Poradna - Do kdy si musíte vyčerpat zbytek dovolené a kdy ji lze převádět? V pravidlech, která platí už od roku 2004, stále řada firem chybuje.

"Šéf mi říká, že si letošní volno musím vybrat do konce roku, protože se podle zákona nesmí převádět do příštího roku," píše například čtenářka Monika P.

Odpovědi na nejčastější otázky a nejasnosti najdete v tomto článku.

Hlavní slovo má zaměstnavatel

Připomeňme si, že termín dovolené podle zákoníku práce určuje vždy zaměstnavatel, byť by se tak v ideálním případě mělo stát po dohodě se zaměstnancem (či přímo na jeho návrh).

Jestliže tedy firma trvá na tom, abyste si dovolenou vybrali co nejdříve, těžko to změníte. Zvláště když se blíží konec roku nebo jde-li dokonce ještě o zbytek loňského volna.

Není ale pravda, že zbytek dovolené firma "nesmí" převádět. Naopak. Zákon přímo připouští převod zbytku dovolené do následujícího roku, pokud se na tom obě strany dohodnou.

Bez souhlasu druhé strany pak lze zbytek dovolené převést, pokud si jej zaměstnanec nemohl vyčerpat kvůli takzvaným překážkám v práci na své staně (typicky dočasná pracovní neschopnost, mateřská či rodičovská dovolená nebo vojenské cvičení). A také v případě, že zaměstnavatel neumožnil čerpání zbytku dovolené v běžném roce kvůli "naléhavým provozním důvodům".

Letošní dovolenou si tedy každopádně stačí vyčerpat až v příštím roce, pokud zaměstnavatel sám nepožaduje opak. Mimochodem přestože termín dovolené určuje on, je při tom také zákonem omezen (podrobněji v tomto článku).

Omezení platí jen pro dovolenou za loňský rok, momentálně tedy za rok 2010. Jestliže vám ještě nějaká zbyla, musíte si ji povinně vyčerpat do následujícího roku, tedy 2011. Písemné rozhodnutí o konkrétním termínu jejího dočerpání přitom musí padnout už do konce října.

Rozhodující je přelom října a listopadu

Klíčovým datem pro vyčerpání loňské (nikoliv letošní!) dovolené je 31. říjen 2011. Stihnete-li tedy vyčerpat zbývající loňskou dovolenou ještě během letošního léta či nejpozději do konce října, pak se vás níže uvedená pravidla netýkají.

Jestliže zaměstnanec nevyčerpá zbytek dovolené do konce října, musí ji podle zákona nastoupit automaticky k následujícímu pracovnímu dni - tedy k 1. listopadu.

Povinné čerpání v takovém případě nastává přímo ze zákona, není tedy k němu nutný souhlas zaměstnance ani zaměstnavatele. I kdyby zaměstnanec nesouhlasil a chtěl na začátku listopadu dále pracovat, musí mu firma nařídit dovolenou a neumožnit mu výkon práce. Sankce za porušení zákoníku práce by pak totiž mohl nést i zaměstnavatel, který takovou práci (místo stanoveného volna) toleroval.

V nástupu povinné dovolené mohou zaměstnanci bránit pouze zákonem stanovené překážky v práci - typicky dočasná pracovní neschopnost nebo čerpání mateřské či rodičovské dovolené.

Pravidlo funguje také opačně: I kdyby firma zrovna na začátku listopadu nutně potřebovala, aby zaměstnanec pracoval, může to dotyčný ignorovat a s odkazem na svou zákonnou povinnost (vyčerpat zbytek dovolené od začátku listopadu) odjet na dovolenou.

Dohoda nade vše

Chcete-li tedy na začátku listopadu předejít zbytečným konfliktům nebo nečekanému volnu v době, kdy je pro vás zbytečné, měli byste na zmíněné pravidlo pamatovat s předstihem.

Pokud už teď víte, že zrovna na začátku listopadu vám bude dovolená k ničemu, domluvte se s firmou na vyčerpání zbytku loňské dovolené v jiném termínu, třeba až v tradičně volnějším konci roku (typicky během Vánoc).

Automatickému nástupu dovolené (přímo ze zákona) k začátku listopadu lze tedy předejít tím, že si firma s pracovníkem písemně domluví do 31. října nástup dovolené tak, aby si ji zaměstnanec mohl vyčerpat v jiném termínu, nejpozději však do konce kalendářního roku 2011.

Zákoník práce však umožňuje dohodu jen ohledně konkrétního termínu čerpání. Nelze si platně sjednat (tedy ani kdyby obě strany souhlasily!), že se zaměstnanec svého zákonného nároku (povinnosti) vzdá, a to ani výměnou za finanční kompenzaci ze strany zaměstnavatele.

Ano, už slyšíme vaše reakce: Na papíře se můžeme formálně dohodnout na čerpání dovolené, ale ve skutečnosti zaměstnanec bude dál pracovat a dovolenou mu proplatíme "bokem".

Takovému obcházení zákona pochopitelně nelze nikdy zabránit, zvláště pokud s ním zaměstnanec skutečně souhlasí. Dodejme však, že případná kontrola může zkoumat nejen samotné "papíry", ale také reálný stav. Nespokojí se tedy s vyčerpáním zbytku dovolené pouze podle předložených dokumentů, pokud například od jiných zaměstnanců získá důkazy, že jejich kolega ve skutečnosti místo volna normálně pracoval.

Na letošní dovolenou je ještě čas

Zdůrazněme, že uvedené pravidlo platí jen pro loňskou dovolenou. Firmy často chybují právě v tom, že nutí zaměstnance k povinnému vyčerpání dovolené během letošního roku i přesto, že nejde o zbytek loňské, ale letošní dovolené.

Správně přitom platí, že pro zbytek dovolené za rok 2011 je klíčovým datem až 31. říjen 2012 (podle současných pravidel), takže ji stačí vyčerpat do konce roku 2012.

Pokud si však firma z určitých důvodů přeje, aby zaměstnanec vyčerpal letošní dovolenou skutečně ještě letos, má na to právo. Vyplývá to ze zmíněného pravidla, že termín dovolené určuje zásadně zaměstnavatel, aniž by k tomu potřeboval souhlas zaměstnance.

Zákoník nicméně stanoví, že takovéto určení by mělo přihlížet nejen k "provozním důvodům" firmy, ale také k "oprávněným zájmům" pracovníka (podrobněji zde). Záleží tedy jen na firmě, zda dá přednost zachování dobrých vztahů s pracovníkem a nebude trvat na nuceném čerpání.

Peníze místo volna? Jen při odchodu

Cílem novely zákoníku práce z roku 2004, která tuto novinku zavedla, bylo motivovat firmy i zaměstnance ke skutečnému čerpání celého rozsahu volna na zotavenou a regeneraci sil.

Ze stejného důvodu došlo k omezení dřívější možnosti, kdy si zaměstnanec mohl nevyčerpanou dovolenou nechat "proplatit". Současná právní úprava takovou možnost zakazuje.

Výjimkou je pouze ukončení pracovního poměru: Jestliže si zaměstnanec nestihne vyčerpat dovolenou a odchází z firmy dohodou či výpovědí (nerozhoduje, zda ji podal on, nebo zda ji obdržel od zaměstnavatele), je firma povinna proplatit mu nevyčerpané dny.

Tato výjimka ovšem platí jen v případě, že po zaměstnanci nešlo "spravedlivě požadovat", aby si zbytek dovolené vyčerpal ještě do svého odchodu. Takovým případem je třeba zaškolování nového zaměstnance ze strany odcházejícího, nebo okamžité zrušení pracovního poměru (takzvaná výpověď na hodinu).

Foto: Jiří Kropáček

Čtěte také: Chcete dovolenou, šéf je proti. Čtěte, na co máte nárok Osm tisíc jako minimální mzda? Pro někoho i dvojnásobek Výpověď dohodou je nesmysl. Čtěte, jak se nenachytat

Co se stane s nevyčerpanou dovolenou, pokud nedojde k povinnému (automatickému) čerpání podle zákona, ani se nejedná o konec pracovního poměru? Jestliže ji zaměstnanec nevyčerpá do zákonem určeného termínu, tak mu nárok na ni zanikne. Tento fakt je pro zaměstnavatele zdánlivě příjemný, ovšem i jemu hrozí sankce, mezi něž patří pokuty za porušení pracovněprávních předpisů a dále pak povinnost nahradit pracovníkovi vzniklou škodu.

Důležité čtyři týdny

Zmíněné zásady se však vztahují jen na takzvanou základní (zákonem zaručenou) délku dovolené. Ta v zásadě činí čtyři týdny pro zaměstnance v podnikatelském sektoru. Pravidlo o povinném čerpání loňské dovolené k začátku listopadu se tedy týká "pouze" zbývajících dnů z této základní výměry.

Stále oblíbenějším benefitem je však poskytování pátého (či dalšího) týdne dovolené. Nestihne-li si zaměstnanec letos včas vyčerpat tento pátý (či další) týden, může mu jej firma proplatit, nebo mu jej převést ještě do roku 2012 (ovšem jen s písemným souhlasem pracovníka).

Pro část nevyčerpané dovolené z roku 2010, přesahující základní čtyřtýdenní rozsah, tak platí výjimka jak z povinného vyčerpání do konce roku 2011, tak ze zákazu jejího proplacení.