Snad žádný jiný smartphone nedokáže vyvolat tak emotivní diskuse jako iPhone. Pro své příznivce je tím nejvyspělejším přístrojem, který způsobil revoluci na trhu chytrých telefonů.
Jeho odpůrci v něm naopak vidí předraženou placku, která za svůj úspěch vděčí pouze masivnímu marketingu. Poprvé se oba tábory mohly střetnout před pěti lety, 9. ledna 2007, kdy byl iPhone představen veřejnosti.
Vzhledem k prodejním úspěchům iPhonu si už asi málokdo vzpomene, že první zkušenost kalifornské společnosti Apple s trhem mobilních telefonů nebyla příliš šťastná.
Přísně utajení
V roce 2004 se firma spojila s tradičním výrobcem mobilů, americkou Motorolou, a společně uvedly na trh přístroj Motorola ROKR E1. Šlo o vcelku tuctový model, který se od záplavy podobných mobilů odlišoval vlastně jen přístupem do applovského internetového obchodu s hudbou iTunes. Mobil nezaujal a jeho prodeje tomu odpovídaly.
I přes tento neúspěch se firma Apple plánu na vlastní mobil nevzdala. Z prvotního zaváhání si nicméně odnesla poučení, že chce-li uspět, bude muset přijít s výrobkem, který se od konkurence radikálně liší.
Očekávání zákazníků spojená s novým produktem byla značná a jejich zvědavost podněcoval i fakt, že firma si veškeré informace o něm žárlivě střežila. Už řadu měsíců před tím, než byl iPhone oficiálně představen, se internet rojil spekulacemi o tom, jakými funkcemi bude přístroj disponovat a hlavně, jak bude vypadat.
Dotykové ovládání
Do poslední chvíle utajovaný výsledek několikaleté práce představilo Apple počátkem roku 2007.
První generace iPhonu překvapila především tím, že na čelní straně přístroje bylo pouze jedno jediné tlačítko. Veškeré ovládání se totiž dělo prostřednictvím dotykové obrazovky, která byla optimalizovaná pro ovládání prsty.
Přístroj navíc dokázal reagovat i na dotyk více prsty najednou, takže třeba zvětšení obrázku se provádělo prostým roztažením palce a ukazováčku. Byla to drobnost, ale přinejmenším ve své době velmi efektní.
Nejen pro geeky
Pravdou je, že iPhone nebyl ani zdaleka prvním mobilem s operačním systémem, tedy takzvaným smartphonem neboli chytrým telefonem. Už několik let před operačním systémem iOS, na kterém je iPhone založen, kralovaly světu smartphonů operační systémy Symbian a Windows Mobile.
Přes poměrně vysokou cenu a navzdory určitým funkčním omezením se iPhonu podařilo prorazit. Svůj podíl na tom jistě měl tradičně propracovaný marketing firmy Apple, který z výrobků s logem nakousnutého jablka dokáže udělat neodmyslitelnou součást moderního životního stylu.
Hlavní faktor úspěchu iPhonu nicméně spočíval v něčem jiném. Zavedení výrobci chytrých telefonů do té doby cílili na technické fajnšmekry, kterým nevadil někdy poněkud komplikovanější způsob práce s těmito zařízeními.
Apple naopak svůj přístroj navrhl tak, aby byl přístupný i pro masového uživatele, pro kterého je intuitivní ovládání důležitější než možnost experimentovat s nastavením nejrůznějších funkcí.
Trefa do černého
Applu se navíc podařilo vytvořit fenomén, pro který se posléze vžil termín "ekosystém". Pojem vypůjčený z oblasti přírodních věd označuje úzkou provázanost mezi telefonem a návaznými službami. Uživatelé iPhonů si mohou z internetového obchodu stahovat nepřeberné množství aplikací, hudby a dalšího obsahu, což jim umožňuje aktivně využívat své zařízení a zároveň firmě generuje nezanedbatelný zisk.
Apple se s iPhonem zkrátka trefilo do černého. A nic na tom nemění ani kritické hlasy, které tvrdí, že "jablečný telefon" ve skutečnosti nepřišel s ničím radikálně novým a pouze jinak využil už existující technická řešení.
Asi nejlepším dokladem úspěšnosti iPhonu je - samozřejmě kromě údajů o jeho prodejích - skutečnost, že se ostatní výrobci mobilů nechali iPhonem v mnohém inspirovat a s větším či menším úspěchem se pokoušejí jej napodobit.
TIP: Líbí se vám naše články? Sledujte Dataramu na Facebooku, na Google+ nebo na Twitteru!
