Praha - Prožil život, který by vydal na hollywoodský film: nechyběly v něm pohádkově rychlé vzestupy, ani rány osudu, silná vůle a nakonec i všeobjímající happyend. Přesto jej dnes většina lidí vůbec nezná. A přitom to byl vlastně takový český Alfred Nobel.
Jmenoval se Josef Hlávka.
Jeho nadace, která dodnes podporuje nadané studenty, vědce a umělce, bude spolu s Akademií věd Hlávkovu osobnost letos připomínat mimořádným cyklem koncertů, odborných konferencí, přednášek či výstav. Uplyne totiž právě sto let od chvíle, kdy Josef Hlávka dne 11. března 1908 zemřel.
Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) zařadila tento den mezi letošní světová kulturní výročí.
Zadarmo stavebním podnikatelem
Hlávka se vypracoval prakticky z ničeho.
Narodil se v roce 1831 v západočeských Přešticích v rodině běžného úředníka. Projevil se jako nesmírně nadaný žák, studoval na pražské technice a posléze architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni.
První zvrat podobný těm ve filmu nastal, když mu brzy po studiích přenechal svou zaběhnutou stavební kancelář ve Vídni český stavitel František Šebek, který odcházel do penze. Hlávka si u něj při studiích vydělával jako zednický učeň, a pak Šebkovu kancelář vedl. Stavitel si jej oblíbil, a tak mu firmu předal. Zadarmo.
Následoval pohádkový úspěch: Hlávka se jako stavební podnikatel prosadil. Mimo jiné postavil výstavní Dvorní operu ve Vídni, dodnes fungující Zemskou porodnici v Kateřinské ulici v Praze anebo areál řecko-katolické církve v Černovcích na nynější Ukrajině (teď v něm sídlí univerzita). A k tomu spoustu dalších budov, z nichž některé, zejména činžovní domy, zůstaly jeho majetkem.
Na invalidním vozíku
Stává se uznávaným, bohatým, v jeho kanceláři pracují dvě desítky architektů... A je tu nový zvrat.
Ve věku 38 let se Josef Hlávka zřejmě v důsledku soustavného přepracování a namáhavého cestování po stavbách zhroutil a ochrnuly mu obě nohy. Čtyři roky ještě vše řídí z invalidního vozíku, a pak odchází na odpočinek.
Usídlí se na zámku v Lužanech poblíž Přeštic, který sám přestavěl, a začíná se věnovat dobročinnosti, podporuje umělce, vědce.
A máme tu další filmový zvrat (který by ovšem žádný seriózní scénárista nepoužil, protože by mu ho žádný divák neuvěřil): jako za odměnu se Josef Hlávka v roce 1880, po celkem jedenácti let nemoci, zase uzdravuje.
Poslanec milující umění a vědu
Znovu podniká, zapojuje se do politiky, stává se zemským i říšským poslancem.
Finančně podporuje Českou akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Když v roce 1890 povodeň poškodí Karlův most, prosadí a spolufinancuje jeho záchranu v historické podobě.
Za své peníze postavil a studentskému spolku předal Hlávkovu kolej v Jenštejnské ulici v Praze, aby v ní mohli bydlet nadaní, ale nemajetní studenti. A tak dále a podobně.
Trochu jiný Nobel
Rány osudu jej ovšem pronásledovaly stále: dvakrát ovdověl, a neměl žádné děti.
A tak sepisuje Hlávka v roce 1904 závěť, v níž veškerý svůj majetek předává nadaci, pojmenované po něm a jeho manželkách Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových.
Je to jen o tři roky poté, co se začaly udělovat Nobelovy ceny, financované obdobně díky závěti švédského průmyslníka Alfreda Nobela.
Hlávka je však jiný než Nobel, chce odměňovat nejen uznávané osobnosti, ale i začínající umělce, vědce a studenty. A jeho peníze jsou určeny pro Čechy. Vzdělání a umění považuje za hodnoty potřebné k tomu, aby národ přežil.
Jako dnešní dvě miliardy
Po jeho smrti v roce 1908 tedy nadace získává činžovní domy v Praze i ve Vídni, velkostatek v Lužanech, cenné papíry i peníze na účtech.
V dnešních cenách by šlo o majetek v hodnotě více než dvě miliardy korun, vyčísluje správa jeho nadace nyní.
Hlávkova nadace jako zázrakem přežila konec císařství, nacistickou okupaci, a jako jediná obdobná instituce také období komunismu. V něm ovšem o značnou část majetku přišla a zpět dostat nemohla, protože to restituční zákon neumožnil.
Dnes tedy má nadace příjem hlavně z komplexu domů v pražské Vodičkově ulici (v němž je otevřena například restaurace McDonald's).
Ceny, stipendia i ubytování
Díky tomu může nadace udělovat Medaile Josefa Hlávky (spojené s odměnou 50 000 korun) nestorům české vědy a umění, Ceny Josefa Hlávky (a 20 000 korun) úspěšným studentům a mladým vědcům. Nadace také vyplácí tvůrčí i sociální stipendia, platí cesty studentům na odborné konference, podporuje výzkum, zejména ekonomický, financuje vydávání odborných knih.
A také přispívá na ubytování nemajetným doktorským studentům a mladým vědcům. Kde jinde než v Hlávkově koleji.
| Pro srovnání čtěte: Jak vznikla Nobelova cena |
