A: Jaké další nabídky, kromě Škodovky, jste dostal?
Dostal jsem několik nabídek. Už dříve. Ale tahle byla výrazně zajímavější, než ty ostatní. Je to velká výzva, navázání na to, co jsem dělal ve vládě v oblasti lidských zdrojů. Snoubilo se mi tam všechno, co jsem chtěl.
A: Kolínská TPCA vás nelákala?
Lákala, ale vzhledem k tomu, že jsem v tom projektu byl zaangažován, už bych to považoval za určitý střet zájmů. Nepovažoval bych to za vhodné.
A: Odchod do Škodovky střet zájmů není?
Z hlediska právního rozhodně ne. Pro Škodovku jsem nic zvláštního nezařizoval, ani nic nepodepisoval. Vzhledem k tomu, co jsem dělal, jsem při snaze zlepšit podnikatelské prostředí snad pomohl každé firmě. Já jsem k tomu přistupoval velmi pečlivě. Vyloučil jsem všechny státní firmy, firmy, které privatizovala tahle vláda. Například Telecom. Firmy typu TPCA, pro které jsem hodně dělal. A pak už toho moc nezbylo.
A: Zatím jste pracoval jen pro stát. Proč se dnes mnoho lidí domnívá, že se vracíte do soukromého sektoru?
To je taková novinářská zkratka. Spíš se tím myslí, že se vracím z politiky do řídící funkce. Když řídíte státní organizaci, už se to tolik neliší od řídící funkce v privátním sektoru. Možná to zaznívá i proto, že jsem se vždycky snažil řídit CzechInvest jako firmu. A podnikatelský sektor měl asi pocit, že jsem k němu přistupoval na stejném principu.
A: Ve Škodě budete mít mimo jiné na starosti nábor lidí na některé profese z ciziny ...
U některých specifických profesí, které budou docházet, jako svářeči, nástrojáři nebo karosáři, je to otázka imigrační politiky vlády. Ta musí být proaktivnější, je nutné sem těchto lidí dovážet více. Ale ne tím způsobem, že sem v pondělí přijedou z Polska a v pátek odjedou. Ale tím, že se sem natrvalo přestěhují. To nakonec vyřeší i naše demografické problémy se stárnutím populace. A bude je sem lákat ze zemí, které mají podobnou kulturu. To znamená slovanské země.
A: Nyní se chystá do Česka Hyundai. Co to znamená pro českou ekonomiku a co pro Škodu?
Hyundai Škodovce konkuruje svými auty, nikoliv tím, že je bude vyrábět v České republice. Hyundai by ty auta jinak vyráběl v Turecku, na Slovensku nebo v Polsku. Tím, že ta investice přichází do Moravskoslezského kraje, nebude to tak silná konkurence. Kdyby přišli do Ústí, už bych měl větší strach, protože se budeme přetahovat o ty samé lidi.
A: Personální politiku jste zatím mohl ovlivňovat jen ve vládním CzechInvestu. Cítíte se na Škodu s 25 tisíci zaměstnanci?
Odlišnost to bude určitě velká. Na druhou stranu, lidi jsou stejní a vztahy fungují na stejných principech. Když jsem v roce 94 nastoupil do CzechInvestu, měl patnáct lidí. Když jsem odcházel, bylo jich asi 200. Já tam například zavedl systém řízení odměňování založený na výkonu zaměstnanců. Samozřejmě je to jiné, než řídit soukromou firmu s 25 tisíci lidí. Ale já si myslím, že to půjde.
A: Není finanční motivace zaměstnanců v rámci tabulkových platů nadlidský výkon?
I v taulkovém systému máte možnost motivovat v rámci osobního ohodnocení a odměn. Když se ale nerozdělují podle osobního výkonu, je to hrozně demotivující. Státní správa musí víc akceptovat potřebu měření efektivity. Protože odbory ve státní správě velmi silně bojují za zvýšení mezd, ale nejsou schopny dokumentovat, čím je zvyšování mezd podloženo.
A: S odbory přijdete ve Škodě do styku často. Berete je spíš jako partnera nebo protivníka?
Určitě jako partnera, vždycky jsem je tak bral. Mluvit se s nimi musí a má. Odbory jsou u nás velmi specifické a racionální, mají velmi dobrou analytickou základnu a jsou velmi dobře vybavené pro všechna jednání. Často i lépe než zástupci některých zaměstnavatelských svazů. Samozřejmě stojí na druhé straně břehu a jsou v podstatě protivníci, ale ve finále máme stejný zájem. Ale co vím, jsou féroví a jdou si tvrdě za svým, ale to je normální.
A: Co vás překvapilo v politice?
Hodně jsem toho čekal. Dost mě překvapilo, jak hodně velkou roli hrají osobní zájmy lidí. Čekal jsem větší zaangažovanost ve stranických zájmech. Překvapilo mě, jak osobní zájmy lidí s tím hýbají víc, než stranické.
A: Proč jste se ohřál ve vládě tak krátce?
Já jsem vstup do politiky příliš nevyhledával. Dostal jsem nabídku, do které jsem šel s několika prioritami, které se pokusím naplnit. Pak se to ale vyvinulo v nabídku pokračovat v politice dál. Být volebním leaderem, vstoupit do strany. Pak už jsem prostě došel k názoru, že politika jako taková v současné době pro mě není vhodná. Je pro mě příliš iracionální, někdy dogmatická. Ten svět mi nesedí.
A: To jste pochopil až po roce a půl? Věřil jste tomu, že to budete mít se svými vizemi ve vládě ČSSD jednoduché?
Šel jsem tam s nějakými věcmi, které jsem udělal. A u těch ostatních věcí jsem nemohl neříkat, co si myslím. Ať už jsou to platby u lékaře, školné, deregulace nájmů. Dříve nebo později v nějaké formě přijdou. Mně se kolem toho nechtělo politicky tančit. Tak jsem to téma otevřel. Mnoho lidí si mě s těmito velkými reformami spojilo. Ale bylo jasné, že tato vláda je neudělá. Důležité bylo otevřít tuto diskuzi. Nemusíme se trápit tím, že jsme za posledních pět let neudělali důchodovou reformu. To jsou věci, do kterých se nikomu ve světě nechce. Nejdřív musí proběhnout debata ve společnosti.
A: Proč se do toho nikomu nechce?
Politika se čím dál tím víc řídí průzkumy veřejného mínění. Pro mě má být ale politika prosazování určitého názoru. A buď ho voliči koupí, nebo ne. Ale dělat všechno podle průzkumů se dá v době prosperity, kterou máme dneska. Kdy nikdo necítí potřebu změny. Politici můžou vyžít s tím, že se budou řídit podle toho, co si lidé myslí. A nebudou říkat, co je potřeba udělat. Já jsem říkal, co je potřeba udělat. Ve firmě je to jednodušší, protože když se to nedělá, firma zkrachuje. Stát nezkrachuje v podstatě nikdy.
A: Nebyla jedním z důvodů odchodu z politiky obava, že byste o dalším osudu země musel rozhodovat třeba s Marťany?
To samozřejmě k politice patří a nebyl to ten důvod, kvůli kterému jsem odcházel. Musíme akceptovat realitu. Můj názor na komunistickou stranu je jasný. Je to extrémní levice, jejíž názory jsou pro českou ekonomiku škodlivé. Nicméně, nemůžu se tvářit, že tady nejsou. Určitý mandát mají. Uvidíme, jaký mandát budou mít po příštích volbách.
A: Kdo podle vás volby vyhraje?
Myslím si, že se to bude rozhodovat čtrnáct dní před volbami. Bude to hodně záležet na tom, jestli některý z velkých hráčů udělá chybu. Spíš to skončí určitým patem. Něčím podobným, jako v Německu.
A: Podle vaší strategie hospodářského růstu se do roku 2013 dostaneme s HDP na hlavu na průměrnou úroveň států EU. Je to reálné?
Strategie mluví o maximálním potenciálu růstu. Podle ní máme na to, být do toho roku v průměru pětadvacítky. Možná se tam nedostaneme, ale rozhodně od průměru nebudeme daleko. Rozhodně se tam dostaneme dřív než všechny ostatní nové členské země, možná mimo Slovinska, které tam bude zhruba stejně s námi.
A: Jak jste spokojen s tím, co ze strategie zůstalo? Velkou část z ní vláda seškrtala...
Já s tím nemám velký problém. Protože to, co vypadlo, byly sociálně nejchoulostivější věci, které nemají tak přímý vliv na výkon ekonomiky. Pro mě je důležité vzdělávání, podpora výzkumu a vývoje, tvorba inovačního prostředí, efektivní dokončení dopravní infrastruktury. Jestli bude školné nebo ne, to s tím růstem tolik nehne.
A: Co považujete za svůj největší úspěch?
Když máte tři děti, těžko si vybíráte, které máte nejradši. Ale jak nové úpadkové právo, tak odpisy na výzkum a vývoj a hospodářská strategie jsou věci, o kterých se několik let mluvilo, žádná vláda je nebyla schopná dokončit. Teď se dodělaly a já si myslím, že všechny tři jsou dobré.
A: A naopak ...
Myslel jsem, že se podaří víc pohnout s důchodovou reformou. Pak mě také mrzelo, že jsme nebyli schopni změnit systém podpory biopaliv. To mělo souvislost i se situací v Setuze. Až se tam situace srovná, možná se to změní.
V sobotu si přečtěte, jak se Martin Jahn učí běžkovat podle příručky
