Praha - Dostat se ven z dluhové krize zůstane pro eurozónu klíčovým úkolem i v roce 2013. Vedle vůle škrtat a chovat se solidárně budou hrát roli i další události - především volby v některých zemích.

Jejich výsledek se neprojeví pouze "doma", ale na celém kontinentu.

K těm klíčovým patří podzimní volby do německého parlamentu. Podle odborníků by měly mít vliv hlavně na to, jak bude pokračovat řešení řecké krize.

Do září obezřetně

Za klíčový mezník je označuje například analytik České spořitelny Jan Jedlička. „Do voleb se Angela Merkelová bude snažit za každou cenu zabránit nějakému radikálnímu kroku, který by vyvolal velké zemětřesení ve finančním sektoru i v reálné ekonomice," uvedl v online chatu na Aktuálně.cz.

Podobný názor má i analytik Jan Bureš z ČSOB - před volbami se kancléřka bude snažit držet všechny citlivé problémy pod pokličkou.

Po volbách podle Jedličky ale přijde rozuzlení. Buď se Řecko vrátí k drachmě, nebo dojde k radikálnímu odpisu řeckého dluhu, na kterém se tentokrát budou podílet i veřejní činitelé - včetně Evropské centrální banky či Mezinárodního měnového fondu.

Jiří Tyleček z X-Trade Brokers se zatím razantních změn tolik neobává. Současný přístup se podle něj příliš nezmění ani v případě, že by vyhrál někdo jiný než Merkelová. "Ostatní hlavní politické strany zásadně proti ´bailoutům´ na jihu nevystupují," komentuje analytik.

Vrátí se k moci Berlusconi?

Stejně tak ekonomové doporučují pozorně sledovat dění v Itálii, kterou v únoru čekají rovněž parlamentní volby. Jedním z jejich favoritů je strana Lid svobody, v jejímž čele stojí tamní expremiér Silvio Berlusconi.

"Návrat Berlusconiho k moci by zvýšil nedůvěru mezinárodních investorů, kteří by se houfně odvraceli od italských dluhopisů," očekává Jedlička. Pokud přitom úroky příliš vzrostou, zemi hrozí, že přestane zvládat platit dluhy. To by ji po vzoru Řecka či Portugalska donutilo žádat o finanční záchranu.

"Itálie jako třetí největší ekonomika eurozóny by nicméně mohla být příliš tvrdým oříškem," upozorňuje Jedlička.

Že se situace v Itálii bude nadále stabilizovat, lze naopak očekávat v případě, že uspěje centristická koalice, rozhodne se spolupracovat s levicovou Demokratickou stranou a ministrem financí se stane Mario Monti.

Ten do poloviny prosince vykonával funkci úřednického předsedy vlády. Jeho úsporná opatření, mezi nimiž nechyběla rozsáhlá důchodová reforma, zabránila podle tamních odborníků tomu, aby Itálie "spadla do propasti".

Jak připomíná ekonom Vladimír Dlouhý, významné je také to, jak se periferie měnové unie postaví k nezbytným hospodářským reformám. Totéž zdůrazňuje i Michal Brožka z Raiffeisenbank. "Ještě důležitější může být, jak dopadnou třeba možné sociální nepokoje ve Španělsku nebo společenský a ekonomický vývoj ve Francii," říká.

Kdo ohrožuje eurozónu "zvenku"

Ze zahraničních událostí může mít vliv hlavně stav veřejných financí v USA.

Jak připomíná Dlouhý, Spojené státy zatím pád z "fiskálního útesu" neodvrátily a nejistota trvá. Pokud politici nenajdou kompromis, tak se za dva měsíce současně zvednou daně a seškrtají vládní výdaje do takové míry, že federaci hrozí další pád do recese.

"Do konce února by měl být navýšen dluhový strop a v průběhu března by měla být na stole dohoda o reformě federálních výdajů, jinak mohou USA teoreticky čelit technickému bankrotu," komentuje Bureš.

"Věřím, že tradiční silná severoamerická zima zchladí hlavy zúčastněných stran a demokraté s republikány pod taktovkou prezidenta Obamy se dohodnou na kompromisním řešení," doufá Jedlička.

Ten dále připomíná, že eurozónu může rozhodit krize okolo íránského jaderného programu - pokud vyústí ve vojenskou akci armády USA, případně Izraele. Ozbrojený konflikt by výrazným způsobem zvýšil ceny ropy a dalších komodit a zmrazil předpokládané oživení ve vyspělém světě.

Podle Pavla Kohouta ze společnosti Partners je ale veškeré zmíněné dění druhořadé a na vývoj v eurozóně má vliv jediné - zásahy Evropské centrální banky.

"Pokud například výnosy španělských nebo italských desetiletých dluhopisů přesáhnou hodnotu šesti procent, ECB zakročí. To je dnes již prakticky vyzkoušená jistota, na kterou finanční trhy mohou sázet," vysvětluje ekonom s tím, že co dělají politikové, je už potom nepodstatné.

Česko eurozónu snad neohrozí

Dění v Česku podle odborníků na další směřování měnové unie nijak zásadní vliv mít nebude.

Jak si myslí Kohout, český trh nemá velikost ani nástroje na to, aby do záležitostí eurozóny zasahoval. Spíše se nabízí otázka, zda nebude Česko tlačené ke vstupu. "Aby se náklady na sanaci špatně hospodařících evropských bank a států trochu více rozprostřely," tvrdí Kohout.

Tyleček pak dodává, že "zajímaví" můžeme být pouze s naším menšinovým názorem na další směřování Evropy. "Politické, ale i ekonomické záležitosti Česka jsou z evropského pohledu bezvýznamné," říká analytik X-Trade Brokers.

Eurozóna bude podle něj i letos nadále směřovat ve federalizaci. "Chystá se několik kočkopsů, které možná budou v nějaké formě schváleny," varuje Tyleček. Pád eura podle něj nehrozí ani v roce 2013, rozdíl mezi severem a jihem eurozóny se ovšem bude dále prohlubovat a konkurenceschopnost bloku uvadat.

Podle ekonomů však měnový blok přežije i letos. "Troufám si odhadnout, že na konci roku 2013 žádný z dnešních členů eurozónu neopustí," věří například Dlouhý.