* Vědci zkoumali během třiceti let 30 tisíc lidí * Spokojení lidé tráví u televize 19 hodin týdně, nešťastní 25 * Vztah k televizi je u všech stejný, bez ohledu na vzdělání či stav
Maryland (LiveScience.com) - Průzkum mezi 30 tisíci dospělými Američany prokázal, že nešťastní lidé bývají nalepeni k obrazovkám televizorů o 30 procent většího množství času, než lidé, kteří sami sebe pokládají za šťastné.
Jde o dílčí výsledek obecného sociálního výzkumu, provedeného mezi léty 1975 a 2006, jehož závěry byly zveřejněny tento čtvrtek. Pocity a sebedefinice štěstí byly vyvozovány z přímých i nepřímých indikátorů. Smyslem výzkumu bylo najít co největší množství dat popisujících každodenní život Američanů.
Jaké tedy bylo jedno ze zajímavých zjištění? Zatímco šťastní lidé se podle výsledků oddávali sledování televize v průměru 19 hodin týdně (necelé 2 a tři čtvrtě hodiny denně), nešťastníci dosáhli průměru 25 hodin týdně (přes 3 a půl hodiny denně).
Výsledky se přitom nijak nelišily ani při započítání rozdílného vzdělání, výšky příjmů, věku a rodinného stavu.
Navíc, šťastní jednotlivci byli více sociálně aktivní, navštěvovali více bohoslužeb, častěji chodili k volbám a četli více noviny než jejich méně šťastní spoluobčané.
Výzkumníci si ovšem zatím nejsou jistí, co je na počátku kauzálního řetězce: zda "nešťastnost" vede k většímu sledování televize, nebo zda častější sledování televize vede k pocitům nešťastnosti.
Předchozí výzkum totiž ukázal, že lidé sledují televizi rádi, respektive si sledování televize užívají jako zábavu. Účastníci výzkumu na škále od 0 do 10 (kde nula znamenala "naprosto nemám rád" a desítka naopak "ohromně si užívám") hlasovali průměrně okolo osmičky.
Ovšem povyražení z koukání na televizi nejspíš dlouho nevydrží. "Tato navzájem konfliktní data naznačují, že televize umožňuje divákům prožívat krátkodobé potěšení, ale dlouhodobě přináší neurčitý pocit neklidu.", sdělil sociolog John Robinson z Marylandské univerzity.
Výzkum může naznačovat, že televize u diváků vytlačuje jiné aktivity, které z psychologického hlediska přinášejí dlouhodobější výhody a uspokojení, ať už je touto aktivitou míněno fyzické cvičení, sex nebo chození do společnosti.
Ovšem zatím lze výzkum číst i tak, že televize zkrátka poskytuje útočiště lidem, kteří již jsou nešťastní.
"Televize vás nesoudí a není ani příliš složitá, takže lidé s menšími sociálními dovednostmi nebo zdroji k rozvíjení dalších aktivit se do jejího světa mohou lépe zapojit", tvrdí Robinson a jeho kolega Steven Martin v článku do chystaného prosincového čísla časopisu Social Indicator Research.
Dodávají rovněž: "Chronická nešťastnost může být společensky i osobnostně vyčerpávající a může být na překážku v práci a soukromém životě, ale i nejnešťastnější člověk umí zapnout televizi a přepínat kanály a být tak pasivně zabaven."
Výzkumníci nicméně dodávají, že budou potřeba další studie k tomu, abychom se dozvěděli více o vztahu televize a štěstí.
