Praha - Setkání s českou akademickou obcí má naplánováno papež Benedikt XVI. na nedělní odpoledne do Vladislavského sálu Pražského hradu. Nedá se však předpokládat, že by si hlava římskokatolické církve mohla s vědci ve všem porozumět.
Rozpory existují zejména v etických otázkách týkajících se bezprostředně lidského života, především jeho početí.
Evoluce nevadí
Minuly už doby, kdy katolická církev zasahovala do vývoje poznání, jako tomu bylo v případě astronomů a myslitelů Giordana Bruna, upáleného v roce 1600, či Galilea Galileie, který v roce 1633 pod nátlakem svá odborná tvrzení odvolal a vyvázl jen s doživotním domácím vězením.
Oba se stali symbolem potlačování svobody vědeckého bádání. Až v minulých letech příležitostně vyslovili představitelé římskokatolické církve opatrné politování nad tím, že se něco takového vůbec stalo.
V současnosti římskokatolická církev, tedy největší náboženská organizace na světě, neodmítá vědecké poznání vesmíru ani vývoje života - Darwinovu evoluční teorii považuje za slučitelnou s Biblí a křesťanskou výchovou s tím, že text Bible o stvoření světa nelze vykládat doslovně. Tím se liší od některých fundamentalisticky laděných protestantských církví zejména v USA, které evoluci odmítají.
Kondomy jako nejviditelnějším problémem
V čem se však římští katolíci neustále střetávají s názory vědců, jsou otázky týkající se vzniku a vývoje lidského jedince.
Římskokatolická církev odmítá antikoncepci, včetně používání kondomů v zemích zamořených virem HIV způsobujícím smrtelnou chorobu AIDS, a hlásá místo toho pohlavní zdrženlivost. Papež Benedikt XVI. šel dokonce tak daleko, že používání kondomů označil za způsob, který epidemii AIDS ještě prohlubuje.
Nad tím si epidemiologové rvou vlasy. "Takové tvrzení může mít devastující vliv na životy a zdraví miliónů lidí," hodnotil papežův výrok v redakčním komentáři lékařský časopis Lancet.
Právě používání kondomů se totiž prokázalo jako zatím nejlepší známá (i když ne stoprocentní) obrana před přenosem viru HIV. Spoléhání na pohlavní zdrženlivost v reálném životě prostě nefunguje.
Odmítané početí ve zkumavce
Církev odmítá také umělé oplození ve zkumavce jako neoprávněné zasahování do vzniku života.
Dnes však díky umělému oplození přichází na svět dvě až tři procenta dětí narozených ve vyspělých zemích a tento počet bude pravděpodobně stoupat úměrně s odkládáním rodičovství do pozdního roku rodičů. Dodržení církevního zákazu by tedy v praxi znamenalo nárůst počtu párů bez vlastního dítěte.
Umělé oplození navíc představuje efektivní způsob, jak rodičům, kteří vědí, že jejich děti ohrožují dědičné choroby jejich předků, zvýšit pravděpodobnost, že jejich dítě bude zdravé. Lékaři už dnes dokážou zárodky vzniklé v laboratoři z mužovy spermie a ženina vajíčka otestovat a vybrat pro implantaci do ženiny dělohy takové, u nichž se dědičné riziko neprojevuje. Církevní odmítání umělého oplození tedy neumožňuje rodičům vybrat si zdravé dítě.
Obdobně církevní učení odmítá testování dosud nenarozených dětí ještě v matčině těle s tím, že by případné zjištění zdravotního postižení dítěte vedlo k potratu, který církev odsuzuje.
Buňky z embryí na indexu
Přesvědčení o nedotknutelnosti lidského zárodku následně vede i k tomu, že římskokatolická církev oponuje výzkumu využití buněk z lidských embryí k léčebným účelům.
V embryích jsou buňky, zvané kmenové, které mají schopnost proměnit se v jiné buňky lidského organismu. Vědci se snaží tyto buňky získávat například ze zárodků, které nevyužité zůstaly v klinikách pro umělé oplození, množit je v živných roztocích a pak je chtějí využít například pro léčení porušené míchy, poškozeného srdce i částí mozku.
Léčení nemocných s využitím buněk z lidského embrya však římskokatolická církev zavrhuje.
Víra oddělená od vědeckého poznání
I mezi vědci je samozřejmě řada věřících. Někteří na základě příslušnosti k církvi nedělají zákroky typu výzkumu lidských embryí. V jiných otázkách však obvykle oddělují otázky víru od praktické vědy - nehledají ve vědeckých experimentech nadpřirozená vysvětlení.
Evropské sdružení organizací skeptiků (ECSO), jehož členem je i český klub skeptiků Sisyfos, přísně zesměšňuje jako pavědu vše, co nejde vědeckými metodami prokázat. Ve stanovách má však určeno, že se striktně nezabývá otázkami náboženství a víry.
Bible s úsměvným nadhledem
Ale vědci umějí využít Bibli také k úsměvnému nadhledu na vlastní profesi. Třeba v této proslulé anekdotě:
"Víte, proč Bůh nikdy nemohl dostat profesuru na žádné prestižní univerzitě? Porušil totiž snad všechny psané i nepsané principy vědecké a pedagogické práce, na něž si lze vzpomenout.
Publikoval pouze jediné hlavní dílo, a dokonce to ještě nebylo v angličtině, což je jediný jazyk uznávaný ve vědeckém světě. Nezařadil do něj odkazy na jiné vědecké práce, z nichž čerpal, a nebylo vůbec publikováno v žádném uznávaném odborném časopise. Někteří lidé pochybují, že je napsal sám.
Ani to však ještě není všechno. Možná Bůh svého času stvořil svět, ale co odborného dělal od té doby? Žádný nezávislý vědec nedokázal zopakovat jeho výsledky, což popírá jejich věrohodnost. Bůh nikdy nedostal povolení od etické komise k tomu, aby k pokusům používal lidi. Když se mu jeden experiment nepovedl, pokusil se to zakrýt tím, že většinu pokusných exemplářů utopil. Jestliže se další pokusné osoby chovaly jinak, než předpokládal, vyškrtl je z pokusného vzorku.
Nechoval se ani jako správný učitel. Velmi zřídka chodil mezi studenty, pouze jim řekl: Čtěte Knihu! Někteří říkají, že poslal svého syna, aby učil místo něj. Dva své první studenty vyloučil, protože chtěli samostatně poznávat. Jeho úřední hodiny byly nepravidelné a občas je měl na vrcholku hory. Přestože měl pouze deset požadavků, nedokázal na ně studenty dobře připravit, takže většina u něj neprospěla. Ke všemu je jeho schopnost týmové práce velmi omezená."
| Blog Václava Hořejšího: Věda, náboženství, Darwin, evoluce - žádný problém! |
