Letec RAF Kafka o časech covidu: "V každém boji je třeba věřit, že dobře dopadne"

Jiří Pavel Kafka (vlevo) s Pavlem Vranským při výcviku na Bahamách.
Jiří Pavel Kafka - ve chvílích odpočinku mezi bojovými akcemi byl čas i na snímek pro slečny.
Jiří Pavel Kafka (čtvrtý zprava) mezi kamarády u letounu Consolidated B-24 Liberator.
"Trávili jsme hodiny v letadle, to se pak nestaráte, jestli vypadáte v kyslíkové masce hezky, nebo ne," říká sedmadevadesátiletý letec Královského vojenského letectva (RAF) Jiří Pavel Kafka v TV spotu kampaně Paměti národa za důsledné dodržování proticovidových opatření, a tedy i nošení respirátorů. Očkovat se i proto nechal už 2. února.
Jiří Pavel Kafka (čtvrtý zprava) s osádkou svého bombardéru Consolidated B-24 Liberator.
Foto: Post Bellum
Barbora Šťastná, Luděk Jindra, Markéta Bernatt-Reszczyńská (Paměť národa)
24. 3. 2021 16:11
"Trávili jsme hodiny v letadle, to se pak nestaráte, jestli vypadáte v kyslíkové masce hezky, nebo ne," říká letec Královského vojenského letectva (RAF) Jiří Pavel Kafka (97) v TV spotu kampaně Paměti národa za důsledné dodržování proticovidových opatření, a tedy i nošení respirátorů. Očkovat se i proto nechal už 2. února.

Paměť národa připravila spoty kvůli pamětníkům, jejichž životy jsou kvůli epidemii koronaviru v sázce. Je s těmito hrdiny už přes rok v úzkém kontaktu prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa. Vedle letce RAF Jiřího Pavla Kafky představuje Annu Hyndrákovou, která přežila holokaust, či politického vězně Jiřího Lukšíčka. Jejich společný vzkaz zní: "V každé době má smysl věřit, že všechno dobře dopadne."

Jiří Pavel Kafka je nejstarším pamětníkem z kampaně Paměti národa - v květnu oslaví 97. narozeniny. Žije se svou ženou Helenou v Praze a s natáčením souhlasil, ačkoliv se jinak zájmu veřejnosti důsledně vyhýbá. Se skromností vzpomíná i na své působení ve 311. peruti RAF, kdy za druhé světové války pomáhal jako radista-střelec a poté i obsluha radiolokátoru chránit spojenecké lodě či námořní konvoje proti německým ponorkám v Biskajském zálivu a později i mezi Velkou Británií a Skandinávií. Jednalo se o mimořádně nebezpečné akce, při nichž mnohé posádky po sestřelu či havárii pohltilo moře. 

"Nerad o tom vypravuji jako o nějaké hrdinné epizodě. My jsme to všichni dělali jako svého druhu zaměstnání. Hlavně abychom něco dělali proti nacistům," shrnuje své válečné hrdinství do pouhých dvou vět. A viditelně se diví pozornosti publicistů.

Jiří Pavel Kafka nebyl žádný dobrodruh, který by už od puberty toužil po dobrodružství. Do armády ho přivedl pocit povinnosti "dělat něco proti Hitlerovi". Narodil se 2. května 1924 v Praze a až do svých patnácti let vedl v první republice úplně obyčejný život chlapce ze středostavovské rodiny: otec byl advokátem a předsedou pražské Židovské obce, maminka, bývalá učitelka francouzštiny, zůstávala v domácnosti. 

Jiří Pavel i jeho mladší bratr Felix chodili na Akademické gymnázium na Příkopech. "Nevyhýbali jsme se židovství, ale nebyli jsme nikdy příliš pobožní. Slavili jsme větší svátky, dostávali dárky na chanuku i na Ježíška," vzpomíná. 

S Wintonovým vlakem do Anglie

S příchodem německých okupantů se ovšem život Kafkovy rodiny radikálně změnil. Jiří Pavel a Felix měli ale štěstí: dostali možnost odjet do Anglie s transportem Nicholase Wintona. Maminka je šla doprovodit na nádraží a tehdy ještě netušili, že ji znovu uvidí až za šest let - na rozdíl od mnoha jiných členů jejich rodiny, kteří hrůzy holokaustu nepřežili. 

Oba bratři dorazili do Anglie po několikadenní cestě vlakem. Tak jako ostatní děti se ovšem nedostali do žádné náhradní rodiny. Už byli velcí (14 a 15 let), a jejich rodiče navíc trvali na tom, že mají zůstat společně. Putovali tedy do uprchlického tábora v Ipswitchi, kde byly soustředěny uprchlické děti z Německa a Rakouska.

Krátce nato se do Británie dostal i otec Jiřího Pavla a Felixe - měl tam vyjednávat o přijetí určitého počtu českých Židů. Navštívil své syny v Ipswitchi a zařídil jim docházku do prázdninové školy na jihu Anglie. Odjel sice ještě do Prahy, ale pak byl znovu vyslán do Anglie. V Londýně se zdržoval i 1. září 1939, kdy vypukla válka. Hranice se uzavřely a on už zůstal v Anglii. Později pracoval v administrativě Benešovy exilové vlády. 

Jiří Pavel chodil na střední školu v Cheltenhamu, později se učil u firmy Sigmund Pumpy. Jakmile ale dosáhl osmnácti let, vstoupil do armády. 

Letec Kafka: Nikdy jsme nebyli ve velkém nebezpečí. Až na to, že se občas někdo nevrátil

Tři měsíce strávil u čs. pozemní armády, poté byl přemístěn k 311. československé bombardovací peruti RAF.

"Otec z toho zvláštní radost neměl," vzpomíná Jiří Pavel. "Hlavně jsem ho žádal, aby byl tak hodný a pomohl mi, abych se dostal do pilotky. Když už jsem byl v letectvu. On mi řekl, že můžu jít, když tam chci, to je moje věc, ale aby mi pomáhal dostat se někam, kde mě možná zabijí, s tím nechce mít nic společného. Vůbec nebyl proti tomu, abych byl v armádě nebo v letectvu, snad naopak, ale nechtěl mít zodpovědnost za mou možnou smrt."

Zatímco v pozemní armádě se dbalo na typicky vojenskou disciplínu, v letectvu byl přístup poněkud jiný. Posádky letadel se učily jednat samostatně, přemýšlet vlastní hlavou, než uposlechnou rozkaz. Jiří Pavel Kafka absolvoval výcvik jako radista-střelec, učil se Morseovu abecedu ve Walesu, čekal ho střelecký výcvik ve Skotsku i na Bahamách. 

Pomáhejme lidem, kteří nasazovali životy za nás

  • Už přes rok pomáhá Centrum pomoci Paměti národa válečným veteránům a pamětníkům, kterým v případě potřeby zajišťuje respirátory a ochranné prostředky, nákupy potravin a drogerie, doručení léků, registraci na očkování proti Covid-19 a možnost si telefonicky popovídat.
  • Zahnat samotu je v dnešní době pro seniory často to nejdůležitější. Zapojit se či podpořit tyto aktivity můžete na stránkách https://pomoc.pametnaroda.cz.

Nejprve létal v posádce kapitána Rudolfa Protivy: "První let byl ten samý jako poslední. To bylo celkem jedno. Létalo se sem tam nad mořem. Někdy se stalo něco neobvyklého, ale nikdy jsme se nedostali do žádného boje a ani do žádného velkého nebezpečí. Naštěstí. Někdy to bylo dost nudné, protože jsme často strávili ve vzduchu hodiny," popisuje bez patosu válečný stereotyp Jiří Pavel Kafka. 

Nutno dodat, že jeho slova o tom, že nikdy nebyli "v žádném velkém nebezpečí", je nutno vnímat v dobovém kontextu: za celou dobu války zahynulo v řadách RAF přes 500 Čechoslováků. "Život ve vojenském letectvu RAF byl v podstatě normální až na to, že se občas nějaká posádka nevrátila," vede si i přesto svou letec. 

Jiří Pavel Kafka obsluhoval i radar: "To byla tehdy poměrně nová věc. To se mi líbilo, člověk se rozhlížel a věděl, co se děje, na dost velké vzdálenosti. I v noci, i když byla mlha. Tak to mě bavilo. Tam jsem strávil hodiny." Později létal v posádce kapitána Josefa Hubičky, jejímž úkolem bylo chránit spojenecké lodě a bránit konvoje Spojenců proti německým ponorkám v prostoru Biskajského zálivu a později mezi Británií a Skandinávií. 

Nevypadalo to, že by v Československu byla po válce budoucnost

Po válce se Jiří Pavel letecky vrátil do Prahy a ihned se vydal na adresu, kde v té době pobývali jeho rodiče - u bratrance Jaroslava v Klimentské ulici: "Našel jsem si číslo bytu, zvonil jsem, a nikdo nebyl doma. Tak jsem si sedl na schody a čekal až do tmy. Když rodiče přijeli výtahem, tak jsem je pozdravil. Nejdříve se strašně lekli, protože jsem stál ve tmě. Pak jsme se objali. Tak jsem se poprvé po šesti letech setkal s mámou. Měla strašnou radost."

Maminka Jiřího Pavla prošla ghettem v polské Lodži, v srpnu 1944 ji transportovali do Osvětimi. Několikrát jen o vlásek unikla smrti. V zimě 1944 ji poslali na severní Moravu na práci do továrny v Bernaticích, kde se dočkala osvobození. Mnoho jiných členů jejich rodiny ale takové štěstí nemělo. Tatínkovi bratři zahynuli ve vyhlazovacích táborech, dědeček z maminčiny strany zemřel v terezínském ghettu, smrt v plynových komorách potkala i maminčiny bratry a sestru Julii s miminkem. 

Jiří Pavel Kafka pracoval po válce v kanceláři spediční firmy Řivnáč a Šůla, později vyučoval angličtinu v jazykové škole na Národní třídě. Již v roce 1947 si ale uvědomoval, že politický vývoj v Československu se ubírá ke komunistickému převzetí moci: "Nevypadalo to tady, že by tu byla velká politická budoucnost nebo jakákoli jiná," konstatuje. "Lála, můj bratr, bydlel v Londýně, takže jsem měl kam jet. Zažádal jsem, aby mě Angličané demobilizovali v Londýně, kde jsem narukoval."

Do Československa se vrátil ještě na přelomu let 1948 a 1949, kdy zemřel jeho otec. Po jeho smrti zařídil výjezdní povolení i pro maminku. Společně v Anglii založili importní firmu dovážející součástky na výrobu bižuterie. Ve svých osmadvaceti letech se oženil, narodil se mu syn Stephen a dcera Helen. 

V roce 1960 celá rodina přesídlila do Izraele, ale jen na osm let, v roce 1968 již byl Jiří Pavel Kafka zpět v Londýně, kde navázal na svou práci z Izraele - kupoval, pronajímal a přestavoval domy. 

Krátce před rokem 1989 Jiří Pavel Kafka ovdověl. I když velkou část života prožil ve Velké Británii, tak se v roce 1990 vrátil natrvalo do Prahy, kde potkal svou druhou ženu Helenu. Žijí spolu už třicet let a paní Helena, která letos oslaví 80. narozeniny, zařídila pro Jiřího očkování. "Očkovali ho už 2. února," řekla Paměti národa.

Cíl TV spotů: naši předci zvládli mnohem krušnější časy

  • Televizní spoty vznikly ve spolupráci s Českou spořitelnou, která financovala jejich výrobu a poskytla jim svůj zakoupený mediální prostor.
  • Autoři nechtějí srovnávat dnešní situaci s minulostí, která byla v mnoha ohledech mnohem těžší než to, co dnes prožíváme v časech covidu. Právě proto ale chtějí dát prostor hrdinům, kteří v této zkoušce obstáli, a přesto jim nechybí nadhled a humor. 

VIDEO: Tak ty (respirátory) voní líp než ty naše (kyslíkové masky v letadle), říká radiotelegrafista bombardéru RAF Jiří Pavel Kafka.

Letec RAF Jiří Pavel Kafka zažil na vlastní kůži boje druhé světové války, přesto mu nechybí humor ani nadhled. | Video: Paměti národa
 

Právě se děje

Další zprávy