Sydney - Tučňáků císařských, hlavních hrdinů francouzského filmu Putování tučňáků nebo animovaného Happy Feet, je dvakrát tolik, než se čekalo.
Domovskou Antarktidu jich podle posledních měření obývá asi 595 tisíc.
Pro představu - je to asi tolik, kolik obyvatel má Zlínský kraj nebo německý Stuttgart.
Vědci to zjistili díky využití nejmodernějších technologií satelitního mapování, které disponuje takovým rozlišením, že je schopné rozeznat trus tučňáka od pouhého stínu, napsala agentura Reuters.
Na druhou stranu je prý předčasné jásat - badatelé totiž zjistili, že některé kolonie tučňáků v důsledku dlouhodobých klimatických změn zmizely.
Ukazuje se tak, že největší tučňáci na světě (někteří z nich dosahují výšky až kolem 120 centimetrů) rozhodně ještě zdaleka nejsou - lidově řečeno - "za vodou".
Většina kolonií tučňáků se totiž nachází v oblastech, kde zamrzající hladina v blízkosti pobřeží vytváří souvislou ledovou pokrývku, která zasahuje někdy i daleko do oceánu.
Největší nepřítel tučňáka? Oteplování
Tyto rovné plochy jsou nezbytné pro úspěšné hnízdění těchto ptáků - samci tučňáků císařských na nich stojí a zahřívají přitom na svých nohách jedno jediné vejce.
Právě tyto ledové plochy mohou začít ustupovat v důsledku zvyšující se teploty oceánů.
Velká populace tučňáků také může vyvinout tlak na množství korýšů, kteří tvoří jednu ze základních složek potravy tučňáků.
Spolu s oteplováním a ubýváním jejich množství může populace tučňáků brzy čelit problémům, které nebude schopna zvládnout.
"Věci se mění velmi rychle, takže nás rozhodně nemůže uchlácholit skutečnost, že v tuto chvíli žije v Antarktidě více jak půl milionu tučňáků," říká Barbara Wienecke, ekoložka zaměřující se na mořské ptactvo z organizace Australian Antarctic Division (AAD).
O tom, jak velké riziko tučňákům hrozí, informovala i studie publikovaná před třemi lety v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
Ta předpovídala, že by se populace těchto ptáků mohla do roku 2100 zmenšit až o 95 procent.
Tučňáci císařští jsou výtečnými potápěči a extrémně odolnými ptáky - množí se i během krutých antarktických zim, kdy samice snáší jedno vejce, o které se stará samec.
Někdy až několikatisícové skupiny těchto tučňáků podnikají po ledu mnohdy více jak stokilometrové pochody. Jsou svému prostředí i způsobu života výborně přizpůsobeni - o to hůře se však vypořádávají se změnami.
To platí zejména o změnách jejich přirozeného prostředí, k nimž dochází v důsledku klimatických změn.
