Co se vlastně stalo?

Klienti nebyli spokojeni s podmínkami své smlouvy o investičním životním pojištění, ačkoliv ji předtím podepsali. Podali stížnost k finančnímu arbitrovi, což je státní úřad s pravomocí rozhodovat některé spotřebitelské spory v oblasti financí. Arbitr pak tyto dvě konkrétní smlouvy označil za neplatné. U každé však z jiného důvodu.

"Investičko" od České pojišťovny označil finanční arbitr za neplatné kvůli nejasně formulované výši administrativních poplatků ve smlouvě.

V případě pojišťovny Axa to je složitější. Arbitr označil smlouvu za neplatnou kvůli tomu, že pojišťovací část smlouvy prakticky neexistovala, a produkt tak fungoval jen jako spoření. Někteří klienti na to mohli přijít až s odstupem, jiným to samo o sobě nemuselo vadit (mnozí uzavřeli pojistky s "nulou na smrt" zcela vědomě). Lze proto spekulovat, že hlavním motorem stížnosti daného klienta mohla být ve skutečnosti nespokojenost s nastavením výše poplatků a rozpor ohledně pojišťovací části tak jen dobře posloužil jako argument, jak smlouvu napadnout s větší nadějí na úspěch.