I když by se zdálo, že muzea nemohou mít nic společného s průmyslem okolo chytrých telefonů, některé instituce dokazují, že opak je pravdou. Řada muzeí dnes díky aplikacím nejen získává nové návštěvníky, ale také obohacuje své sbírky či výzkumné programy.

Vlajkovou lodí v oblasti muzejních aplikací jsou pak  Smithsonianova muzea v USA.

Vládní instituce

Smithsonian Institution je výzkumná a vzdělávací instituce ve Spojených státech amerických, která zaštiťuje 19 hlavních muzeí ve Washingtonu a New Yorku a dalších 140 přidružených muzeí po celém světě. Kromě toho je její součástí 9 výzkumných center. Projekt je financován ze zdrojů vlády USA, ale na financování se výrazně podílí také dary soukromých mecenášů a výdělečná publikační a obchodní činnost v oblasti vzdělávání.

V mnoha ohledech by tato instituce mohla být vzorem pro muzea z celého světa. Pro její činnost je totiž typická snaha postarat se o vlastní financování a také proniknout i do těch nejmodernějších oblastí technologického rozvoje.

Jedním z nejprogresivnějších oddělení této muzejní instituce je oddělení pro strategii v mobilní oblasti, vedená Nancy Proctorovou.

Progresivní přístup

Oddělení Nancy Proctorové produkuje řadu aplikací, které umožňují návštěvníkům buď zažít výstavy "na dálku", prostřednictvím mobilních "post PC" zařízení, nebo komunikovat s jednotlivými objekty přímo na výstavě.

Příkladem prvního přístupu je například aplikace pro iPhony Nekonečné národy (Infinity of Nations) muzea Národního muzea amerických indiánů, která umožňuje virtuální prohlídku v anglickém i španělském jazyce a kromě slideshow obsahuje také řadu videí.

Propracovanější je například aplikace, Umělci v dialogu 2, Národního muzea afrického umění. V angličtině, brazilštině a portugalštině tu uživatele provádí kurátorka výstavy Karen Milbourne a přitom diskutuje s umělci Sandile Zulu a Henriquem Oliveirou nejen o jednotlivých exponátech, ale také o procesu jejich spolupráce. Prostřednictvím aplikace si uživatel také může ověřit své znalosti z Jižní Ameriky a Brazílie na Twitteru a zahrát si interaktivní hru.

WiFi v každém muzeu

Ještě zajímavější je pak aplikace LeafSnap, která byla vytvořena pro širokou základnu fanoušků muzea. Ti s ní mohou fotit různé druhy stromů a rostlin na východním pobřeží a prostřednictvím chytré databáze na stránkách identifikovat jejich druh. Rozpoznané je pak do databáze ukládají, spojené s přesnými GPS souřadnicemi místa, kde byly nalezeny.

Díky této aplikaci pak mají výzkumná centra lepší představu o rozšíření různých druhů v tomto regionu.

Proctorová vidí v chytrých aplikacích velký potenciál, její oddělení pracuje stále na jejich vylepšení a svou strategii komunikuje s veřejností na Wikipedii i vlastních webových stránkách. Podle ní by mělo mít každé muzeum chytrou WiFi síť, díky které by se návštěvník mohl připojovat do databáze a zjišťovat si o exponátech doplňující informace.

"Pro návštěvníky je automatické gesto exponáty si vyfotit, pokud si ale pomocí tohoto obrázku zjistí ještě další informace, které nejsou součástí expozice, bude to pro ně hlubší zážitek a lepší zkušenost," říká Proctorová.