Ještě před přidělením pořadatelství her vytvořilo v roce 2016 francouzské Centrum pro sportovní právo a ekonomiku studii možného ekonomického dopadu v případě pařížského vítězství. Odhadovala ho ve velmi širokém rozmezí: od 5,3 miliardy do 10,7 miliardy eur. Čtvrtina až třetina z toho připadala na cestovní ruch. Podle Wladimira Andreffa, emeritního profesora ekonomie na pařížské univerzitě Pantheon‑Sorbonne, bude třeba tato čísla vzhledem k inflační krizi a mezinárodnímu kontextu revidovat.
Od roku 1896, kdy se konaly první moderní hry, prošly olympiády výrazným vývojem. Ve druhé polovině dvacátého století se otevřely komercializaci, a jak se postupně rozrostl počet sportů, účastníků a bylo potřeba stále více infrastruktury, prudce vzrostly náklady na pořádání.
Tato zátěž, kterou hostitelské země nesou, je od té doby předmětem diskusí. Podle webu Council on Foreign Relations stále více ekonomů tvrdí, že poukazované ekonomické i neekonomické přínosy konání her v daném místě jsou v lepším případě přehnané a v horším případě neexistují. Hostitelské země či města se až příliš zadluží. Takže zatímco náklady prokazatelně rostou, přínos není zdaleka jasný.
Američané Andrew Zimbalist a Victor Matheson rovnou tvrdí, že rozhodnutí uspořádat olympijské hry je ekonomicky špatné, způsobuje neúměrné finanční zatížení země v iluzi, že ji taková událost obohatí o jakousi monumentální globální hodnotu.
Je tu až příliš mnoho příkladů, mezi nimi jeden nejhorší. Když na rok 2004 pořadatelství připadlo Athénám, několikamiliardová investice ještě přidala k už tak vysokému řeckému dluhu, který tehdy činil asi 126 procent HDP. Olympiáda v Riu de Janeiru v roce 2016 znamenala výdaje ve výši 13 miliard dolarů z peněz daňových poplatníků a po ní zůstaly Brazílii a státu Rio dluhy ve výši asi 113 milionů dolarů.
Studie Oxfordské univerzity z roku 2012 odhaduje průměrné překročení nákladů na každé letní olympijské hry od roku 1976 o 252 procent, a to po zohlednění inflace. Letní olympijské hry v Montrealu v roce 1976 se staly symbolem daňového rizika spojeného s pořádáním her. Původní náklady na hry byly nejprve odhadovány na 120 milionů kanadských dolarů, poté na 310 milionů. Konečná částka však činila 1,6 miliardy. Enormní nárůst zapříčinilo zejména zpoždění výstavby a překročení rozpočtu na nový stadion. Splácení dluhu trvalo téměř tři desetiletí a nesli ho obyvatelé města.
Dějiště a jeho okolí si na druhou stranu třeba pomůže. Má nové silnice nebo jako v případě Athén metro na letiště a podobně. Jenže když akce skončí, zůstanou po ní opuštěná sportoviště a někdo musí zaplatit jejich údržbu. "Mnozí pořadatelé utratí moc peněz za specializovanou infrastrukturu, která je po skončení akce jen omezeně použitelná," uvedl pro Euronews Business Martin Müller, profesor geografie a udržitelnosti na univerzitě v Lausanne.
Příkladem přemrštěného stavebního dění jsou zimní olympijské hry v Soči v roce 2014, jejichž rozpočet vystoupal na úroveň her letních. Údržba infrastruktury v přímořském letovisku dodnes znamená pro Rusko zátěž ve výši více než miliardy dolarů ročně.
I Praha se lehce namočila
V této situaci ubývá států, které mají zájem o pořadatelství, zejména u letních her, na které popisovaná situace platí zejména, ale dotýká se i olympiád zimních.
V čase také roste skepse veřejnosti. V roce 1972 se Denver stal prvním a zůstal zatím jediným městem, které pořádání olympijských her odmítlo, ačkoli ho už Mezinárodní olympijský výbor schválil. Město v Coloradu mělo uspořádat zimní hry o čtyři roky později, v hlasování porazilo Sion, Tampere a Vancouver. Jenže když byl zveřejněn rozpočet, následné protesty si vynutily uspořádání referenda a v něm místní obyvatelé odmítli tyto náklady nést.
Olympijský výbor si proto dává pozor a výběr měst se postupně stal složitým procesem obsahujícím množství kritérií, jež musí kandidátská města splnit. Poznala to i Praha a Česko. V roce 2004 poradenská společnost PwC odhadla výnos takové akce na 25 miliard korun oproti 130 miliardám na nákladech. Podle různých dobových průzkumů si konání her přála nejvíce polovina obyvatel, ale spíše o procenta méně.
Přesto město s vlažnou podporou státu do konkurence šlo, ucházelo se o LOH v roce 2016. V hlasování výkonného výboru MOV v roce 2008 ale Praha nebyla vybrána do užšího okruhu kandidátů. I tak to stálo nemalé peníze. Společnost Praha olympijská vznikla v roce 2007 a město do ní nasypalo 70,5 milionu korun. Podle tehdejších opozičních zastupitelů to bylo ještě o 30 milionů víc. Když firma zanikla, na jejím účtu zůstalo jen 208 tisíc korun.
Francouzi nemají náladu na oslavy
Ani letošní letní hry v Paříži nemají výraznou podporu obyvatel. Mnoho průzkumů veřejného mínění poukazuje na pocit Pařížanů, že přicházejí v nevhodnou dobu. Agentura AFP napsala, že "často těžko ovlivnitelní obyvatelé města zatím nemají náladu na oslavy".
Hry se budou konat v době, kdy Francie prochází politickými nepokoji a obyvatele metropole trápí problém čistoty a hygieny. Loni se propírala témata jako zamoření domů štěnicemi a znečištění řeky Seiny. Situace v roce 2017, kdy byla země vybrána k pořádání her, byla samozřejmě jiná. Ekonomika rostla solidním tempem 2,3 procenta. Že přijde světová pandemie a později světový obchod naruší válka, neodhadoval ve světě nikdo.
Jak hry dopadnou finančně, je v tuto chvíli nejasné. "Dosud neznáme náklady na olympijské hry," řekl v březnu šéf francouzského auditního orgánu Pierre Moscovici rozhlasové stanici France Inter. Zhruba dva měsíce před zahájením se účet zahrnující rozpočet samotných her a výdaje na doprovodnou infrastrukturu blíží devíti miliardám eur.
Podle webu France 24 se očekává, že z veřejných peněz půjde na výdaje spojené s organizací či výstavbou tři až pět miliard eur. Moscovici souhlasí: "Tyto hry budou stát daňové poplatníky tři, čtyři nebo pět miliard eur." Ještě loni v lednu odhadoval, že tři bude maximum.
V pokročilých stadiích příprav sumy rostou kvůli nepředpokládaným výdajům. Často je zapotřebí urychlit stavební práce, neboť termín konání není možné změnit. Francouzská vláda teď pod hrozbou stávek vyjednává o jednorázových odměnách pro zaměstnance veřejného sektoru, kteří budou během her pracovat víc, přičemž jen odměny pro policii by měly činit až 500 milionů eur Když Paříž v roce 2017 hry získala, pracovala její kandidatura s tím, že od státu a dalších zdrojů jí na celou akci bude stačit 6,6 miliardy eur.
Proti námitkám, že jde o nevýhodný podnik, se Mezinárodní olympijský výbor dlouhodobě ohrazuje, protože některá sportoviště a obecná infrastruktura neslouží pouze po dobu olympijských a paralympijských her. "Dívat se, jestli byly náklady pokryty pouze tržbami přímo generovanými samou sportovní akcí, a pokud nepokračují, označit takový stav za ztrátu, je z finančního a ekonomického hlediska zjednodušený a nevhodný přístup," uvedl řídicí orgán pro Euronews.
Podle organizátorů velká část financí na pořádání letních olympijských a paralympijských her v Paříži 2024 pochází z prostředků soukromého sektoru, konkrétně od Mezinárodního olympijského výboru, partnerských společností, prodeje vstupenek a licencí. Tyto peníze pokryjí plánování, organizaci a realizaci akce, včetně pronájmu prostor a služeb národním výpravám či médiím, zajištění bezpečnosti, zahajovací a závěrečné ceremoniály. Celkový přínos pro Francii se ukáže až po konci her. Pravděpodobnost, že na nich země vydělá, se však blíží nule.
