Barcelona (od našeho spolupracovníka) - Čtyři sta kilometrů dlouhý lidský řetěz, který se potáhne Katalánskem od francouzských hranic na severu až k Valencijskému regionu na jihu, chystá na středu Hnutí za nezávislost Katalánska.
Organizátoři věří, že tak v Evropě i ve světě zviditelní touhu Katalánců po nezávislosti na Španělsku. Podobně jako se to roku 1989 povedlo třem - tehdy ještě sovětským - republikám v Pobaltí.
Očekává se, že se do lidského řetězu zapojí přes milion Katalánců. Katalánsko má 7,5 milionu obyvatel.
Na přípravě katalánského řetězu se podílely i Pille Heinloová a Laura Tibboová, Estonky, které v Barceloně žijí od roku 2004. Tam s nimi mluvilo i Aktuálně.cz.
Heinloová vyhledala a zkontaktovala dva původní estonské pořadatele Baltského řetězu. Ti v červnu přiletěli do Barcelony a poskytli Kataláncům své know-how.
Symbolické datum
Řetěz se spojí 11. září. Ten den slaví Katalánci svůj národní svátek (Diada), odkazující na porážku katalánských vojsk během války o španělské dědictví roku 1714. Právě tohle datum se pokládá za konec katalánské suverenity.
Řetěz bude proto vytvořen přesně v 17 hodin a 14 minut.
I v Pobaltí vybrali před 24 lety symbolické datum. Baltský řetěz (nebo též Baltská cesta) se uskutečnil 23. srpna 1989, přesně padesát let od podepsání Paktu Ribbentrop-Molotov mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem roku 1939. Oba státy si tehdy de facto rozdělily východní Evropu.
Baltský řetěz se spojil v době, kdy politické změny v Sovětském svazu a celém východním bloku již byly v plném proudu. Řetěz byl dlouhý více než 600 kilometrů a odhaduje se, že se ho zúčastnily až dva miliony lidí.
Během plánování bylo nutné především spočítat, kolik lidí bude potřeba na jednotlivé úseky řetězu. Samotná koordinace pak probíhala pomocí přenosných rádií a vysílaček. Aby se bez problémů propojily řetězy v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, komunikovalo se v ruštině.
Barikády v Rize
"Bylo mi 11 let a na moc si nevzpomínám, ale už tehdy mi bylo jasné, že šlo o něco velkého, podle toho, jak se chovali dospělí, a také proto, že tam bylo tolik lidí - všechny silnice byly plné," řekla Aktuálně.cz Lotyška Liga Krastinová. "Na silnicích byli lidé, kteří navigovali auta na nedostatečně zaplněná místa. Také v rádiu říkali, kde chybí lidé."
Baltského řetězu se zúčastnilo i mnoho etnických Rusů. "V jednom televizním dokumentu byl rusky mluvící řidič autobusu, který říkal, že na místo řetězu odveze tolik lidí, kolik bude potřeba," vypráví Heinloová.
O dva roky později, v létě 1991, už byly všechny baltské státy nezávislé. V Litvě a Lotyšsku však na začátku roku 1991 došlo ke střetům se sovětskými ozbrojenými složkami, při kterých bylo zabito několik desítek lidí. Lotyši jim říkali "barikády".
"Pamatuji si, že můj otec, stejně jako mnoho dalších, strávil několik nocí v Rize na barikádách. Šel tam se svými kolegy z práce a myslím, že je tam odvezl firemní autobus. Bála jsem se o něj, protože tam byl tu noc, kdy zastřelili několik lidí. Otec nám později řekl, že byl velmi blízko, když k tomu došlo," vzpomíná Liga Krastinová.
Estonští radionadšenci
Tanky a barikády se objevily i v Estonsku, kde samotná idea lidského řetězu vznikla, ale tam ke ztrátám na životech nedošlo. Podle Heinloové kvůli dvěma faktorům: Tím prvním byla návštěva Borise Jelcina. Ten v lednu 1991 přijel do Tallinnu podepsat smlouvu o vztazích s Estonskem jen den poté, co při střetech v litevském Vilniusu zahynulo několik lidí.
Na Estonsko se tak upřela pozornost světových médií. Druhým faktorem pak byly aktivity amatérských radionadšenců, kterým se podařilo rušit komunikaci mezi sovětskými jednotkami. "Podle některých lidí bylo toto dokonce klíčové," dodala Heinloová.
Ke střetům v Tallinnu pak došlo v srpnu 1991, v době vojenského puče proti Michailu Gorbačovovi. Sovětské jednotky se tehdy v Estonsku pokusily dobít televizní věž. Obléhání skončilo porážkou pučistů v Moskvě a Estonsko vyhlásilo nezávislost.
Pobaltí a Rusko dnes
I více než dvacet let po dosažení nezávislosti vládne v Pobaltí vůči Rusku nedůvěra.
"Myslím, že pro Lotyše je Rusko pořád hrozbou, proto pozorně sledujeme, co se tam děje, a všímáme si výroků ruských politiků. Teoreticky nás chrání NATO, ale mnoho Lotyšů se domnívá, že do křížku s Ruskem by se NATO nepustilo," tvrdí Krastinová.
Vztah mezi Estonskem a Ruskem také není nejvřelejší. "Estonsko mělo vždy svým způsobem defenzívní pozici vůči Rusku," řekla Heinloová. Otázka vztahů s východním sousedem, takzvaná "ruská karta", je důležitým tématem každých voleb.
Oba státy mají také početné ruské minority. "Co se týče ruské menšiny v Lotyšsku, myslím si, že nedochází k mnoha konfliktům, jsme zvyklí žít a pracovat spolu. Také existuje spousta smíšených manželství," řekla Krastinová s tím, že mnoho Rusů podporovalo nezávislost Lotyšska. "Na druhou stranu, existují odlišné náhledy na historii," dodala.
V Estonsku žijí naopak obě etnické skupiny do značné míry odděleně. "Existují dvě paralelní společnosti, které se nestýkají," vysvětluje Laura Tibboová. V dubnu 2007 se tam protest ruské menšiny proti plánovanému přesunutí pomníku Rudé armády zvrhl v nejhorší nepokoje od roku 1991. Jeden člověk při nich zemřel.
"Mnoho paralel"
Lotyšce i oběma Estonkám, s nimiž Aktuálně.cz v Barceloně mluvilo, se myšlenka Katalánského řetězu každopádně zamlouvá. "Jsem velmi ráda, že konečně udělali velký krok, něco jiného než manifestace v Barceloně. Pro mě je řetěz něco víc symbolického, silnějšího, co více upoutává pozornost," řekla Aktuálně.cz Pille Heinloová.
"Vidím mnoho paralel se situací v Lotyšsku, pocity malého národa, který se cítí utlačovaný větším sousedem, jazyková rivalita, kterou máme také my mezi lotyšštinou a ruštinou. Na druhou stranu je očividné, že Španělsko není Sovětský svaz. A nemyslím si, že by mohlo použít vojenskou sílu a represe," myslí si Lotyška Liga Krastinová.
