Buenos Aires/Port Stanley - Pokud bychom měli hledat zemi, kde se po Margaret Thatcherové téměř nikomu stýskat nebude, můžeme bez zaváhání zamířit do Jižní Ameriky.
Argentina má na Železnou lady špatné vzpomínky. Ona poslala na Falklandy na jaře 1982 výsadek, který během 78 dní trvající války porazil argentinské vojáky a obnovil britskou nadvládu nad souostrovím.
Nejhorší je vzpomínka na potopení argentinského křižníku General Belgrano, který poslala 2. května 1982 ke dnu britská ponorka se souhlasem Thatcherové. Na palubě zahynulo 323 Argentinců.
Argentinská vláda žádné oficiální prohlášení ke smrti Thatcherové nevydala. Na argentinském internetu a sociálních sítích se to ale hemží tvrdými odsudky britské expremiérky. Je označována kromě jiného za člověka, který se dopustil válečného zločinu.
Reportér agentury Reuters sbíral na ulici v Buenos Aires vesměs negativní ohlasy na britskou političku. "Doufám, že jí bůh odpustí, protože já nemohu. Bolest, kterou naší zemi způsobila, nelze jen tak vymazat," řekl osmačtyřicetiletý hudebník José Raschella.
Majitel obchodu s potravinami Carlos Grillo reportérovi Reuters řekl: "Tehdy jsem ji nenáviděl. Nemohu říci, že je mi líto, že zemřela, protože mi to není líto. Ale jsem katolík, tak nemohu ani říci, že jsem si to přál."
Naopak obyvatelé Falkland jsou Thatcherové vděční za to, že nařídila protiofenzívu, vyhnala argentinské vojáky, a tak jsou ostrovy nadále britské.
"Na Falklandách je velmi ctěnou osobností, která nám vrátila svobodu. Její smrt je pro místní obyvatele velmi smutnou zprávou," uvedl předseda osmičlenného falklandského parlamentu Mike Summers.
Vlajky na souostroví vlají od pondělí na půl žerdi.
Válku na Falklandách (pro Argentince Malvínách) začala 2. dubna argentinská armáda. Obsadila souostroví a oznámila, že jen prosazuje nárok Argentiny na území, které protiprávně obsadili Britové v 19. století.
O invazi rozhodla vojenská diktatura v čele s generálem Leopoldem Galtierim. Vojáci potřebovali docílit nějakého úspěchu, aby odvedli pozornost obyvatel od poklesu ekonomiky a tvrdých represí vůči odpůrcům režimu.
Galtieri se spoléhal na to, že ho podpoří Spojené státy a svým vlivem zabrání Britům v protiútoku. To byl zásadní omyl, protože prezident USA Ronald Reagan i přes dobré vztahy s Buenos Aires jednoznačně podpořil Thatcherovou, a dokonce jí nabídl logistickou pomoc.
Válka skončila 14. června, kdy kapitulovala argentinská obrana města Port Stanley. V konfliktu zemřelo 650 Argentinců a 255 Britů.
Potopení argentinského křižníku vyvolalo velké kontroverze. Britové kolem Falkland vytyčili pásmo 200 námořních mil, do kterého nesměla vplout argentinská plavidla. Byla varována, že se stanou terčem útoku.
Generál Belgrano se ale v okamžiku svého zásahu nacházel mimo tuto zónu a navíc plul směrem k argentinské pevnině. Thatcherová rozhodnutí potopit ho vždy bránila s tím, že představoval nebezpečí pro britské námořníky, protože nikdo nevěděl, jakým směrem bude pokračovat a zda nezmění kurs.
Válka ovlivnila pohled Thatcherové na některé státníky a státy. Potvrdila její pochyby o jednotné Evropě a fungování Evropského hospodářského společenství (předchůdce dnešní Evropské unie), když dvě členské země - Španělsko a Itálie - odmítly Londýn podpořit.
Naopak jediný latinskoamerický politik, který dal najevo sympatie britské straně, a dokonce jí nabídl pomoc, byl chilský vůdce Augusto Pinochet. Železná lady mu za to byla vděčná a vždy mu dávala najevo úctu.
Z českého pohledu je na Falklandské válce pikantní, že tehdejší Československo a celý východní blok podporovalo Argentinu, přestože vojenská junta se vyznačovala tvrdým antikomunismem a mezi oběti jejích zločinů patřili hlavně stoupenci levice.
