoru, včetně některých učitelů a leteckých dispečerů.
Evropská média pád vlády označují za dlouho nevídané rozhodnutí země, kterým Francie učinila krok do neznáma a který ji uvrhl do období politického chaosu. Deníky se shodují, že jde o nejtěžší krizi prezidenta Emmanuela Macrona, který vládne zemi sedm let, napsala agentura AFP. Web Politico podotýká, že po Německu také Francie jako druhá klíčová země Evropské unie zažívá vládní krizi, což může mít dopad na akceschopnost EU.
"Je jednoduší znovu postavit Notre-Dame než rozpočet," píše s nadsázkou německý list Tagesspiegel a s narážkou na znovuotevření chrámu.
Podle deníku Süddeutsche Zeitung aktuální vývoj ukazuje roztříštěnost francouzské politické scény, kde nejsou strany ochotny spolupracovat a uzavírat koalice, nýbrž se všechny vzájemně obviňují, že krizi zavinil ten druhý. "Dochází politickému systému páté republiky dech?" ptá se list, zda není na čase změnit politická pravidla v zemi. Deník soudí, že současná situace je vyústěním Macronovy chyby při výběru premiéra.
K podobnému závěru došel i španělský list El País, podle něhož si "debakl" způsobil sám prezident, když vybral premiéra z menšinové konzervativní pravice a myslel si, že to "usnadní prosazení nepopulárních nutných opatření". Barnierův rozpočet počítal s vyššími daněmi a škrty ve výdajích, které odmítla levice i krajní pravice.
