Praha - "Mladí lidé bez práce doplácí na moderní představu, že každý musí vystudovat, zatímco učební obory a řemesla jsou vnímány jako něco podřadného," říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz ekonom Pavel Kaczor, který přednáší na Vysoké škole ekonomické a působí jako ředitel Úřadu práce v Táboře.

Vysoká nezaměstnanost v Česku i EU je nicméně podle něj jenom dočasným jevem. Vedle změny priorit může lidem pomoci návrat k ekonomickému růstu a třeba také dlouhodobě nízká porodnost, díky níž se řada míst postupně uvolní.

Aktuálně.cz: Vysokou nezaměstnaností trpí v Evropě hlavně Řecko a Španělsko. Ukazují nám, co čeká v dalších letech i jiné země EU?

Pavel Kaczor: To si nemyslím. Věřím tomu, že ostatní země se z jejich příkladu dostatečně poučí. S tím ostatně podle mého názoru souvisí i současná nezvykle dlouhá recese.

Vnímám ji jako jakési střízlivění států, firem i občanů z představ, že žít na dluh je normální. Najednou jsou všichni opatrnější, a to je dobře, zodpovědněji se rozhodují, a proto ekonomiky "startují" pomaleji.

A.cz: Takže nehrozí, že by se vysoká nezaměstnanost stala něčím, s čím se Evropa musí naučit žít?

Určitě se nedomnívám, že by se relativně vysoká míra nezaměstnanosti v Evropské unii stala do budoucna chronickou, a to minimálně ze dvou důvodů. Současná recese není dlouhodobě přirozeným stavem trhu a s očekávaným ekonomickým oživením lze očekávat i snižování míry nezaměstnanosti.

A.cz: A jaký je ten druhý důvod?

Díky dlouhodobě nízké porodnosti v Evropě i Česku můžeme brzy čekat poměrně výrazný pokles počtu obyvatelstva v produktivním věku. Lidí na trhu práce tedy bude významně ubývat, zatímco poptávka po výrobcích a službách se ve vyspělých ekonomikách dlouhodobě zvyšuje.

Pokud budou z trhu práce odcházet populačně silné ročníky, tak se přirozeně zvýší celkový zájem i o dnes poněkud problematické skupiny uchazečů o zaměstnání - ať už jsou to mladí, lidé nad padesát let, ale třeba i maminky po rodičovské dovolené. 

A.cz: Máte k dispozici data potvrzující, že se uvolní více míst?

Podle projekce Českého statistického úřadu do roku 2050 poklesne počet obyvatelstva v produktivním věku v Česku o bezmála dva miliony osob, což je více než čtvrtina současného objemu. 

Pokud jde o EU, tak tam již v roce 2005 Evropská komise predikovala podobné trendy - konkrétně pokles počtu obyvatel EU v produktivním věku o zhruba 20 milionů osob do roku 2030.

Firmám chybějí odborníci

A.cz: Projevila se na vysokém počtu nezaměstnaných nějak i skutečnost, že část mladých lidí studuje "neperspektivní" obory?

Nakousla jste docela ožehavý problém, který s aktuální vysokou nezaměstnaností souvisí. Řada škol masově učí obory, které trh práce příliš - v horším případě vůbec - nevyžaduje. 

A naopak. Spousta firem dnes neúspěšně poptává například obráběče, frézaře, nástrojaře nebo obsluhu CNC strojů (počítačem řízených obráběcích strojů - pozn. redakce).

Doplácíme tak na "moderní" představu, že každý musí vystudovat, zatímco učební obory a řemesla jsou vnímány jako něco podřadného - a to je chyba.

A.cz: Můžete to vysvětlit podrobněji?

Bez dostatku vyučených pracovníků nemůže být dostatek práce ani pro ty studované. Řadu služeb poptávají firmy, které ke svému fungování potřebují zaměstnance jiných kvalifikací.

Současný stav není ani tak o nedostatku práce jako takové, jako spíše o asymetrii. Zkuste se podívat třeba do registru zelených a modrých karet na portálu ministerstva práce a sociálních věcí, kam spadají pouze některá dlouhodobě neobsazená volná pracovní místa na českém trhu.

Je to výmluvný důkaz toho, že ani relativně velké množství nezaměstnaných nedokáže uspokojit řadu specifických požadavků firem.

A.cz: Velkým problémem Evropské unie je v současné době i nezaměstnanost lidí do 25 let, která v dubnu činila 23,5 procenta. Bude se podle vás prohlubovat?

Jsem optimista a nemyslím si to. Samozřejmě to bude hodně záležet i na tom, jak rychle a jak výrazně se bude schopen vzdělávací systém přizpůsobit reálným potřebám ekonomiky.

Není tajemstvím, že valná část mladých lidí bez práce je důkazem nedostatečné vazby mezi potřebami trhu práce a nabídkou vzdělávacích programů škol.

Školné by pomohlo

A.cz: Můžete uvést konkrétní příklad?

Vezměme si to na příkladu ruštiny. Po roce 1989 byla z českých škol takřka vymýcena, ale řada firem dnes proniká na východní trhy a odborné pracovníky ovládající ruštinu potřebují.

Škol, které na to reagují, je ale minimum a většina z nich učí stále to, co jim umožňuje jejich stávající pedagogický sbor. Důležité je tedy to, jak se podaří některé dobré náměty a nápady přenést do reálné praxe.

Již dlouho se mluví o tom, že se musí změnit vzdělávací systém - co do počtu míst na jednotlivých oborech. Podobné snahy ale končí patem. Je to přirozené, protože každá instituce se z podstaty brání výraznějším změnám.

To jsme ale opět u toho, jestli má zvítězit zájem ekonomiky a milionů absolventů škol v EU, anebo zájem škol a jejich zaměstnanců. Vlastně s tím hodně souvisí i často diskutovaná otázka školného na vysokých školách.

A.cz: Zastáváte tedy názor, že pokud by posluchač za studium platil, více by se toho naučil?

Platící zákazník se zodpovědněji rozhoduje, komu dá své peníze. Není pochyb o tom, že by se v takovém případě potenciální studenti daleko více zajímali o perspektivu svého pracovního uplatnění, než jak je tomu doposud.

Řada studentů toto dnes, bohužel, příliš neřeší. V lepším případě vycházejí pouze z informací od samotné školy, aniž by je zajímal názor nějaké nezávislé instituce - třeba úřadu práce.

Kromě toho je nezaměstnanost vždy úzce navázána na štědrost sociálního systému. Samotného mě třeba překvapilo, jak pozitivně se v zaměstnanosti mladých lidí promítlo zpřísnění podmínek pro výplatu podpory v nezaměstnanosti čerstvým absolventům škol.

A.cz: Máte k tomu nějaká čísla?

Třeba v roce 1999, kdy měli nárok na podporu všichni absolventi, byl jejich podíl v evidenci Úřadu práce v Táboře zhruba 33 procent - každý třetí člověk bez práce byl absolvent.

Poté, co byl zrušen plošný nárok absolventů na podporu v nezaměstnanosti, se situace velmi výrazně zlepšila a teď činí jejich podíl méně než 10 procent, ačkoliv je kondice regionálního trhu práce podstatně horší.