Litomyšl – "Asi polovina maleb byla opravdu v prdeli a my se rozhodli, že se doplní podle fotek, které byly v pardubickém muzeu. Vznikla z toho souvislá malba ve dvou místnostech - devadesát metrů pomalovaných zdí, naprosto úžasný," vyprávěl nedávno zesnulý nakladatel Ladislav Horáček o vzniku litomyšlského Portmonea. Měl pravdu, Portmoneum je "naprosto úžasné", zrestaurované malby Josefa Váchala přitahují čím dál více návštěvníků.
Duch Josefa Váchala
Malý domek stojí stranou od rozměrnějších a možná i proslulejších památek Litomyšle, které jsou dokonce chráněny UNESCO. Jeho interiér ale uchvátí i ty, kdo v životě o Josefu Váchalovi neslyšeli. Znalci a obdivovatelé dřevorytce, spisovatele a všestranného umělce Váchala se tu cítí jako v ráji.
Váchalovo dílo na ně mluví ze všech stěn přízemí domku, který Josef Váchal mezi lety 1920 a 1924 vyzdobil barevnými nástěnnými malbami. Venkovský nábytek přeměnil v originální umělecká díla. To vše na přání majitele domku, jistého Josefa Portmana, povoláním litomyšlského knihovníka a především obdivovatele umělce Váchala a vášnivého sběratele jeho děl.
Svého mecenáše Portmana pak Josef Váchal vtělil do svého nejznámějšího díla Krvavý román a jeho domek tam nazval Portmoneem. A tady by mohl už tak zamotaný příběh klidně skončit, kdyby ovšem jeho pokračování nebylo ještě zajímavější.
Největší historka Ladislava Horáčka
V malém domku v Litomyšli nakonec žila jedna z dcer Josefa Portmana. Stejně jako komunisté, které si Váchal rád a bez servítek bral do úst, ani ona neměla k nezávislému umělci žádný vztah, a ani k malbám, které zdobily její domek. Poničené, ale ještě existující malby zachránila před úplným zničením Národní galerie, která domek odkoupila. Do fresek ale zatékalo dál.
Po roce 1989 se na scéně objevil Ladislav Horáček. Vzdělaný intelektuál a obdivovatel Váchalova díla založil na počátku 90. let nakladatelství, jemuž dal podle jména tiskaře z Krvavého románu název Paseka. První román, který vydal, byl ten Krvavý.
Následovala úspěšná několikadílná sága o Tarzanovi, která vydavateli přinesla takový zisk, že mohl od Národní galerie domek se zdevastovaným interiérem zakoupit a pustit se do jeho rekonstrukce a hlavně restaurování výzdoby. Domek pojmenoval (samozřejmě opět inspirován Krvavým románem) Portmoneum.
K restaurování přizval ty nejlepší odborníky, které musel samozřejmě i zaplatit. V Bilančním rozhovoru (Přece tady nebudeme sedět nasucho, Bilanční rozhovor Petra Placáka s nakladatelem Ladislavem Horáčkem, vyd. Paseka 2014) nakladatel Horáček vzpomíná na svou osobní účast: "Oprava Portmonea je taková moje největší historka z doby počátků – byla pro mě nejpodstatnější a věnoval jsem se tehdy nejvíc tomu."
Dílo se povedlo skvěle, což může posoudit každý, kdo do Litomyšle přijede – Portmoneum je už od počátků otevřeno pro veřejnost. Kromě nástěnných maleb je tu k vidění sbírka Váchalových knih a skromné množství působivých fotografií. Nejpůsobivější je ale samo místo s pikantní minulostí, kterou návštěvníkům průvodce rád povykládá.
Nejen Portmoneum, ale i škola a Váchalova ulička
S Váchalem se dnes návštěvníci Litomyšle mohou potkat i v malé uličce vybíhající přímo z hlavního náměstí, díky Ladislavu Horáčkovi pojmenované Váchalova. Fasády domů lemujících uličku jsou vyzdobené freskami podle Váchalových dřevorytů.
Vytvořili je studenti restaurátorské školy, jejíž vznik inicioval v 90. letech rovněž osvícený nakladatel Horáček: "Když práce na Portmoneu po dvou letech skončily, všem bylo líto se zase rozejít a domluvili jsme se, že zřídíme restaurátorskou školu," vzpomíná ve zmíněné knize.
Ve škole učili špičkoví restaurátoři, kteří se podíleli na opravě Portmonea – Jiří Látal, Jan Turský, kunsthistorik Jiří Kaše. Nyní už je restaurátorská škola samostatnou fakultou pardubické univerzity, ale funguje dál. Stejně jako Portmoneum a nakladatelství Paseka. Dalo by se říci, že nám tu po sobě Ladislav Horáček zanechal krásně oživlý Krvavý román.
