Analýza - Čeští a předtím českoslovenští sportovní střelci vozí z olympijských her medaile pravidelně, jen s jednou výjimkou, od roku 1964.
Také letos zabodovali Kateřina Emmons (vystřílela pro Českou republiku zlato a stříbro) a David Kostelecký (zlato).
Čím to je?
Výsledky v některých sportovních disciplínách, jako třeba v gymnastice, závisí na usilovném a nelítostném tréninku od útlého dětství. Jindy záleží na prostředí: lyžařem se pochopitelně snáze stane člověk z hor než z nížiny.
Někdy sportovec využívá mimořádných individuálních dispozic svého těla. Třeba Američanovi Michaelu Phelpsovi pomáhá k dobývání olympijských medailí v plavání nezvyklá stavba jeho postavy.
Podrobněji čtěte: Je fenomén Phelps normální člověk? Odpověď zní: Ne
A co pomáhá při střelbě?
Železné nervy
"Tady je rozhodující psychika," jednoznačně hodnotí velitel a trenér střeleckého oddílu Armádního sportovního centra Dukla v Plzni Bohumír Pokorný.
"Nestačí, že člověk dobře střílí. Jestli dokáže vítězit, to poznáte teprve při závodech," dodává. "Tam musí prokázat, že má železné nervy a nepropadne trémě, která mu okamžitě zkazí výsledky."
"Od určité úrovně už neplatí, že kdo při tréninku vystřílí desetkrát víc nábojů, bude pak automaticky lepším střelcem," dosvědčuje i Miroslav Kučera, profesor sportovní medicíny z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Sportovec musí při střílení udržet svoji polohu, tedy vlastně jen překonávat gravitaci tak, aby se nehýbal.
"Říká se tomu statická práce a není to vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát: po nějakou dobu se v jeho svalech mění jen napětí svalových vláken, ale ne délka celého svalu. To vyžaduje přesnou koordinaci nervů a svalů," popisuje profesor Kučera.
Citlivější smysly
Střelci pak více než jiní sportovci potřebují mít velmi citlivé smysly, zejména zrak a hmat. I v tomto případě je pak důležité, aby nepodléhali nervozitě.
"Stačí být nervózní a v noci se špatně vyspat. Druhý den vám mozek špatně interpretuje vjemy zprostředkované zrakem. A to při přesném míření vadí," hodnotí další lékař, profesor Jindřich Mourek z Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Profesor Mourek pak připomíná, že roli hrají i náhodné okolnosti, které se nedají vůbec ovlivnit.
"Vezměte si třeba smog, jaký je v Pekingu," říká. "Může obsahovat látky, na něž je některý sportovec alergický. Stačí, aby mu jen lehce slzely oči, a špičkový výkon už ze sebe nedostane."
Jinak ovšem smog neovlivňuje vnější parametry střelby. "Samozřejmě na nějakých tři sta metrů by viditelný smogový opar při míření vadil, ale při střelbě na krátké vzdálenosti nemá vliv," hodnotí trenér Pokorný. "Naopak: když je obloha zatažená, je to pro střelbu venku lepší, než když svítí ostré slunce," doplňuje.
Bez vrozených dispozic to nejde
Vraťme se tedy k původní otázce: jak se "získává" špičkový olympijský střelec?
"V první řadě musíte najít jednotlivce, který se už s potřebnými dispozicemi narodil. Když je nemá, naučíte ho střílet, ale mistr z něj nikdy nebude. A pak už je jeho úspěch vizitkou trenéra, který sportovce nejenže naučí technické základy sportu, ale povzbudí i jeho vrozené psychické vlastnosti," hodnotí sportovní profesor Kučera.
Jiné významné biologické faktory či vliv prostředí se neprojevují.
Trenér Bohumír Pokorný navíc soudí, že zcela jinou podobu by střelba jako sportovní disciplína měla, kdyby byla divácky přitažlivější, zajímala sponzory a reklamní agentury.
"Dnes to není masový sport. Kdyby se v něm točilo víc peněz, hrnulo by se do něj určitě mnohem víc lidí," předpokládá logicky. "Snáze by se nám vybírali ti nejvíc talentovaní, zvýšily by se výkony. Ale charakter této disciplíny, v níž jsou dnes jenom úplní nadšenci a která stojí na obětavosti trenérů, by se hodně změnil."
