Asi desetina osob samostatně výdělečně činných si dobrovolně platí nemocné pojištění. V případě, že onemocní tak dostanou od státu náhradu příjmů. Ale až od 15. dne nemoci. Nemají totiž jako zaměstnanci zaměstnavatele, který by jim náhradu vyplatit už od prvního dne nemoci).

OSVČ má nárok na nemocenskou ovšem až po třech měsících, co si pojištění platí. Výši platby si navíc nemůže určovat jak chce. Minimální pojistné je nově od ledna 2019 stanoveno na 138 korun měsíčně, což jsou 2,3 procenta z nejnižšího možného vyměřovacího základu stanoveného nyní na 6 tisíc korun.

V případě této částky dostane od 15. dne do 30. dne nemoci podnikatel 107 korun za den. To představuje 60 % vyměřovacího základu. 

Od 31. dne pracovní neschopnosti se nemocenská zvyšuje na 66 procent denního vyměřovacího základ, od 61. dne nemoci na 72 procent. To je stejné jako u zaměstnanců.

Pokud mu částka připadá příliš nízká, může si platit víc. Maximálně ale částku která se zase vypočítá jako 2,3 procenta z (vypočteného) vyměřovacího základu na naposledy podaném přehledu o příjmech a výdajích rozpočítaného na měsíce. 

Z nemocenského pojištění se platí i další dávky

Pokud si podnikatel platí nemocenskou, má nárok vedle dávek při nemoci i na další příspěvky od státu. A to na:

• peněžitou pomoc v mateřství (PPM)
• otcovskou
• dlouhodobé ošetřovné

I u těchto dávek ale platí určitá omezení, respektive povinnost platit si pojištění nějakou dobu před tím, než o dávku požádá. A když o ni požádá, nesmí v době pobírání dávky vykonávat samostatně výdělečnou činnost. 

K platbě dobrovolného nemocenského pojištění se zájemci přihlásí na příslušné správě sociálního zabezpečení. O ledna platí, že zálohy se musí platit v daný měsíc, ve kterém chcete být pojištěni. Oproti loňsku se také zvýšila minimální sazba na 138 korun měsíčně. Loni to bylo 115 korun. Pokud podnikatel bude nadále platit nižší částku, pojištění mu zanikne.