Washington - Podle nové studie, která zkoumala domácnosti, kde vydělávají oba partneři, má práce přesčas různý vliv na muže a ženy. Vyplývá z ní, že pokud muž dělá hodně přes čas, mají ženy tendenci odcházet ze svých zaměstnání a věnovat se domácnosti. Opačně to však nefunguje. Potvrdil to výzkum Americké sociologické asociace zveřejněný v pátek na jejím 103. kongresu.

Návrat tradičního dělení rolí?

"Fakt, že ženy častěji odcházejí ze zaměstnání, když muž více pracuje, by mohl odkazovat na to, že se společnost možná začíná vracet k ´tradičnímu´ rozdělení rolí, kdy muž pracuje a žena se stará o rodinný krb," říká Youngjoo Cha, autorka studie z Cornellovy univerzity.

Cha analyzovala data z dlouhodobého průzkumu, který se zabýval příjmy a rozdělení rolí v domácnostech mezi lety 1995 a 2000. Průzkum vedl americký statistický úřad a zkoumaný vzorek byl omezen na domácnosti tvořené manželi, kteří oba vydělávají. Průzkum zohlednil, zda si tito lidé vydělávají manuální či intelektuální činností.

Cha zjistila, že ženy, jejichž manželé pracovali víc jak šedesát hodin týdně, byly o 44 procent více nakloněny tomu opustit zaměstnání a věnovat se domácnosti. Na jejich mužské protějšky však opačná situace neměla vliv. Cha přišla na to, že ještě markantnější je to v případech, kdy tito lidé pracují "hlavou" - tehdy bylo procento žen ochotných opustit zaměstnání ještě vyšší - 52 procent.

Přesčas pracují hlavně muži

Mezi "intelektuálními pracovníky" to byli právě muži, u nichž byla vyšší pravděpodobnost, že budou pracovat přes čas. Mužů bylo oproti ženám dokonce víc než dvakrát tolik: 30 procent mužů proti 12 procentům žen. Z toho se dá usuzovat, že ženy nejsou tolik zvyklé očekávat manželovu podporu při budování kariéry, muži naopak s tolerancí a podporou svých partnerek zřejmě počítají. Ještě markantnější byly výsledky u rodin, které měly děti.

Rovnost pohlaví stále patří k velmi diskutovaným tématům. Z výzkumu podle všeho vyplývá, že zkoumané rodiny mají při větší pracovní zátěži tendenci přijímat "tradiční" role. Je otázkou, do jaké míry se tento jev dá korigovat například úpravou pracovních podmínek a do jaké míry se jedná o osobní nastavení zúčastněných.

Čtěte také:

Zpráva OSN pro Česko zdaleka nemá jen slova chvály