Fernão de Magalhães se musel cítit nádherně, když se spolu s 48 ozbrojenými muži brodil k pobřeží ostrova Mactan poté, co při snaze o obeplutí zeměkoule nalezl námořní trasu k bájným "ostrovům koření".
Pokřtil tam stovky domorodců, uzavřel obchodní smlouvy s jejich náčelníky a na sousedním ostrově Cebu ve střední části Filipín se mu dostalo vřelého přijetí.
Jenže náčelník Mactanu, legendární Lapu-Lapu jej přivítal spolu s patnácti sty svých bojovníků, kteří portugalského kapitána ve službách španělské koruny doslova prošpikovali kopími a otrávenými šípy.
Letos v lednu proběhla bitva o Mactan z roku 1521 za deštivého počasí znovu. Přesněji řečeno její rekonstrukce, sehraná pro manželky vedoucích představitelů Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), kteří se v Cebu sešli při příležitosti každoročního summitu.
Hosté zdvořile zatleskali, když byl Lapu-Lapu slavnostně označen za prvního Filipínce, který se vzepřel zahraniční mocnosti. Filipínci sice bez ohledu na jeho heroický kousek záhy podlehli španělskému imperialismu a na 350 let se stali kolonií Madridu, ale to je vedlejší.
Lapu-Lapuově svatyni na Mactanu vévodí obelisk věnovaný Magalhãesovi a opatřený vzdorovitým nápisem: "Glorias Españolas". Koloniální správa nechala obelisk na místě slavné bitvy vztyčit v roce 1866.
Téměř všech 16 zemí zastoupených na vrcholné schůzce ASEANu i na následném Východoasijském summitu, jehož se zúčastnili také vedoucí představitelé dalších států v regionu, bylo ve své době koloniemi (výjimku tvoří Thajsko a Japonsko).
Stejně jako Magalhães, obchodníci, misionáři a dobrodruhové, kteří přišli po něm, hledá také ASEAN nové trasy na východ i na západ. Regionální snahu o větší integraci však někdy doprovází i zátěž koloniální minulosti.
Soustředné kružnice
Sdružení ASEAN, založené v době, kdy vrcholila válka ve Vietnamu, bývá často terčem posměchu. Někteří říkají, že se jedná o pouhý řečnický kroužek pod vojenským deštníkem USA.
Infobox
Další reportáže čtěte ZDE
Bývalé britské, francouzské, holandské a španělské kolonie se však v Cebu dohodly, že začnou sepisovat chartu, která je promění v pevnější blok založený na společných pravidlech.
Ten by se měl vzdáleně podobat Evropské unii, která sdružuje řadu jejich někdejších imperiálních vládců.
Složitější je přijít na způsob, jak se vymezit vůči dalším východoasijským zemím. Současný stav označila hostitelka summitu a filipínská prezidentka Gloria Macapagalová-Arroyová jako "mnoho soustředných kružnic".
Singapurský premiér Lee Hsien Loong mi v rozhovoru řekl, že ASEAN se chce stát osou pomyslného kola, jehož paprsky budou vyrážet do Indie, Číny, Japonska, Jižní Koreje, Austrálie a Nového Zélandu, tedy k partnerům ASEANu zúčastněným na Východoasijském summitu.
"Tam dole"
Během Leeovy řeči mi bleskla hlavou vzpomínka na jiné setkání členských států ASEANu, které se uskutečnilo před deseti lety v Bruneji.
Malajsie tehdy vedla kampaň na podporu tzv. Východoasijského hospodářského výboru, který by sdružoval ASEAN, Japonsko, Čínu a Jižní Koreu. Nějaký šprýmař ho později označil za "výbor bez bělochů".
Australský ministr zahraničí Gareth Evans tehdy představil mapu zachycující oblast jihovýchodní Asie. Ta se táhla od ledových sibiřských tunder až po ledovce na Antarktidě, přičemž Austrálie se hrdě vyjímala pod Indonésií.
Ministr tvrdil, že Austrálie geograficky patří k jihovýchodní Asii, a měla by proto do výboru také vstoupit. Tehdejšímu malajsijskému ministru zahraničí Abdalláhu Badávímu to však očividně nebylo po chuti.
"Austrálie není tam," prohlásil a ukázal prstem na mapu projektovanou na plátně za ním. "Je tam dole," dodal a začal vehementně klopit palec k podlaze.
Badáví se stal nakonec premiérem a v roce 2005 hostil Východoasijský summit v Kuala Lumpuru. U stolu tehdy seděli i zástupci Austrálie a Nového Zélandu.
Východ je sice východ a západ je západ, možná se ale soustředné kružnice přece jen stýkají.
