Bergen - Je to jako těžařská věž naruby. Už 13 let norská plošina Sliepner ukládá uhlíkové emise pod mořské dno do prostor po vytěženém zemním plynu. Norsko by tento experiment rádo proměnilo ve výnosný byznys v boji s klimatickými změnami.

"Podobných možných úložišť jako tady na Sliepneru je hodně," upozornil novináře agentury Reuters na návštěvě plošiny specialista společnosti Statoil Olav Kaarstad (viz video na konci textu).

Exkurze se konala koncem května v rámci konference na vysoké úrovni s názvem Boj s klimatickou změnou prostřednictvím zachycování a skladování uhlíku, která se konala v norském Bergenu.

Nemáme mnoho času

Ochránci přírody ale nad podobným ukládáním milionů tun oxidu uhličitého do podzemí nejásají. I norská vláda zatím stále hledá způsob, jak učinit metodu rentabilní a široce dostupnou.

"Vím, že někdo použije argument, že tohle je únik před problémem. Že se tak emise neomezují, ale jen ukládají," uznal na tiskové konferenci laureát Nobelovy ceny za mír Rajendra Pachauri. "Mou odpovědí na to ale je, že nelze z  dobrého řešení udělat nepřítele toho nejlepšího. Samozřejmě, že musíme omezit emise, ale nemáme příliš času," řekl Pauchari.

"Výzvou je, že máme technologii, ale musíme ji udělat více konkurenceschopnou," doplnil jej norský premiér Jens Stoltenberg. "Zachycování uhlíku totiž možné je. Musíme ale dokázat, že je komerčně životaschopné, že může dosáhnout velkých měřítek a že jím bude možno dosáhnout dostatečně velkého omezení emisí," dodal premiér.

Server Carbon Capture Journal jen za poslední týden informoval o tom, že možnosti ukládání CO2 začíná zkoumat E.on v Německu nebo že vlastní testy se zachycováním oxidu uhličitého zahájila elektrárenská společnost ScottishPower.