Praha - Nedopadlo to asi úplně podle představ Německa s Francií, jinak ale Evropská unie na svém summitu odvedla víceméně to, co se od ní čekalo.
Teď je na tahu Evropská centrální banka.
V Evropě právě vzniká "rozpočtový Schengen" - dobrovolná fiskální unie, kde budou platit přísnější pravidla, a kde se vlády zemí platících eurem se skřípěním zubů vzdaly výsadního práva nad svými rozpočty.
Podobně jako se kdysi s velkou slávou vzdaly práva hlídat své hranice.
Změna unijních smluv sice neprošla, to ale není žádné překvapení. Britský premiér David Cameron už nejmíň týden dopředu říkal, že to odporuje britským národním zájmům. Možná se tak nějak doufalo, že se ho na jednání podaří zlomit, to se ale nestalo.
Cameronovo veto rozdělilo Evropu
David Cameron využil práva veta a změnu smluv zablokoval. Z bruselských kuloárů se neslo, jak tím všechny naštval a francouzský prezident Nicolas Sarkozy naznačil, že britský premiér podlehl bankovní lobby, která svět a Evropu do celé té šlamastyky dostala.
Buď jak buď, po britském vetu se dohoda pro celou EU rozplynula. Možná byla už jen mezivládní dohoda, podobná té, na jaké vznikl zmíněný Schengenský prostor. Zrodila se "dvourychlostní Evropa." O té se ale mluvilo už při Schengenu, aby z toho nakonec v představách běžného smrtelníka zbyly nanejvýš dvoje přepážky na letištích.
Zemím, které eurem neplatí, se ale dohoda moc nelíbí z docela pochopitelných důvodů. Dosud je totiž přímé náklady na záchranu eura míjely. Teď by ale zřejmě musely dát dohromady 50 miliard eur, což pro Česko dělá celkem 89 miliard korun.
Premiér Petr Nečas se nechal slyšet, že to je desetina devizových rezerv Česka a že to je pro něj "těžko akceptovatelné." Tady ale jedna důležitá poznámka: má se jednat o půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu, který je považován za nejbezpečnějšího věřitele na světě.
Devítka váhajících zemí každopádně podpořila návrh Česka a vymínila si, že se k dohodě přidá, pokud to schválí její parlamenty. Pro premiéra Nečase nepochybně diplomatický úspěch. Jen aby na něm jednou celý záchranný plán neztroskotal. Snad ne, protože to by teprve bylo drahé.
Není to tedy oslnivá dohoda, ale aspoň nějaká je. Burzy na ni ostatně reagovaly růstem. Kdyby se k dohodě nepřipojila některá ze zemí platících eurem, byla by reakce trhů zřejmě úplně jiná. Padla by tím nejspíš byť i jen teoretická šance, že do hry vstoupí ECB.
Euro tak zatím odepsáno není.
Napjaté mlčení Maria Draghiho
Trhy teď čekají, jestli dohoda bude stačit ECB na to, aby odpálila svou "bazuku". To znamená, jestli ECB spustí tištění peněz, kterými zaplaví trh s dluhopisy a zachrání tak státy periférie eurozóny - hlavně Itálii a Španělsko -, kterým se úroky z dluhopisů hrozí vymknout kontrole.
Prezident ECB Mario Draghi označil dohodu za "velký úspěch," o tištění peněz ale neřekl ani slovo.
Bez ohledu na velkou neznámou v podobě reakce ECB, zůstává spousta dalších otázek.
Od těch právně-technických (jak se vlastně zajistí, aby rozpočtová disciplína byla vymahatelná, když k tomu Evropská komise podle stávajících smluv nemá pravomoci?), až po ty psychologicko-ekonomické (neobjeví se v dohodě zase nějaké čertovo kopýtko, které křehký optimismus trhů zvrátí v totální kolaps?)
Bankéře, analytiky a finančníky teď každopádně čeká horečnatý víkend, kdy budou žhavit kalkulačky a klestit se džunglí možných i nemožných scénářů, které dohoda přináší.
Dopady summitu mohou už jen příjemně překvapit
Skutečné vysvědčení tak evropským diplomatům vystaví finanční trhy až v následujících týdnech. Statisticky vzato jsou vyhlídky mizerné, dosud všechna řešení představená na čtyřech velkých summitech EU totiž selhala.
Na druhou stranu proměna měnové unie v rozpočtovou je opravdu radikální krok a podle některých ekonomů se jím odstraňuje vada, kterou má euro od svého vzniku. Ďábel je ale skrytý v detailech a podle ekonoma Aleše Chmelaře, byla dohoda už před summitem jen "Merkozyho paskvil".
Bezprostředně po summitu tak bylo známo vlastně jen to, že neskončil totálním průšvihem. A to na víkend vzhledem k dosavadním statistikám není nejhorší zpráva.
