Tvrdí to v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz Claire Damilano, analytička bruselské nevládní organizace ECAS, která se dlouhodobě volným pohybem pracovních sil v Unii zabývá.
Bariéry, které brání volnému pohybu pracovních sil, podle ní ekonomiku států nijak nechrání, a naopak podporují černý trh. K nelegálním praktikám nutí například i univerzity.
Ve kterých zemích mohou ode dnešního dne začít lidé z osmi postkomunistických členských zemí bez omezení pracovat?
Své pracovní trhy otevřely nově Finsko, Řecko, Portugalsko a Španělsko. Už od počátku tuto možnost poskytly Velká Británie, Irsko a Švédsko. Francie chce v průběhu tří let postupně uvolňovat trh pro jednotlivá zaměstnání, až trh otevře zcela. Něco podobného plánuje Belgie a Nizozemí. Ostatní staré země využily ochranu svých trhů na další tři roky.
Francie slíbila, že v rámci tohoto tříletého přechodného období bude postupně uvolňovat svůj pracovní trh pro jednotlivá zaměstnání. Vláda přitom chce jednat ve shodě s odbory. Je pravděpodobné, že francouzské odbory, proslulé častými stávkami, vůbec něco takového dovolí?
Já myslím, že role odborů je v tomto směru přeceňovaná, protože většina francouzských odborů se hlásí k myšlence Evropské unie. Já myslím, že je to jen politický problém, kdy si politici chtějí udržet tvář jakýchsi ochránců trhu.
Odbory ale nejsou proti, tedy kromě krajně levicových, nicméně ty se neztotožňují vůbec s myšlenkou Unie, jsou proti členství, takže jejich postoj v tomto směru není překvapivý.
Německo a Rakousko už avizovaly, že chtějí využít všechna tři přechodná období a otevřít své trhy nováčkům až od roku 2011. Myslíte, že se jejich názor může změnit?
Obávám se, že ne. Nicméně pro využití třetí etapy ochranných opatření musí stát dokázat, že by příchod pracovníků z nových členských zemí ohrozil nějakým způsobem jeho pracovní trh. A to si myslím, že pro ně bude velký problém, protože toto prokázat nikdy spolehlivě nemohou.
Naše studie i studie Evropské komise ukazují, že migrace za prací není nijak překotná a hlavně že to ekonomice prospívá a ne, jak tvrdily katastrofické scénáře, že jí to uškodí.
A komise může žádost o využití posledního období ochranných opatření zamítnout, pokud ji stát dostatečně nezdůvodní.
Sama jste říkala, že nejde o racionální, ale čistě politické rozhodnutí. Pro občany starých zemí jde o velmi citlivou záležitost. Jak by jim politici měli vysvětlit, že východní pracovníci nepředstavují nebezpečí?
Já se spíš obávám, že oni jim to vysvětlit nechtějí. Myslím, že si politici v zemích, které brání volnému pohybu pracovních sil, vybrali strategii ukazovat jen špatné stránky migrace za prací.
Infobox
VŠE O PRÁCI V UNII
- Otevřeme trh nováčkům, pravil Špidla
Navíc se snaží prezentovat volný pohyb pracovních sil jako možnost, a ne jako právo. Ale to je nesmysl. Podporují právo na volný pohyb zboží, služeb i kapitálu, ale když dojde na práci, tak okamžitě obrátí.
Podporují tyto bariéry volného pohybu černý trh práce?
Ano, rozhodně podporují, ale vyčíslit přesně se to nedá. Je to koneckonců šedá ekonomika. Ale nejde jen o cílenou práci na černo, kdy například v Bruselu uklízecí byznys ovládli Poláci.
Někdy i zaměstnavatelé, kteří chtějí mít pracovníky z nových zemí legálně, narážejí na to, že se musí vydat nelegální cestou. Státy totiž kladou takové administrativní překážky, že to pak nakonec vzdají.
Máme například případ polské dívky, která chtěla pracovat na německé univerzitě, a škola o ni velmi stála. Vyplnily všechny příslušné formuláře, splnily podmínky, ale administrativní průtahy je nakonec donutily k tomu, aby to vzdaly. Ve finále tam nakonec pracovala ilegálně.
Sami toto prožíváme. Většinou pak zaměstnáváme v Bruselu lidi z nových členských zemí jako stážisty.
Původní členské země mají mezi sebou otevřené trhy práce už dlouho, je tam cítit velký pohyb?
Ne, není. Ono totiž nejde jen o to, že máte právo někde pracovat, ale někdy opět fungují administrativní bariéry. Navíc jsou problémy s informovaností.
Lidé nevědí, co potřebují k tomu, aby mohli odjet ze země, a často jim ani zodpovědné úřady nejsou schopny podat kompetentní informace. Často je pro lidi tak komplikované dostat správné informace, že se raději rozhodnou zůstat ve své rodné zemi.
Kromě toho je často překážkou vzájemné uznávání kvalifikací, které může být zástupnou překážkou ve volném pohybu. Smutné na tom je, že evropská legislativa je natavena správně, ale státy ji neuplatňují tak, jak by měly.
Je to dáno třeba také tím, že se lidé obávají o své penze nebo tím, že sociální politika v některých zemích Unie straní zaměstnancům a zaměstnavatelé nemohou jen tak někoho propustit a najmout nové pracovníky odjinud?
To všechno jsou určitě podstatné aspekty. Penze rozhodně souvisejí s informovaností. Evropská unie má řešení tohoto problému.
Sečtou se jednoduše odpracované roky a každý stát platí poměrnou část důchodu, který danému penzistovi náleží podle svých pravidel. Respektive vyplatí to ten stát, kde na důchod tento člověk zůstane. Ostatní země to pak doplatí danému státu.
To, že to ale lidé nevědí, je opět chyba zodpovědných úřadů. Často k nám třeba chodí dotazy, zda když se pohne pracovník z jedné země do druhé, ztrácí právo na penzi, na kterou si tam zatím vydělal.
Blíží se rozšíření o Rumunsko a Bulharsko. Nováčci zatím brojí proti těm státům, které si chrání své pracovní trhy. Máte ale už nějakou představu, kdo uzavře své hranice Rumunům a Bulharům? Jak se zachovají dnešní nováčci?
Oběma zemím zavřou své trhy podle mě země, které to udělaly při posledním rozšiřování. U nováčků je ten odhad mnohem těžší, bude jim hloupé zavřít trh, když sami proti tomu bojují. Očekávám, že to udělají státy, které sousedí s Rumunskem a Bulharskem. Tedy ze současných členů Unie je to ze starých Řecko a z nových Maďarsko.
