Do divadla Drak chodil Jiří Bareš, rodák z Hradce Králové, už jako malý kluk. Z dětství si moc her nepamatuje, až v roce 1984 přišel na premiéru inscenace Sen noci svatojánské a ta se mu stala osudovou. "To představení mě dostalo a přesvědčilo mě, že chci pracovat s loutkami," vypráví řezbář. Přitom moc nechybělo a skončil by u pian. Po základní škole nastoupil do chrámové služby a pak do firmy Petrof. "Nechtělo se mi dělat šedesát stejných nohou ke klavírům," vysvětluje, proč se poohlížel po jiném zaměstnání. Divadlo ho přesvědčilo, ale neměli hned volné místo. Načas se živil jako dřevomodelář a o tři roky později do divadla nastoupil.