Více než dvě desítky let rozdělovala českou společnost otázka viny či neviny Jiřího Kajínka. O svou svobodu bojoval s nebývalou vervou a vytrvalostí. A to jak pomocí právníků či opakovaných žádostí o milost, tak lstí a hrubou silou, jako při dnes už legendárním útěku z Mírova, jedné z nejstřeženějších věznic v zemi. I když byl Kajínek pravomocně odsouzen za dvě nájemné vraždy, pro řadu lidí zůstává spíše romantickým hrdinou. V roce 2010 tak dokonce životní příběh na doživotí odsouzeného vězně zfilmoval režisér Petr Jákl.

V roce 2013 prezident Miloš Zeman řekl, že je pro obnovu Kajínkova procesu, amnestii by mu však nedal. O tři roky se nechal slyšet, že vážně uvažuje o udělení milosti. Kajínek je podle něj ve vězení dlouho a existují důvodné pochybnosti o jeho skutečné vině. Přestože před zvolením Zeman tvrdil, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů, Jiří Kajínek ji od něj dostal. Stal se tak prvním doživotně odsouzeným člověkem, co vyšel z vězení.

Od vraždy a zatčení po propuštění na svobodu

Květen 1993

Únor 1994

Červen 1998

Říjen 2000

Prosinec 2000

1. února 2001

10. října 2001

Listopad 2001

16. listopadu 2001

Listopad 2003

26. ledna 2004

8. dubna 2004

8. listopadu 2004

2005

30. června 2006

2. srpna 2006

Listopad 2007

4. srpna 2010

Duben 2017

10. května 2017

23. května 2017

Fotky z Kajínkových rodných Prachovic a z věznice Mírov

Průběh útěku Jiřího Kajínka z věznice Mírov
(29.10. 2010)

Způsob útěku: Přeřezal mříž a spustil se na hradby

Samotný útěk byl proveden tak, že odsouzený Kajínek přeřezal na dvou místech 1 prut mříže o síle cca 3 cm. Vzniklým otvorem Kajínek hodil na hradby vlasec, na jehož konci byla uvázána tužková baterie. Po tomto vlasci spustil lano vyrobené ze spletených pruhů prostěradel a povlečení a ze svazku spletených šňůr o síle cca 1 mm. Na konci lana byla kotva, zhotovená z kovové vzpěry postele, kterou měl odsouzený na cele. Touto kotvou se lano zachytilo za zábradlí, lemující ochoz na hradbách. Druhý konec byl přivázán za mříž v okně cely. Po lanu Kajínek překonal vzdálenost (zachycen oběma rukama, na nichž měl navlečeny rukavice, a nohama se sklouzl), která jej dělila od hradeb. Okno cely, odkud sešplhal, je zhruba 10 metrů nad úrovní hradeb a hradby dělí od objektu asi 5 až 8 metrů široký příkop. Kajínek překonal ochoz na hradbách a z ukotvení ostnatého drátu na vnější straně hradeb se spustil po druhém laně, které měl již připraveno u sebe. Poté zmizel strážnému z dohledu.

Zdroje: www.jirikajinek.cz, Wikipedia, ČTK