Po více než roce klidu přišly dnes Financial Times se skandálním odhalením. Německý milionář Peter Mikutta podal žalobu na americkou banku, kdysi jedničku na finančních trzích. Měla mu totiž zpronevěřit 44 milionů švýcarských franků (asi 762 milionů korun).
Mikuttovi právníci tvrdí, že může jít o největší defraudaci v dějinách švýcarského bankovnictví. Citigroup se měla provinit zanedbáním povinnosti při správě cizího majetku. Právník Michael Werder řekl, že Citibank celá léta vůbec nekontrolovala pravost pohybů na Mikuttově účtu, a dovolila tak, že byl systematicky okrádán.
Enron a ti druzí...
V oddělené žalobě, která se ale týká stejného případu, curyšská prokuratura obvinila bývalou zaměstnankyni Citibank ze zpronevěry. Zaměstnankyně spravovala Mikuttovy peníze, ale zřejmě zneužila informací a peníze zpronevěřila. Své činy maskovala tím, že vyhotovovala falešné výpisy, takže se Mikutta o ničem nedozvěděl.
Charles Prince, který se letos na jaře stal kromě výkonného šéfa také předsedou správní rady banky, má co zahlazovat. Banka už ostatně najala renomovanou právní kancelář, aby ji z trablů dostala.
"Je třeba lépe pracovníky školit a zlepšit komunikaci na všech úrovních vedení," uvedl Prince, který při svém nástupu do funkce před třemi lety sliboval, že Citigroup ochrání před negativními palcovými titulky novin. Rozhodně se mu to nepodařilo.
Banka si vysloužila publicitu díky oběma největším firemním skandálům ve Spojených státech. Jak investoři padlého Enronu, tak i zkrachovalého WorldComu ji vinili, že pomáhala firmám skrývat účetní machinace, ač o nich velmi dobře věděla.V minulých letech se s oběma skupinami dohodla na mimosoudním vyrovnání.
Za pád energetického gigantu Enron, jehož bývalý šéf Jeffrey Skilling si právě před pár dny začal odpykávat 24letý trest, zaplatila Citigroup dvě miliardy dolarů. WorldCom ji přišel ještě o 600 milionů dráž. Ostatně také někdejší vládce telekomunikační firmy Bernard Ebbers si odnesl nejdelší trest v rámci podnikových kauz - 25 let.
Ani evropská kauza "Enron" - účetní machinace v italské potravinářské společnosti Parmalat - americký finanční ústav neobešla. Správce a nyní už řádný šéf firmy Enrico Bondi pohnal Citigroup před soud a žádal náhradu za to, že se na jejích účtech "ztratilo" několik miliard dolarů, které účetnictví Parmalatu vykazovalo.
Kromě toho pobočky Citigroup se před dvěma lety dostaly do hledáčku regulátorů trhu v Japonsku a ti jim dokonce zakázali dočasně činnost. A proč? Podezření na praní špinavých peněz.
Konec snu Sandyho Weilla
A jako by to nestačilo, ještě se evropští makléři amerického finančního obra "zviditelnili" rovněž v roce 2004. Rychle prodali vládní dluhopisy v hodnotě dvanácti miliard eur. O několik minut později, když cena poklesla, nakoupili asi třetinu zpět. Výdělek - asi sedmnáct milionů eur.
Analytici dlouhodobě upozorňovali, že kolos typu Citigroup není uřiditelný. "Bankovní dům s 300 tisíci zaměstnanci ve více než stovce zemí světa je naprosto neprůhledný gigant. Je těžké dohlédnout, aby všichni zaměstnanci dodržovali pravidla," míní Guy Moszkowski, analytik z Merril Lynch.
A Prince jim vlastně začal dělat radost. Začal odprodávat divize, jako třeba pojišťovací společnost Travelers Life & Annuity, které nejsou podle něj pro podnikání Citigroup klíčové. Zařadil tak zpátečku "u vlaku", jenž rozjel jeho předchůdce - legendární bankéř Sanford Weill. Ten si totiž Citigroup vysnil jako finanční supermarket, kde zákazník pořídí naprosto všechno. A podřídil tomu v 90. letech až zběsilou akviziční politiku banky.
Weill letos skončil jako předseda správní rady a je již jen čestným předsedou firmy.
