Tachovsko - Ten, kdo kdy spatřil velkolepou jízdárnu ve Světcích na Tachovsku, patrně nevyšel z údivu. V době, kdy ji dal postavit generál Windischgrätz (1861), neměla ve zdejší architektuře obdoby. Od 60. let 20. století pak náhodný kolemjdoucí žasnul, jaký to skvost se tak čile rozpadá, chátrá a zarůstá. A kdo tam zavítá dnes, bude opět žasnout. Jak se podařilo sesutou ruinu znovu proměnit ve šperk.
Ta stavba nikdy neměla příliš štěstí, ale to se na ni nakonec přece jen usmálo. Sotva ji v roce 1861 dokončili, její zadavatel generál Windischgrätz zemřel. Jízdárnu to však nepoložilo, nicméně opodál rozestavěný zámek se již nikdy nepodařilo dokončit.
Ta stavba je unikum, druhá největší jízdárna ve střední Evropě jedinečně kloubí průmyslové prvky s prvky aristokratickými. Když ale v roce 1945 přešla tak jako i ostatní majetek Windischgrätzů pod stát, nikoho to patrně moc nezajímalo. Jízdárna chátrala, brzy do ní začalo zatýkat, vlivem vlhkosti se budova bortila a měnila se v zarostlou ruinu.
V roce 1981 byla navržena k demolici, v roce 2000 znovu. Její zbourání neprošlo o jediný hlas. Již o rok později se v ní konal koncert symfonického orchestru a pěveckého sboru.
Ještě několik let vypadala zvenku značně nevábně, začít se totiž muselo interiéry. Především bylo třeba stavbu dozdít, chybělo toho z ní opravdu hodně. V roce 2005 dostala nový plášť, pod ním se stále ještě skrývaly a skrývají jizvy minulosti - rumiště, kopce hlíny, písku a rozlámaných cihel...
Na záchranu památky jsou potřeba desítky milionů, značnou částkou pravidelně přispívá město Tachov.
Windischgrätz si stavěl pomník. Toho, co si mohl dovolit
Aktuálně.cz: Velkolepou jízdárnu ve Světcích u Tachova dal postavit generál Windischgrätz, stavba byla dokončena v roce 1861. Proč dal generál vystavět jízdárnu právě zde a proč tak velkou a honosnou? Vedle navíc ještě začal stavět zámek...
Osadu Světce znal již velmi dobře od dětství a v závěru svého života začal velkolepě stavět nejen jízdárnu, ale i velkou reprezentativní zámeckou budovu v bezprostředním okolí jízdárny. Vše bylo podle dobové módy romantismu, šlechta milovala projížďky na koních, lovy a romantické výlety do přírody či projížďky patřily v letním období k tomu nejvítanějšímu zpestření.
Proč stojí velkolepá jízdárna právě v osadě Světce? Po roce 1848 nebyl Windsischgrätz úplně "ve fóru", stáhl se z politického i společenského života se svou rodinou na tachovský zámek. Cítil se upozaděný a ukřivděný a snad doufal, že se mu podaří udržet si vysokou společenskou prestiž. A zřejmě zde chtěl po sobě zanechat památku či pomník, co vše si mohl dovolit postavit a čeho si chtěl užívat.
A.cz: Alfréd Windischgrätz vzápětí po dokončení jízdárny umírá. Co bylo se stavbou dál? Sloužila původnímu účelu?
Polní maršál Windischgrätz zemřel 21. 3. 1862 ve Vídni. V jízdárně byl zahájen provoz v roce 1861. Běžná veřejnost do jízdárny nikdy volně vstupovat nemohla. Například i ve 30. letech 20. století z vyprávění tachovských pamětníků víme, že děti mohly pozorovat projížďky v jízdárně jen se souhlasem správce jízdárny a musely vždy stát jen po obvodu hlavního sálu, jinam vstupovat nemohly.
Jízdárnu po Windischgrätzově smrti využívali jeho potomci Alfréd II. a poté Alfréd III. Windischgrätz, který dokonce v roce 1905 objekt představil i nejváženějšímu návštěvníkovi, anglickému králi Edwardu VII., který byl jízdárnou nadšen.
Příležitostně byly např. na začátku 20. století v jízdárně pořádány koncerty, či různá společenská a politická setkání. Koně se v jízdárně pohybovali zřejmě až do roku 1938. Do r. 1945 v jízdárně sídlil i správce a jízdárna patřila stále knížecímu rodu Windischgrätzů.
1934: Honosná stavba. 1964: Ruina
A.cz: Listujeme-li historickými fotografiemi jízdárny, zjistíme, že v roce 1934 to ještě byla honosná zachovalá stavba, v roce 1964 ruina. Co se se stavbou dělo?
Jízdárna byla i ve 30. letech v dobrém stavu, měla však problémy s nevyhovující střechou z dehtové lepenky. Na novou však nebyly peníze. Po válce a především v 60. letech 20. století se nečistily okapy a do jízdárny začalo ve velkém zatékat. To byl pro budovu ten největší problém.
A.cz: V roce 1981 byla budova doporučena k demolici. Co ji od ní zachránilo?
V roce 1981 byla jízdárně odebrána památková péče a toto období bylo tím nejhorším, kdy se vážně uvažovalo o kompletní demolici budovy.
Z vyprávění pamětníků víme, že se prý již shromažďoval dynamit a byl zpracován projekt na demolici. Ale když se vyčíslovaly celkové náklady a řešil se problém s odstraněním sutě z jízdárny, bylo rozhodnuto, že se jízdárna bourat nebude a ponechá se svému osudu.
Místo demolice záchrana. Rozhodl jediný hlas
A.cz: K demolici byla jízdárna málem odsouzena i v novodobé historii, v roce 2000...
Kolem roku 1991 vzniklo sdružení na záchranu jízdárny. Bylo to sdružení jednotlivců, kteří chtěli jízdárně pomoci a chtěli především informovat širokou veřejnost.
Výjimečnost jízdárny
Architekti Wilhelm Nevenhorst a Adam Haberzettl a i sám Windischgrätz ve své době se svým projektem a výstavbou jízdárny předběhli dobu minimálně o 20 let. Například to, jak skloubili prostor v přízemí jízdárny - funkční a reprezentativní zázemí pro koně a místnosti pro jezdce s prostorami pro aristokracii - to je nevídaná věc i dnes.
Stavělo se podle v té době ne zcela běžných postupů, pozoruhodný byl i způsob výstavby budovy ve svahu. Dole v suterénu budovy tak mohly být například kovárna, podkovárna či byt kováře a do vnitřku bylo možně zaparkovat kočáry či první automobily.
To, že jízdárna byla postavena tak neobvykle a složitě, ji zachránilo v nejhorším období. Pro statiku objektu jsou například velmi důležité osmihranné pavilony tzv. rondely, dva na severní a dva na jižní straně - původně postrojové a sedlací komory.
Díky pracovníkům tachovského muzea a tachovského archivu byla jízdárna v roce 1991 zapsána znovu do seznamu památkových objektů, ale situace byla stále dramatická. Jednání tachovského zastupitelstva o osudu jízdárny bylo velmi napínavé. Nakonec o tom, zda budovu strhnout, či zachránit, rozhodl jediný hlas.
S rekonstrukcí jízdárny se začalo v srpnu 2000, a to opravdu v hodině dvanácté, odborníci se vyjádřili, že by další zimu už nevydržela. Toto rozhodnutí bylo velmi osvícené, to současnost jasně ukazuje.
A.cz: Již v roce 2001 se zde konal první koncert. Jak se podařilo sesouvající se objekt tak rychle zabezpečit?
V roce 2000 v srpnu začala rekonstrukce zajištěním celé stavby, podepřením a dozděním všech hlavních stěn. I v tomto provizorním prostředí se hned v roce následujícím uskutečnil první koncert. V té době chyběly v jízdárně dveře a okna a i střecha teprve na opravu čekala.
A.cz: Jak (a komu) se podařilo přesvědčit tachovské radní, aby dali desítky milionů do rozsáhlé a polorozpadlé ruiny? Nebál se Tachov, že to je na něj příliš velké sousto? Odkud ještě čerpal peníze, kromě svého rozpočtu?
U počátku rekonstrukce stál tehdejší a i současný starosta Tachova Ladislav Macák, který navštívil v roce 2000 ministerstvo kultury a dojednal možnost zahájení postupné rekonstrukce celé budovy.
Takto se dá zachránit rozvalina:
Velkou zásluhu na rekonstrukci má i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, který jízdárně fandil. Ze státního rozpočtu, z ministerstva kultury v rámci programu záchrana architektonického dědictví, putovaly v období let 2000 - 2010 velké finanční prostředky a město vždy přispělo také. Dosavadní náklady činí 65 milionů Kč.
A.cz: Procházíme-li fotogalerií z rekonstrukce, asi největší posun je patrný mezi lety 2003-2005, tehdy totiž dostal objekt nový plášť. Pod ním se však i dnes uvnitř skrývají kupy hlíny a rozbořené cihly. Kolik toho ještě zbývá opravit?
Rekonstrukcí v současné době prochází suterén a první podlaží jízdárny. V suterénu finišují práce na výstavbě sociálního zařízení, které bude k dispozici jak turistům, tak koncertním návštěvníkům. Tohle zázemí bylo vyřešeno vždy jen provizorně.
V prvním patře se rekonstruuje schodiště, osazena byla i ozdobná okna v emporách, kudy se shlíželo do hlavního sálu. Rekonstrukce skutečně ještě několik let potrvá, proto není možné, aby jízdárna byla zatím volně přístupná.
Suterén a druhé podlaží jsou stále nepřístupné
A.cz: Zachovala se stavba jízdárny v plném rozsahu, nebo musely být ty nejpostiženější části strhnuty? Jak velká část stavby je zpřístupněna pro zájemce o prohlídku?
Jízdárna se zachovala v celém rozsahu, nedošlo k žádným změnám oproti původnímu stavu. Dozděny byly všechny původní části zdí, opraven byl hranolový světlík, tzv. "lucerna" na vrcholu jízdárny, která zajišťuje špičkové osvětlení celého prostoru ze shora.
Na rekonstrukci přísně dohlížejí památkáři, takže se dodržují dobové stavební materiály i postupy. Například se důsledně používaly klasické pálené cihly a dodržovaly se původní cihelné vazby zdiva.
Rekonstrukce jízdárny stále probíhá, ale v létě tomu bude již pět let, kdy je umožňováno předem nahlášeným větším turistickým skupinám poznat interiéry jízdárny. Suterén či druhé podlaží nejsou k prohlídce stále ještě uzpůsobeny.
Je nutné si také uvědomit, že hned po 2. světové válce bylo původní vybavení jízdárny přesunuto či přímo odcizeno, takže ani v současné době nemohou návštěvníci při klasické prohlídce poznat dobovou jízdárnu s koňmi a nábytkem. Je to spíše o neobvyklé a v Česku nevídané architektuře, člověk musí mít v sobě i poměrně velkou představivost.
Skvělá akustika. Na jízdárnu je to s podivem
A.cz: V jakých prostorách probíhají kulturní akce? Pouze v hlavním sále, nebo i jinde?
Nejvyužívanější prostorou v jízdárně je i po 150 letech hlavní sál. Vždy v letním období od června do září se tu jednou za měsíc konají koncerty klasické hudby, ale třeba i svatební obřady, výstavy či večerní prohlídky jízdárny a celé osady Světce.
I do budoucna se počítá především s využitím hlavního sálu. Díky svým rozměrům 20 x 40 m se již teď využívá nejen ke kulturním a společenským, ale i ke sportovním akcím. Třeba v roce 2007 se zde uskutečnilo mistrovství bezmotorových halových modelů.
Prohlédněte si další zachráněné památky:
Akustika v hlavním sále je vynikající a ojedinělá. Je to s podivem, když si člověk uvědomí, že celá budova byla postavena pro projížďky na koních a zřejmě nikdo neočekával a netušil, jak se bude doba vyvíjet a k čemu všemu bude možno jízdárnu do budoucna využívat.
Například původní přirozené řešení osvětlení hlavního sálu či odvětrávání funguje i v současné době tak špičkově jako před 150 lety.
Tachováci se stavbou rádi chlubí
A.cz: Jaké bylo povědomí obyvatel Tachovska o jízdárně v době, kdy to byla zarostlá ruina, a jaké je dnes?
Obyvatelé Tachova i Tachovska jízdárnu jistě znali a věděli, jaký je stav jízdárny. Z vyprávění pamětníků, žijících přímo v osadě Světce, víme, že k jízdárně putovali především nadšenci, kteří ji znali z vyprávění.
Po roce 1989 se objevovali i původní obyvatelé Tachova, kteří si jízdárnu pamatovali z dětství ještě v dobrém stavu. V 60. letech vzniklo i několik reportáží, článků a dokonce krátkých filmů o jízdárně.
Současní obyvatelé města, myslím, znají jízdárnu ve velké míře. Pamětníci přesně vědí, jak budova vypadala ještě před 20 lety, a mohou přímo porovnat. Řada z nich má k jízdárně velmi blízký vztah. Rádi každý rok sledují, co nového se opravilo, jak pokročilo restaurování výmalby v hlavním sále, kde jsou nová okna atd.
Současní Tachované se jízdárnou hodně chlubí i před svými známými a příbuznými, což je ta nejlepší propagace. Většina ji bere jako samozřejmou věc, která je součástí Tachova, ale taková samozřejmost to zase není.
Jinou kapitolou jsou turisté, a je jedno jestli z Česka nebo z Německa, ti jízdárnu většinou objevují jako úplnou novinku a je pro ně většinou velkým zjevením.
Zvenčí jim přijde jako zámek a uvnitř si připadají jako v nádražní budově či průmyslovém sále. Většinou jsou potěšení, že se daří v současné nelehké době rekonstruovat památky do takové míry, že se ruina změní na krasavici a ještě se stane národní kulturní památkou.
A.cz: Kolik peněz ještě potřebujete?
Na dokončení oprav a úprav by bylo zapotřebí ještě zhruba 100 milionů korun.
Podívejte se na unikátní video Petra Karbana, jež mapuje rekonstrukci jízdárny ve Světcích v letech 2001-2011:
