Brno – Jestliže dlužník včas "převede" získané dědictví na své příbuzné, nemůže mu očekávaný majetkový příjem zabavit exekutor. Tak lze zjednodušeně shrnout rozhodnutí Nejvyššího soudu upřesňující pravidla, kdy na dědictví nelze vydat exekuční příkaz. Podobnou situaci dosud Nejvyšší soud neřešil.
Podle Nejvyššího soudu je nepřípustné vydání exekučního příkazu na majetek, který v rámci soudem schválené dohody o vypořádání dědictví v rodině převedl dlužník na příbuzné. Zákaz nakládání s majetkem, vyplývající z exekučního příkazu, se totiž vztahuje jenom na majetek dlužníků.
Pokud dlužník uzavře s ostatními dědici smlouvu o vypořádání majetku a tuto smlouvu schválí soud, nedochází podle Nejvyššího soudu k porušení zákazu nakládání s majetkem a exekutor nemůže majetek zablokovat. A to ani v situaci, kdy o dědictví bylo rozhodnuto až po nařízení exekuce.
Třetinu domu převedl na bratra
Nejvyšší soud posuzoval spor exekutora a dlužníka z Prostějova, který dlužil společnosti PV Mobil přes 760 tisíc korun. Muž měl jako jeden ze tří sourozenců po smrti otce zdědit jednu třetinu domu v Otrokovicích. Dědicové ale uzavřeli dohodu, podle níž dlužník převedl zděděný majetek na svého bratra, dohodu schválil i soud.
Soudní exekutorka Lenka Černošková vzápětí označila dědickou dohodu za neplatnou. Podle ní došlo k porušení zákazu nakládání s majetkem – takzvaného generálního inhibitoria. Argumentovala tím, že k dědickému řízení došlo až po nařízení exekuce spojené se zákazem nakládání s majetkem. Exekutorka proto nařídila majetek (třetinu domu) zablokovat a chtěla jej prodat.
Dlužníkův bratr, který měl na základě dědické dohody část domu získat, se bránil u soudu. U Okresního soudu v Prostějově a následně ani u Krajského soudu v Brně však neuspěl, soudci se postavili jednoznačně na stranu exekutorky.
„Po nařízení zákazu nakládání s majetkem nemůže dědic uzavřít dohodu o vypořádání dědictví,“ uvedli soudci Krajského soudu v Brně, podle nichž exekutorka postupovala správně. Pokud by totiž exekutoři neměli možnost dosáhnout na majetek dlužníků v případech, kdy k dědické dohodě došlo až po nařízení exekuce, ztratilo by smysl opatření, které zakazuje dlužníkům nakládat s majetkem.
Žádný majetek zatím nezískal
Dlužníkův bratr se ale obrátil ještě na Nejvyšší soud. A ten mu dal za pravdu. Rozhodl, že na třetinu domu, kterou dlužník převedl na svého bratra, nemůže být exekuce nařízena.
„Generální inhibitorium – zákaz nakládání s majetkem – se vztahuje pouze na majetek dlužníka. Jednu třetinu nemovitosti však dlužník nikdy nenabyl,“ konstatoval senát Nejvyššího soudu vedený Olgou Puškinovou. Dědictví sice získávají lidé po smrti svých příbuzných, nicméně v případech, kdy existuje více dědiců, je to ale až ve chvíli, kdy je soudem schválena dohoda o vypořádání majetku. „Dlužník podle dohody dědiců majetek nenabyl, a proto s ním ani nemohl nakládat. Neporušil tak zákaz nakládání s majetkem,“ uvedli soudci.
Exekutorka podle soudců porušila také ustanovení exekučního řádu, podle kterého musí být příslušnými dokumenty jasně prokázáno, že jde o majetek dlužníka. Exekutorka však podle nich vědomě a záměrně nařídila exekuci na majetek, u něhož to nebylo doloženo. „Uvedený postup je nezákonný,“ rozhodli soudci. Pokud soud schválí dohodu o vypořádání dědictví, je to závazné rozhodnutí také pro soudní exekutory.
Podvodům se lze bránit, ale...
Soudci ale současně připomněli, že v případě důvodného podezření o tom, že se dlužníci v dědickém řízení snaží zbavit svého majetku a ukrýt ho před věřiteli, se mohou věřitelé i exekutoři obracet na soud.
Jde o případy, kdy dlužníci nejdříve získají dědictví a teprve poté se jej kvůli exekuci snaží převést na příbuzné.
Věřitelé či exekutoři ovšem musí prokázat, že šlo jednoznačně o úmyslné jednání, jehož cílem je skrýt majetek.
