Mapa pokrytí světa Kloakou zná i Česko. Dík Budějovicím

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
11. 1. 2012 6:14
Rozhovor s Terezou Šimůnkovou, překladatelkou hry Kloaka. Pod názvem Fuk ji uvádí Jihočeské divadlo
Tereza Šimůnková na čtené zkoušce hry Fuk v Jihočeském divadle
Tereza Šimůnková na čtené zkoušce hry Fuk v Jihočeském divadle | Foto: Jihočeské divadlo

České Budějovice - Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích v pátek uvede českou premiéru divadelního hitu posledních let s názvem Fuk (v nizozemském originále "Cloaca"). Petr Zelenka v Česku poprvé režíruje v mimopražském divadle. 

Autorka předlohy, Holanďanka Maria Goos, má na svých stránkách mapu pokrytí "Kloakou". Podle ní se titul dostal na jeviště kromě Nizozemska ve Velké Británii, Belgii, Švýcarsku, Španělsku, Rakousku, ale třeba i v USA, Brazílii, Argentině, Kolumbii, Venezuele a Chile. Nově se tak stane i v České republice.

Svůj díl zásluh na tom má autorka působivého překladu, debutující Tereza Šimůnková. "Smějete se od začátku do konce a v poslední scéně vám spadne čelist," říká v rozhovoru pro zpravodajský deník Aktuálně.cz dvaatřicetiletá novinářka, básnířka a nyní i překladatelka.

A.cz: Jak jste se k překladu této tragikomedie dostala? Někdo vás oslovil, nebo jste si ji sama vybrala?
Strčila mi ji do ruky Martina Schlegelová, dneska umělecká šéfka a režisérka Divadla Letí, tenkrát divadelní agentka Dilia. Poprvé jsem si ji otevřela v metru a smála se od Palmovky na Můstek.   

Lidské vztahy někdy smrdí jako tchoř

A.cz: Proč se ze hry stal světový divadelní hit? V čem je její síla?
Je to chytrá, vtipná hra ze současnosti o přátelství čtyř kamarádů z mládí a o tom, co s nimi udělají úspěch, peníze, politika a jeden fakt velký průšvih.

Síla je v kombinaci humoru a silného dramatického příběhu, jehož základ je vlastně absolutně reálný, s trochou neštěstí se může stát i vám. Situace jsou tak precizně vypointované, že divákovi ani nedovolí uvědomit si, jaký humus se před ním odehrává. Smějete se od začátku do konce a v poslední scéně vám spadne čelist. 

V originále se hra taky jmenuje Kloaka, stoka. Protože když se prokutáte do základů na povrchu fungujících mezilidských vztahů, často smrdí jak tchoř.

A.cz: Proč se název hry změnil z "Kloaky" na "Fuk"? Jaký to má ve hře význam?
"Kloaka" je v originále název kapely, kterou za studií měli čtyři hlavní hrdinové. Mezi sebou se zdravili pozdravem "Kloaka!", což měl být jenom takový druh zvuku. Co si budeme povídat, v češtině to moc nefungovalo. Petr Zelenka přišel s alternativním názvem "Fuk!", kde ti čtyři přátelé svoji kapelu původně pojmenovali VÝFUCK, to se zredukovalo na FUCK a to jim stejně nepovolil zřizovatel.

Jihočeské divadlo si všimlo fenoménu Kloaka

A.cz: Jak se stalo, že po světově proslulé a možná trochu skandální hře sáhlo jako první Jihočeské divadlo?
Není skandální. Je akorát tak dobrá, že ji soubory chtějí hrát. Jihočeské divadlo si tohohle divadelního fenoménu všimlo a zrealizovalo ho jako první. Petr Zelenka ji měl taky pár let v merku.

Hru jsem poprvé otevřela v metru, smála jsem se z Palmovky na Můstek, říká ke Kloace alias Fuku její překladatelka Tereza Šimůnková.
Hru jsem poprvé otevřela v metru, smála jsem se z Palmovky na Můstek, říká ke Kloace alias Fuku její překladatelka Tereza Šimůnková. | Foto: Zuzana Hronová

A.cz:  Účastnila jste se nějak zkoušek? Zasahovala jste  do nich?
Když jsem před časem dělala rozhovor s divadelní kritičkou a překladatelkou Barborou Schnelle, pořád zdůrazňovala, jak je důležité, aby to pro autora překladu neskončilo odesláním textu do agentury, protože divadlo je živá forma a bez interakce o dost přichází. Tak jsem si to vzala k srdci.

V Budějovicích mi vyšli vstříc. Přijela jsem dvakrát, na první čtenou zkoušku a pak na doladění pasáží v holandštině, což je jedna z úprav Petra Zelenky.

Režisér hru upravil, spolu jsme ladili repliky hercům do pusy. Protože až na první čtené bylo slyšet, co funguje a kde jsem přeložila "literaturu". Pokud se Fuk nebo jiný můj překlad bude hrát i jinde, chtěla bych být zase u toho. Ne abych si šolíchala slovíčka, ale protože vidím, jak to prospělo výsledku.

A.cz: Režisér Zelenka ke hře řekl, že Nizozemci jsou Čechům podobní v tom, že se za sebe stydí a nejsou na svou zemi hrdí. Vy jste v Nizozemsku dva a půl roku žila. Cítíte to také tak?

To mě překvapil. Bydlela jsem v ulici, kde lidem z oken visí celoročně vlajky. Když je státní svátek, navléknou se do oranžové a ty svoje třetinkové heinekenu do sebe obracejí na počest Holandska nebo třeba královny, ne jenom protože mají den volna. Svojí zemi taky říkají "kikkerlandje", mrňavá žabí zemička. Jenomže to říkají velice vřele, něžně, bez despektu, s jakým mi říkáme třeba "česká kotlina". Co vím já, Nizozemci to mají se sebevědomím v pořádku. 

 

Právě se děje

Další zprávy