V současnosti přitom neexistuje úsporný způsob, jak odpad z oběžné dráhy odklidit. Upozornili na to v americkém vědeckém časopise Science vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
Kolem Země se podle amerických expertů pohybuje 5500 tun trosek o velikosti deseti centimetrů a více. I kdyby se teď přestalo do vesmíru létat, což se nestane, bude množství kosmického smetí narůstat, protože kousky, které už tam jsou, do sebe narážejí a rozpadají se na stále více menších částí, říká jeden z expertů J.C. Liou. "Na druhou stranu netvrdíme, že padá nebe. Jenom si musíme uvědomit, jaká jsou rizika," dodává.
Malé riziko pro pilotované lety
Většina prostoru naplněného vesmírným odpadem se podle něj nachází od 885 do 1005 kilometrů nad zemským povrchem, což znamená, že pro pilotované lety je riziko menší než pro ostatní mise.
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), na níž se vždy po půlroce střídají dvoučlenné posádky, totiž operuje ve výšce kolem 400 kilometrů nad Zemí a americké raketoplány létají maximálně do vzdálenosti něco málo přes 600 kilometrů.
Množící se trosky však mohou ohrožovat komerční a výzkumné mise a jiné aktivity v kosmu.
Nejvíce odpadu vyprodukují Rusové, tvrdí americká NASA
V příslušné zprávě NASA z roku 2004 se uvádí, že nejvíce odpadu na oběžné dráze pochází z Ruska. V žebříčku znečišťovatelů kosmu jej následují Spojené státy a dále Francie, Čína, Indie Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA).
Experti odhadují, že i bez startů dalších strojů překoná tvoření nových trosek množství materiálu, který se z oběžné dráhy rozplyne nebo spadne zpět na Zemi.
Pouze odklízením stávajících velkých zařízení z oběžné dráhy se dá předejít budoucím problémům pro výzkum vesmíru a jeho komerční využití. "Zatím ovšem technicky a ekonomicky vzato neexistuje schůdné řešení, jak objekty z kosmu odstraňovat," připustil Liou.
Jak ten odpad uklidit?
Vědci sice uvažují o "odtahové službě", která by vysloužilé objekty zpomalila a způsobila tím jejich pád na Zemi, ale uvázání takových zařízení k vesmírným troskám by bylo příliš nákladné v porovnání s přínosem takového úklidu.
Příliš nákladné a složité pohonné a řídící systémy by vyžadovaly rovněž satelity a rakety, které by už byly vybaveny speciálními motory, jež by je navedly k návratu na Zemi.
Další teoretickou možností je rozhánění nepotřebných družic pomocí laserů přímo ze Země. I tato možnost se však jeví jako nepraktická vzhledem k hmotnosti satelitů a množství energie, již by bylo nutné k jejich odklonění použít.
