Analýza - Povinné očkování proti prasečí chřipce zatím nebude, sdělila podle očekávání vláda a dodala, že o něm rozhodne hlavní hygienik až podle budoucí situace. Těžko se divit, že pod tlakem takové zodpovědnosti selhal nejvyššímu hygienikovi Michaelu Vítovi imunitní systém a on sám dostal chřipku...
Dostal se totiž do situace, kdy ví, že když teď nařídí povinné očkování, bude to jeho politická smrt. Pokud se však vývoj chřipky zhorší, odskáče to taky - měl to přece předvídat a rozhodnout včas. Kdo mu uzná, že chřipka je nepředvídatelná a že správný čas na očkování proti ní už dávno běží?
Z odborného hlediska odkládání očkování není dobré. Pokud má mít vakcína co nejlepší výsledky, musí se aplikovat co nejdřív, aby se imunitní systém stačil dobře připravit na chvíli, kdy jej nákaza skutečně napadne.
Jenže z této nemoci se stalo politické téma, v němž se nerozhoduje podle zdravotních kritérií.
Očkovat ministry by bylo škoda
Prezident Václav Klaus, který objevil, že chřipka je stejná bublina jako "různá globální oteplování", minulý týden poznamenal, že vláda by se měla nejdřív očkovat sama, než začne totéž nakazovat jiným.
"To by bylo škoda očkovací látky," komentovala prezidentovu myšlenku s roztomilou bezprostředností docentka Vilma Marešová, přednostka infekční kliniky pražské nemocnice Na Bulovce, v rozhovoru pro Českou televizi.
Nemyslela to tak, že si ministři vakcínu nezaslouží. Reagovala jako epidemioložka. Vyšla z faktu, že vakcín není a nebude v Česku dost pro všechny. A proto by se měly používat pro lidi, kteří jsou zdravotně oslabení, pro ty, kdo je ošetřují, kdo dovezou potraviny, vyrobí energii, udrží pořádek.
Její reakce však současně ukázala, jak velký je rozpor mezi epidemiologickou teorií a realitou ve společnosti.
Nemáte? My stejně nechceme!
Teoreticky by totiž měl být o vakcíny zájem, a veřejnost by dokonce mohla být nespokojená, že není zajištěna ochrana pro každého. A lékaři by pak měli chránit vakcínu jen pro ty opravdu nejvíce ohrožené, nebo nejvíce potřebné pro udržení chodu společnosti.
Ve skutečnosti se lidé vůbec očkovat nechtějí.
Běhají mezi nimi fámy o tom, že vakcíny jsou nebezpečné. Nepochybně k tomu nahrál fakt, že farmaceutické společnosti, které je vyrábějí, využily příležitosti a ve smlouvách si vymínily, že za případné nežádoucí účinky ponese odpovědnost stát, který je koupil, a ne ony samy.
Vypadalo to mazaně. Ve skutečnosti tím podlomily důvěru veřejnosti k celému zdravotnictví, což se nakonec nevyplatí ani farmaceutickým korporacím, ale ani veřejnosti.
Narůstání pověstí o zbytečnosti a zdravotní závadnosti vakcín (vyráběných způsobem, jakým se osvědčeně připravují chřipkové vakcíny už dlouhá léta) pak už nikdo nezastavil.
Není to jako nachlazení
K debatám nepodloženým žádnými racionálními argumenty se přidali i politici. U nás kromě prezidenta Klause třeba i stínový ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath, podle kterého je prasečí chřipka jen lehkým onemocněním.
Je to nezodpovědné. Veřejnost si sice chřipku plete s každým běžným nachlazením, ale ve skutečnosti to je nepříjemná a nebezpečná choroba.
Prasečí chřipka se naštěstí ukázala jako mírnější, než se čekalo. Způsobuje obdobnou úmrtnost jako chřipka sezónní (od čtvrt promile do jednoho promile nakažených), je však rozšířenější.
Mírný průběh. Naštěstí
V této chvíli není jasné, jak se bude chřipka vyvíjet. Například v lednu roku 1958 se už zdravotníkům zdálo, že tehdejší pandemie končí a že byla velmi mírná. Jak připomíná uznávaný časopis New Scientist, vakcíny se tedy přestaly užívat.
V únoru pak chřipka nabrala sílu do druhé vlny, která zastihla obyvatelstvo nepřipravené a způsobila zbytečná onemocnění a úmrtí.
Nedá se však říci, zda tento vývoj bude mít i současná pandemická chřipka. Žádný odborník si netroufne odhadnout, zda si uchová mírný průběh a pomalu se vytratí, anebo nabere na síle. Na rozdíl od politiků by si však netroufl ani tvrdit, že to je lehká bublina.
