Washington - Bývalý americký prezident Richard Nixon byl paranoidní muž posedlý špiclováním i rodinou Kennedyových. Osobně dohlížel na to, aby se na seznam pozvaných do Bílého domu nedostali nepřátelští žurnalisté nebo političtí oponenti.
Vyplývá to z nově publikovaných 280 000 stránek dokumentů Nixonovy prezidentské knihovny spravované Národním archivem USA.
Někdejší viceprezident Dwighta D. Eisenhowera zastával nejvyšší americkou politickou funkci mezi lednem 1968 a srpnem 1974, kdy ho jeho obliba sledování politických odpůrců stála politické křeslo.
Kennedyovský syndrom
Nově zveřejněné dokumenty ale odhalují jeho zálibu ve špiclování už dávno předtím, než se v červnu 1972 skupina prezidentových "instalatérů" vloupala do demokratického ústředí ve washingtonském komplexu Watergate.
Listiny mimo jiné dokládají, že byl Nixon posedlý rodinou Kennedyových, která ho v jeho politických ambicích skutečně pravidelně ohrožovala.
S Johnem Fitzgeraldem Kennedym těsně prohrál svůj první boj o prezidentské křeslo roku 1960, s jeho bratrem Robertem Kennedym se mohl utkat při svém druhém pokusu o osm let později. Zabránil mu v tom ale palestinský radikál Sirhan Sirhan, který "Bobbyho" v červnu 1968 v Los Angeles během demokratických primárek zavraždil.
Nixon považoval Kennedyovy za své úhlavní protivníky i nadále a zaměřil se na třetího z bratrů, senátora Edwarda Kennedyho. Edwardovu cestu do Bílého domu ohrozil takzvaný "Incident Chappaquiddick", kdy v červenci 1969 sjel autem do moře a jeho mladá společnice se přitom utopila. Kennedy nehodu zatajil a neinformoval o ní policii.
Podle Nixona však zůstával pro jeho kariéru nebezpečný i nadále. Prezident tak instruoval své spolupracovníky, aby se pokusili Kennedyho přistihnout s dalšími ženami a mocenské aspirace zbývajícího člena klanu definitivně zničit.
Podle nově zveřejněných záznamů pro to Nixonovi poradci měli dokonce najímat agenty Tajné služby (Secret Service).
"Musíme EMK (Edward Moore Kennedy) sledovat," stojí v poznámce, kterou napsal Bob Strachan svému šéfovi H. R. Haldemanovi, personálnímu šéfovi Bílého domu. "Načapat ho s kompromitujícími důkazy. Domněnky a drobnosti teď potřebují opravdové důkazy."
Dokumenty jmenují několik žen, podle AP však není jasné, jak byl tento plán úspěšný. Kennedy se nakonec rozhodl kandidovat ve volbách roku 1980, stín chappaquiddického incidentu ho však dostihl a demokratickou nominaci získal tehdejší prezident Jimmy Carter.
Nekonvenční hudba a námluvy se Sinatrou
Záznamy však ukazují, že Nixona nepálil pouze Edward, ale to, co Kennedyovi představovali obecně. Ve svém memorandu Haldemanovi a sekretářce Rose Mary Woodsové z ledna 1970 si například stěžuje, že jsou americká velvyslanectví nucena podporovat "nekonvenční hudbu, literaturu a výtvarné umění".
"To je to, v co věřily ty houfy Kennedyovců-Shriverovců (Sargent Shriver byl manželem sestry JFK Eunice - pozn. red.) a měly plné právo takové věci podporovat, když byly u moci," napsal Nixon. "Já to teď ale nemám v žádném případě v úmyslu. A jestli to vyvolá nějaké protesty, nebo dokonce rezignace, nemám s tím problém."
Dokumenty také ukazují, že chtěl Nixon využít ke svým politickým zájmům někdejšího blízkého přítele JFK Franka Sinatru. Soukromé setkání se slavným zpěvákem navrhl v říjnu 1971 v memorandu Haldemanovi zvláštní prezidentův poradce Charles Colson.
Podle Colsona by Sinatra, který se pohyboval mezi celebritami a veřejně činnými osobami, mohl prezidentovi sehnat "obrovské finanční příspěvky". Kvůli Sinatrovým kontaktům na nejvyšší kruhy italské mafie však bylo od soukromého setkání s Nixonem upuštěno.
Nebezpečné květiny
Poté, co se Nixonovi komando vloupalo do Watergate, začali se jeho spolupracovníci obávat, že by se mohli k podobným taktikám uchýlit i demokraté. Před demokratickými štěnicemi ukrytými na zdánlivě nevinných místech tak varuje memorandum bezpečnostního šéfa Výboru pro znovuzvolení prezidenta Stevena Kinga z léta 1972.
"Zjistili jsme, že někteří členové vašeho výboru mají pravděpodobně v oblibě předměty jako květiny ve velkých květináčích a umělé ptáky," píše King. "Takové předměty však představují vážnou hrozbu, protože jsou ideálním místem, kam je možné ukrýt štěnice."
Potenciální demokratické štěnice se však ukázaly pro Nixona nakonec méně nebezpečné než jeho vlastní špiclování. Aby se vyhnul odvolání Kongresem alias impeachmentu kvůli aféře Watergate, raději 9. srpna 1974 odstoupil.
