Brusel - Stejné podmínky pro udělení azylu ve všech zemích EU. Tak by měla podle Bruselu vypadat ideální azylová politika.
Jenže v praxi žádný "euroazyl" ještě dlouhou dobu existovat nebude. Jednotlivé státy unie si totiž svou azylovou politiku bedlivě střeží a prosadit jednotný přístup je politicky mimořádně obtížné.
Žádosti o azyl v roce 2006
- Velká Británie: 27850
- Francie: 26270
- Švédsko: 24320
- Německo: 21030
- Rakousko: 13350
- Slovensko: 2870
- Česko: 2730
Zdroj: Evropská komise
Evropská komise dnes přesto představila nový plán na koordinaci azylové politiky, který by měl zajistit "vyšší sdílené standardy ochrany a vysoký stupeň solidarity mezi státy".
"Potřeba solidarity se stále zvyšuje. Musíme zajistit, aby procedura udílení azylu byla rovnoměrněji rozdělena," citoval server Euobserver eurokomisaře pro vnitro Franka Frattiniho.
Kolem sedmdesáti procent všech žadatelů o azyl totiž končí ve Francii, Velké Británii, Švédsku nebo Německu. Oproti tomu tři pobaltské státy dohromady loni zaregistrovaly jen 165 azylantů.
Co s migranty? Přerozdělovat
Zpráva hovoří mimo jiné o "rozdělování" uprchlíků mezi členskými státy, jakmile dostanou azyl. Velký význam má varianta přesídlování uvnitř EU, uvádí dokument.
Výhrady s takovým přístupem dal minulý týden v Bruselu najevo český ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. "Představa, že by nám někdo přiděloval různé kvóty zahraničních migrantů, je pro nás naprosto nepředstavitelná," řekl tehdy ČTK.
Tíha imigrační vlny přitom není vždy způsobena geografickou polohou, jak by se mohlo zdát. Na španělské ostrovy v Atlantiku sice ročně míří desetitisíce uprchlíků ze subsaharské Afriky, ti ale většinou nespadají do politické kategorie azylu, ale ekonomické imigrace.
Uprchlíci na oběžné dráze
Největším problémem azylantů v Evropě je podle odborníků takzvaná sekundární azylová migrace, v unijním žargonu prostě "uprchlíci na oběžné dráze" nebo také "azylový shopping".
Každý stát si totiž nastavuje pravidla azylu sám, a tak například tisíce Čečenců ročně míří z Česka a Slovenska do sousedního Rakouska, které je relativně liberální.
"Velké rozdíly mezi národními systémy jsou pro Čečence, kteří prchají před konflikty a pronásledováním stejně nebezpečné, jako ruská ruleta," zdůraznil tajemník Evropské rady pro uprchlíky a exil Bjarte Vadvik.
Dosud jediným nástrojem EU pro koordinaci azylové politiky je tzv. dublinský systém. Ten v praxi určuje, který stát je v často spletitých kauzách zodpovědný za posouzení azylu. Uprchlíkům by pak měl zajistit, aby si je země EU zbytečně nepředávaly mezi sebou.
Prevence? Tábory a námořní hlídky
Evropská unie ale zvažuje také zesílení preventivních opatření. Mezi ně by měly patřit například záchytné tábory v severní Africe, které by předem rozřazovaly žadatele o azyl. Uvažuje se ale také o střediscích například na Ukrajině.
Od loňského léta pak v nejpostiženějších zemích (Španělsku, Itálii a na Maltě) působí námořní "eurohlídky" vybavené čluny a helikoptérami, které pomáhají zachytávat a vracet plavidla s africkými běženci.
