Stockholm - Letošním laureátem "nobelovky" za ekonomii se stala první žena Elinor Ostromová a spolu s ní Oliver Williamson za analýzy v různých oblastech spravování ekonomických zdrojů a aktiv.
Ostromová byla oceněna za příspěvek k otázce veřejných zdrojů a společného majetku, protože ukázala, jak lze společný majetek výhodně spravovat v rámci sdružení uživatelů. Zpochybnila tak převládající názor, podle něhož je veřejné zdroje nutno buď podřídit centrálním autoritám, nebo zprivatizovat.
"Když nad tím přemýšlím, máme tu jedno vynikající výzkumné pracoviště," reagovala Ostromová na otázku novinářů, jak s penězi za cenu naloží. "Rozhodně je nepoužiji pro osobní účely," dodala.
"To rozhodně mám," odpověděla pak, když ji konferenciér na konci krátké telefonické tiskové konference popřál pěkný den.
Williamson pracoval zejména v oboru transakčních nákladů a ocenění dostal za teorii, v níž firmy slouží jako struktury pro řešení konfliktu. Zjistil, v jakých případech roste ochota ekonomických subjektů vést své transakce v hranicích firmy. S Williamsonem se ale výboru zatím spojit nepodařilo.
"V předešlých třech desetiletích tyto vlivné příspěvky vedly k přesunutí výzkumu spravovaní ekonomických zdrojů z okraje do popředí vědecké pozornosti," uvedl výbor pro udělování ceny.
Nobelova cena za ekonomii, s níž je svázána odměna deset milionů švédských korun (25 milionů Kč), byla ustavena v roce 1968. Naprostou většinu cen za ekonomii získali američtí ekonomové.
Cenu uděluje Švédská říšská banka v upomínce Alfréda Nobela. Nejde tak o "klasickou" Nobelovu cenu.
Její odpůrci, k nimž se řadí i někteří potomci slavného vynálezce, ji proto označují za falešnou nobelovku. Nobel ji totiž ve své závěti nezmiňuje.
Tradiční Nobelovy ceny byly oznámeny minulý týden.
Loňským laureátem Nobelovy ceny za ekonomii je profesor ekonomie na Princetonu Paul Krugman. O své nominaci se dozvěděl nahý. Byl totiž na cestě do sprchy jednoho washingtonského hotelu. "To co jsem slyšel byl naučený švédský přízvuk a první co mě napadlo bylo, který z mých přátel si ze mně právě vystřelil."
Krugman si cenu vysloužil hlavně svou tak zvanou novou teorií trhu (New Trade Theory) a ekonomickou geografii (Economical Geografy). Ty vysvětlily vzorce mezinárodního trhu a koncentraci bohatství, které podle starých ekonomických teorií vysvětlit nešly.
Laureát Nobelovy ceny z roku 2001 Joseph Stiglitz o Krugmanově teorii řekl, že „ekonomie se od té doby dělí na ,před Krugmanem' a po něm."
Jak dramaticky dokáže Nobelova cena „na stará kolena" změnit život, potvrdil v minulosti například její laureát z roku 1994 John Forbes Nash.
„Když jsem cenu dostal, bylo mi 66, byl jsem nezaměstnaný a před sebou mnoho dalších let bez práce," řekl o deset let později v jednom rozhovoru muž, který byl známý jen na vědeckém poli.
Nejenže byl pak na roztrhání, ale od té doby, co se jeho osudem roku 2001 inspiroval film Beautifull Mind, jej zná celý svět.
