Brusel (Od zpravodaje Aktuálně.cz) - "Směřujeme ke světovému podnebí, jaké žádný člověk ještě nezažil, s největší koncentrací oxidu uhličitého za poslední téměř milion let," předpovídal další vývoj na konferenci Zelený týden v Bruselu Jean-Pascal van Ypersele, profesor univerzity v Lovani a místopředseda Mezivládní komise pro klimatické změny při OSN.
Zelený týden je největší konferencí, kterou Evropská komise každoročně věnuje ekologickým otázkám. Její letošní zaměření na změny klimatu bylo zcela logické - v prosinci se v Kodani sejdou zástupci zemí světa, aby se dohodli, jak snížit emise oxidu uhličitého v příštím desetiletí.
V Bruselu se nyní potvrdilo, že dohoda rozhodně nebude jednoduchá.
Dva stupně Celsia jako hranice
Oxidu uhličitého, který zadržuje teplo podobně jako sklo ve skleníku, přibývá v atmosféře úměrně tomu, jak lidé ve velkém spalují uhlí či ropu. Tedy zejména při získávání energie.
Vědci z Mezivládní komise pro klimatické změny odhadují, že největší škody nastanou, pokud průměrné teploty přesáhnou dva stupně Celsia nad průměr, který panoval před začátkem průmyslové revoluce. Takové průměrné oteplení by stále mělo představovat změny, které jsou při současných technologiích zvládnutelné.
Pro bohaté zvládnutelné
Například: Zvýšení mořské hladiny, způsobené roztáním pozemských ledovců a roztažením mořské vody při vyšší teplotě, by pak na mnoha místech světa "napravila" technická opatření. Upravily by se přístavy, případně postavily hráze proti vyšším vlnám.
Nebo: Větší horka a sucha by si vyžádala vyšlechtění odrůd zemědělských plodin, kterým horko vadí méně a které si dokážou vodu v sobě lépe udržet, třeba díky menšímu odpařování. Hospodářská zvířata ve velkochovech se dají před horkem chránit klimatizací. A tak dále.
Takováto opatření jsou samozřejmě dostupnější pro bohaté země. Pro rozvojové země jsou příliš nákladná. A třeba obyvatelé některých tichomořských ostrovů neodvratně přijdou o domovy i při zvýšení mořské hladiny o předpokládanou zhruba polovinu metru.
Spálit o čtyřicet procent uhlí méně?
Jak propočítává Mezivládní komise při OSN, k tomu, aby se průměrná teplota zemské atmosféry nezvýšila o více než zmiňované dva stupně, by bylo zapotřebí, aby vyspělé země snížily své emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 25 až 40 procent oproti úrovni v roce 1990.
Ten byl už dříve vybrán jako srovnávací bod. (Mimochodem, v České republice v devadesátých letech minulého století zkolaboval těžký průmysl, takže značného snížení emisí se dosáhlo automaticky.)
Potíž je v tom, že do vědci doporučeného snížení se ve světě nikomu příliš nechce.
Evropská unie nejdál
Evropská unie nabízí snížení emisí oxidu uhličitého o třicet procent, pokud se k témuž cíli zavážou další průmyslové mocnosti. Jinak slibuje snížení emisí o dvacet procent.
Spojené státy připravují prodej emisních povolenek, který by měl snížit emise do roku 2020 o zcela nedostatečné jedno procento pod úroveň roku 1990. Další diskutovaná opatření by mohla srazit hladinu emisí na úroveň 17 až 23 procent pod hladinu roku 1990. Tedy stále málo.
"Cíl nezvýšit průměrnou globální teplotu o více než dva stupně je pro Spojené státy pravděpodobně nedosažitelný," hodnotila střízlivě na konferenci Zelený týden Taiya Smithová z Carnegieho nadace pro světový mír z Washingtonu.
Kdo má platit?
Čína fandí snižování emisí a chce jejich snížení alespoň o čtyřicet procent - avšak jen od vyspělých zemí. U sebe zůstává podstatně skromnější. Má obrovské zásoby uhlí a nechce se připravit o jejich využití v tepelných elektrárnách.
Pozice rozvojových zemí je ostatně už léta konzistentní. Argumentují tím, že vyspělé státy si na fosilních palivech postavily své ekonomiky, a teď doporučují rozvojovým státům, aby se o tuto možnost ochudily. Neboli: Ten, kdo problémy zavinil, teď chce, aby jejich následky odstraňovali i ti ostatní.
"Chápeme problémy změny klimatu, nicméně si myslíme, že když chce Evropská unie vést úsilí o jejich řešení, musí přispět více," řekl na Zeleném týdnu Wang Yi, zástupce ředitele Ústavu pro politiku a řízení čínské Akademie věd.
Unie má skutečně s Čínou domluvený například projekt, který by umožnil pokusně ukládat oxid uhličitý z jedné čínské tepelné elektrárny tak, aby se nedostal do atmosféry. Měl by stát podle odhadů 730 až 980 milionů eur. Evropská komise nabízí 60 milionů s tím, že ostatní peníze by měly dát dohromady národní vlády, které se k tomu ovšem nemají.
Bohaté země chápou, že jim nezbude než rozvojovému světu pomoci, třeba předáním moderních technologií za přijatelnou cenu. Avšak v době ekonomické krize se to voličům obtížně vysvětluje...
Konference Zelený týden, jíž se v Bruselu zúčastnilo čtyři a půl tisíce vědců, politiků, průmyslníků i ekologických aktivistů z Evropské unie i dalších částí světa, tedy pomohla položit na stůl poslední vědecké poznatky. A ukázala, že svět se jimi chce zabývat. I když to nebude ani v nejmenším snadné.
