Dělit se o jednu pracovní pozici mezi dvěma, ale i více zaměstnanci s kratším úvazkem umožňuje v Česku například ČSOB, Česká spořitelna nebo UniCredit Bank. To, že budou sdílená pracovní místa nově zakotvena i v zákoníku práce, by mělo lépe upravovat podmínky a také firmy ve vytváření sdílených pozic podporovat.
Ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje podnikům například dotace na podporu zavádění takových pracovních míst. Finanční model podpory ale zatím nemá konkrétní podobu.
"Před MPSV stojí úkol nalézt dostatečně motivační formu podpory, která nebude zneužitelná a návodná k vytváření prekérních forem zaměstnávání, ale zároveň bude dostatečně administrativně jednoduchá jak pro zaměstnavatele, tak státní správu," uvedla pro on-line deník Aktuálně.cz mluvčí resortu Andrea Vašáková. Poslanci zákonné zakotvení sdílených pracovních míst schválili na konci května.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) již dříve uvedla, že její úřad plánuje takováto místa dotovat kvůli lepšímu sladění pracovního a rodinného života. Podle resortu jsou sdílené pozice vhodné právě pro rodiče na mateřské dovolené či ty pobírající rodičovský příspěvek, lidi se zdravotním postižením, studenty nebo seniory.
Například v ČSOB se podle její mluvčí Michaely Průchové o zaměstnaneckou pozici dělí především matky, které se vracejí po mateřské nebo rodičovské dovolené, i ženy, které rodičovskou zrovna čerpají.
"Zhruba 7,5 procenta z celkového počtu zaměstnanců má v dnešní době zkrácený úvazek a sdílejí pracovní místo. V bance jsou využívána všemi pracovními pozicemi od administrativních přes specialisty až po pobočkové pracovníky," doplnila Průchová, podle níž dělba o jedno místo mezi vícero lidmi napomáhá flexibilitě pracovníků a nenaráží na žádné překážky.
Limitující pracovní doba
Sdílené pracovní místo tak, jak jej ministerstvo zaneslo do novely, ale čelí kritice ze strany Unie zaměstnavatelských svazů ČR a Svazu průmyslu a obchodu ČR. Tomu se nelíbí mimo jiné to, že souhrn pracovních dob zaměstnanců, kteří sdílejí pracovní místo, nesmí překročit 40 hodin týdně. Podle svazu je to pro firmy limitující v tom, že takovou pozicí tak nemohou řešit zdaleka všechny personální potíže.
Na pracovní dobu v délce klasických osmi hodin denně jako na hlavní negativum zakotvení sdílených pozic v zákoníku poukazuje i advokátka a partnerka advokátní kanceláře Forlex Eva Ostruszka Klusová.
"Sdílení pracovního místa by totiž řada zaměstnavatelů uvítala v situacích, kdy potřebují zajistit delší pracovní dobu. Třeba pokud potřebují obstarat fungování recepce dvanáct hodin denně, bylo by přínosné, kdyby mohli místo recepční nastavit jako sdílené a ponechat na dvou nebo třeba i třech asistentkách, aby se o tuto pracovní dobu podělily. To však dle nově platného znění možné není, neboť souhrn pracovní doby v zásadě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby," řekla pro Aktuálně.cz Klusová.
Za hlavní přínos naopak označuje právě možnost zaměstnanců dohodnout si mezi sebou pracovní dobu tak, jak to vyhovuje jejich potřebám. "U zaměstnavatelů, kteří mají vůli větší flexibilitu svým zaměstnancům umožnit, bylo však možné obdobného nastavení dosáhnout v zásadě i dosud - například tím, že se strany dohodly na zkrácení lhůty pro seznamování zaměstnanců s rozvrhem směn a zaměstnavatel směny rozděloval pouze formálně tak, jak se na tom předtím zaměstnanci mezi sebou dohodli," doplnila Klusová, podle níž tak po právní stránce úprava úplně přelomová není.
Klusová současně doporučuje, aby zaměstnavatel u sdílené pracovní pozice pamatoval na to, jak přesně si mají kolegové mezi sebou předávat úkoly. To pro případ, že by musel řešit odpovědnost zaměstnance za škodu jemu způsobenou a aby tak v takové situaci neměl problém s hledáním konkrétního viníka.
Podle pracovní agentury Manpower se sdílená místa dlouhodobě těší oblibě hlavně v západní Evropě, zejména Velké Británii, ale také v Nizozemsku nebo Belgii. Mezi českými zaměstnavateli často stále převládá uzavírání dohod o provedení práce (DPP) nebo o pracovní činnosti (DPČ). Z výzkumného projektu METR, který v roce 2015 provedl Sociologický ústav AV ČR, vyplynulo, že sdílených pracovních míst využívá v Česku pouze sedm procent firem a organizací.