Praha - Havárie japonské elektrárny Fukušima 1 rozpoutala ve světě nové diskuse o bezpečnosti jaderné energetiky.
O "výstupu z jádra" se mluví hlavně v Evropě. V Německu tlak veřejnosti vedl až k tomu, že se energetický koncern E.ON rozhodl zastavit provoz svých nejstarších jaderných elektráren.
"Vypnutí" elektrárny ale není jen tak, jde o složitý proces. Jedno stisknutí knoflíku rozhodně nestačí.
Nabízíme vám odpovědi na hlavní otázky, které s odstavením jaderných elektráren souvisejí.
Proč elektrárnu zavřít?
Nic netrvá věčně a to platí i pro jaderné elektrárny a jejich vybavení.
Plánovaná životnost prvních jaderných elektráren byla přibližně 30 let - mnohé z nich nakonec tuto dobu výrazně překročily. U moderních elektráren už experti počítají s tím, že budou fungovat 40 až 60 let.
Některé elektrárny je zase nutné trvale odstavit v případě nehody, jejíž oprava se provozní společnosti nevyplatí.
Poslední možností je uzavření elektrárny v důsledku politického rozhodnutí - tak tomu bylo třeba v případě likvidace slovenské elektrárny Jaslovské Bohunice A-1, a to vzhledem k její časté poruchovosti.
Jak odstavení probíhá?
Po zastavení reaktoru jaderné elektrárny přichází na řadu její odstavení.
V prvním kroku se kontaminované vybavení (především nádrž reaktoru a součásti primárního okruhu, které byly vystaveny ozáření neutrony) a vyhořelé palivo shromáždí a uloží do speciálních úložišť. Tyto materiály představují přes 99 procent veškeré radioaktivity.
Materiály, které tyto součásti tvoří, se totiž pod vlivem ozáření mění v různé izotopy. Například v izotop železa 55Fe nebo kobaltu 60Co. Ty jsou vysoce radioaktivní a během jejich rozpadu dochází k tvorbě nebezpečného gama-záření.
Zbytek vybavení, trubky, tepelný výměník, podlahy a zdi - tedy všechno, co může být potencionálně radioaktivní - se dekontaminuje. Možností, jak to udělat, je více: lze použít různých chemických, elektrických nebo ultrazvukových metod.
Tři scénáře odstavení
V zásadě existují tři strategie odstavení jaderné elektrárny.
Takzvaný DECON znamená "okamžité" rozebrání. Krátce po vypnutí se radioaktivní materiál rozebere a bezpečně uloží, popřípadě dekontaminuje.
Druhou strategií je SAFSTOR. Ten představuje jakýsi opožděný DECON s tím, že se elektrárna po dobu 40 až 60 let uzavře do ochranného obalu a dál sleduje. To vše za podmínek, které umožňují postupný pokles radioaktivity. Poté opět následuje dekontaminace a rozebrání.
A konečně třetí způsob - ENTOMB. Elektrárna se na místě zapouzdří pomocí trvanlivého materiálu, jakým je například beton, a dlouhodobě se monitoruje, dokud hladina radioaktivity nepoklesne natolik, aby mohla být bezpečně rozebrána.
U výše zmiňovaného kobaltu 60Co se za 50 let sníží hladina radioaktivity asi na tisícinu původních hodnot.
Jaké jsou náklady
To, na kolik odstavení přijde, závisí na mnoha různých faktorech. Náklady se ale obvykle pohybují v řádu 300 až 400 milionů dolarů (tedy přibližně 5 - 7,5 miliardy korun).
