Brusel (od zvláštního zpravodaje) - Zástupci 27 zemí Evropské unie se sešikují, nasadí státnické úsměvy, cvakne spoušť. Takzvaná rodinná fotka je na světě. Jednání může začít. Za zavřenými dveřmi a spíš bez úsměvu.
Summit, který dnes začíná v Bruselu, totiž úsměvný rozhodně nebude. Euroústava je natolik horké téma, že se bude tvrdě bojovat o každou formulaci. A dlouho do noci. Premiéři či prezidenti unijních zemí se nerozejdou v pátek brzy odpoledne, jako u běžného summitu, ale spíš až brzy ráno v sobotu po probdělé noci.
Brusel zažil takto napjatý summit naposledy v prosinci 2005. Tehdy šlo o peníze, přesněji o sedmiletý rozpočet unie. A každá země chtěla prosadit svou.
Dnes běží o ideály a také o moc v rámci unie. A boj o ni může být ještě lítější než před rokem a půl o unijní miliardy. Tehdy summit končil před třetí hodinou ranní.
Nová role Tonyho Blaira
Tony Blair tenkrát mohl hrdě říkat: Naše předsednictví to dokázalo, unie má rozpočet na léta 2007-2013.
Tentokrát se jede britský premiér loučit. Na příští summit už pojede jen Gordon Brown. S EU se ale možná neloučí definitivně. Ústavní smlouva totiž zatím hovoří o funkci stálého předsedy a francouzský prezident Nicolas Sarkozy by v ní rád viděl právě Blaira.
Kdyby se ve vysoké politice hrálo na pomoc na oplátku, měl by teď Blair pomoci německé kancléřce Angele Merkelové, která nyní unii předsedá, dosáhnout dohody. Roli zachránce summitu totiž na - pro ni tehdy první evropské vrcholné schůzce vůbec - sehrála v prosinci 2005 právě Merkelová.
V jednu chvíli jednání vypadalo beznadějně nováčci v unii chtěli více peněz a staré členské země, zejména ty, co více do rozpočtu přispívají, než dostávají, nechtěly přilít do společné kasy ani eurocent. Merkelová pak "bouchla do stolu" a položila na něj deset miliard eur.
Všichni si oddechli. Premiéři nových zemí mohli hlásit úspěch vezli domů víc peněz. Státníci starých zemí zase mohli uklidnit své občany, že se rozpočet povedlo udržet na uzdě. A největší úspěch slavila Merkelová: vstup na mezinárodní scénu se jí vydařil.
Stejný potížista jak před rokem a půl
V dnešních a zítřejších jednáních bude německá kancléřka čelit stejnému "potížistovi" jako před rokem a půl Blair Polsku. A to přesto, že se změnil premiér.
V roce 2005 se tehdejší premiér Kazimierz Marcinkiewicz "zapřel" a trval na svém. "Musím přivézt víc peněz," byla jeho mantra. Po dlouhých jednáních nakonec skutečně získal asi o dvě miliardy eur více, než byl původní plán.
Podobný úkol teď stojí před Lechem Kaczyńským. A plánuje být stejně neústupný. Místo peněz půjde o moc. Neboli o váhu hlasů jednotlivých zemí při hlasování v Radě ministrů.
Kaczyński chce pro Polsko vyjednat více hlasů, než mu přisuzuje současná euroústava. A hodlá se bít "do krve", případně vetovat další postup ke schválení ústavní smlouvy.
Češi ústavu nepohřbí
A české pozice? I když se i v Česku změnili premiéři, jejich postup na summitu bude zřejmě podobný.
Už po prvním dni summitu v prosinci 2005 říkal tehdejší premiér Jiří Paroubek: "Jsme spokojeni." Nechal tak Poláky vzdorovat samotné. Jejich truc nakonec vynesl více peněz i pro Česko. A Paroubek pak mohl říkat: "Vezeme domů nejvíce peněz na hlavu."
Tentokrát jede na summit Mirek Topolánek. A přes původní proklamace, že Česko bude tvrdě bojovat za osekání ústavní smlouvy, jde na jednání se smířlivou pozicí. Ač chce Poláky podpořit v jejich snaze, nehodlá za ně "umřít". Češi tak rozhodně nebudou těmi, kdo summit či ústavu pohřbí.
