Berlín - Debile, nýmande, vejžírko. To jsou jen ty nejmírnější nadávky, kterým musí čelit sedmnáctiletý Raymund R., neúspěšný kandidát v německé verzi televizní soutěže Superstar.
Podobně jako on jsou desítky dalších adeptů, kteří vypadli hned v předkole již páté série populární show, známé v Německu pod zkratkou DSDS (Deutschland sucht den Superstar), vystaveni nepříjemným anonymním dopisům a telefonátům.
Televize RTL, která pořad vysílá, totiž na obrazovce k plnému jménu připojila také město, odkud uchazeč o slávu efemérní hvězdičky pochází. A škodolibých agresorů, kteří si telefon zoufalých nezletilců zjistí ze seznamu a pak je zesměšňují, je víc než dost.
Podle dětských psychologů je na vině televize, která nedostatečně chrání uchazeče soutěže před světlem ramp a zájmem diváků.
"Nezletilí si zaslouží zvláštní ochranu, a tu jim nemohou poskytnout ani tak rodiče, jako RTL," citoval týdeník Der Spiegel Friedhelma Güthoffa, tajemníka Spolku pro ochranu dětí.
Má Bohlen ve scénáři ztrapňování?
Kromě toho se objevilo i podezření, že šéf poroty Dieter Bohlen, který kdysi zazářil v duu Modern Talking, si schválně do dalších předkol zve "losery", které uráží a ztrapňuje. Takto se Bohlen "vozil" také na Raymundovi, který studio opustil v slzách.
"Někdy se člověk fakt divil, jak je možné, že postoupili dál," citoval Spiegel dvacetiletou Evu, podle níž za tím musel být záměr kandidáta zesměšnit.
Také podle posudku Komise pro mediální ochranu mládeže k podstatě show náleží "nedostatek respektu v přístupu k soutěžícím". "Není to jen náhodné vykolejení, ale jasný inscenační záměr," napsal již před rokem předseda komise Wolf-Dieter Ring.
RTL: všichni jsou tu dobrovolně
Podle RTL by ale anonymita nebyla to pravé. Uchazeči totiž soutěží o to, aby se televiznímu národu předvedli v přímém, a tedy stresujícím přenosu.A dobrovolně se k tomu zavazují.
"Někdo odhadne svůj talent realisticky, jiný ne," říká mluvčí RTL Anke Eickmeyerová. Nikdo se proto prý nesmí divit, když mu porota řekne nepříjemnou pravdu do očí. A s kamerou za zády.
