Madrid - Jen za první čtvrtletí letošního roku zmizelo ze španělských bank na sto miliard eur, z toho 66 jen v březnu. Tvrdí to čísla zveřejněná ve čtvrtek tamní centrální bankou.
Děsivá cifra tak završila týden plný nepříznivých čísel, která jedno po druhém skládají dohromady obraz Španělska jako země, která se dříve nebo později neobejde bez mezinárodní záchrany.
Začalo to v pondělí, kdy trhy zaskočil překvapivý tah tamní vlády. Aniž to s kýmkoliv konzultovala, rozhodla se zachránit velkou banku Bankia tak, aby riziko nesla Evropská centrální banka.
Potřebných 19 miliard se totiž Madrid rozhodl do Bankie vložit formou vládních dluhopisů, za které by si Bankia teprve u ECB vyzvedla hotovost. Pro trhy to byla zpráva znepokojivá hned v několika ohledech.
"Idiotský vzkaz" trhům
"Říct lidem, že se bojíte získat 19 miliard eur na (dluhopisových) trzích, je idiotské," řekl Financial Times jeden madridský finančník. Španělsko totiž musí v příštích několika letech splatit 400 miliard eur, zatímco banky tíží 180 miliard špatných půjček ze splasknuté realitní bubliny. Mnozí analytici se ale obávají, že velikost nedobytných pohledávek se stejně jako u Bankie podstatně zvětší, jakmile se někdo třetí bankám podívá do knih.
Trhy v obavách o to, zda je plán na rekapitalizaci Bankie a oddlužení země realistický, zrychlily úprk od španělského vládního dluhu. Úrok na desetiletých dluhopisech se dokonce počátkem týdne přehoupl přes 6,5 procenta, čímž se výrazně přiblížil sedmiprocentní hranici, za níž byly zachráněny Řecko, Irsko a Portugalsko.
Ve středu 30.května dosáhl úrok dokonce 6,7 procenta.
Rozdíl mezi rizikovou přirážkou, jakou na desetileté dluhopisy platí Německo a Španělsko se přehouplo přes 500 bazických bodů (511), také hranice, za kterou zmíněné země spadly do záchranné sítě, konkrétně pro Španělsko to je rekord od zavedení eura.
Ve čtvrtek pak španělská národní banka uveřejnila, že za první čtvrtletí odteklo ze země 97 miliard eur, což je hodnota odpovídající desetině tamního HDP. To už lze kvalifikovat jako run na banky, který postihl ostatní země před záchranou.
Podobný trend je patrný i ve španělských dluhopisech. Od loňského dubna klesl podíl zahraničních držitelů španělského vládního dluhu z 50 na 37 procent. Při aukci dluhu 17. Května koupili zahraniční investoři mezi 20 až 30 procent dluhu, napsala agentura Bloomberg.
Madrid a Bankia, opilci z páteční noci
Španělský vládní dluh se tak stěhuje do už beztak slabých domácích bank. Ty totiž použili na nákup vládního dluhu část obří bilionové injekce ECB z prosince a února. Jejich podíl na držení vládního dluhu tak vzrostlo v dubnu meziročně ze 17 na 29 procent.
"Banky a vlády se navzájem podpírají jako opilci z páteční noci," glosoval Economist trend, v kterém Španělsko na periférii eura zdaleka není samo.
Evropská centrální banka nakonec překvapivý a nekonvenční španělský plán na rekapitalizaci Bankie zamítla, její pravidla ho totiž nedovolují. Plán, který byl od samého začátku odsouzen k neúspěchu proto komentátoři označili za pokerový tah španělské vlády.
Madrid by tak získal dvojí výhru. Zaprvé by se mohl pro potřebné peníze na rekapitalizaci Bankie napíchnout na stálý záchranný fond ESM, který má spustit v červenci, čímž by se vyhnul potupné záchraně a následné "správě" od Mezinárodního měnového fondu. Zároveň by si mohl u EU vynutit úlevy ze stávajícího úsporného programu.
Madrid s EU komunikuje přes noviny
Tuto možnost nakonec nepřímo ve středu potvrdil eurokomisař pro ekonomiku Oli Rehn, když připustil, že Madrid dostane rok navíc k tomu, aby domácí rozpočtový deficit stlačil na maastrichtská tři procenta.
Zároveň ale začalo být zjevné, že mezi EU a Španělskem roste zeď. Poté, co letos Madrid všechny zaskočil zprávou, že nezvládne splnit pětiprocentní cíl deficitu a svět pak oblétla fotografie šéfa eurozóny Jeana-Claude Junckera, jak „z legrace" škrtí španělského ministra financí, byl plán na záchranu Bankie už druhou zásadní zprávou, kterou se EU o Španělsku dozvěděla „až z novin".
"Španělé by si neměli namlouvat, že jejich makroekonomická situace je zásadně odlišná od Irska či Portugalska," shrnuje zásadní prozření tohoto týdne ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš. Podle něj "není žádoucí", aby Španělsko dále s formální žádostí o mezinárodní pomoc otálelo. Stejně jako u dříve zachráněných totiž podle něj platí, že čím později, tím hůř.
