Do studia a ateliéru Louise-Gérauda Castora, oblíbeného pařížského květináře, přichází nakupovat lepší společnost. Vzhledem ke karanténě a uzavření hranic se květinář musel spokojit s lokálními produkty a spoléhat na dodávky ze dvou farem z Île-de-France.
To se zalíbilo květináři, který si zvykl aranžovat květiny podle toho, co večer předtím rozkvetlo. Ráno je možné za jeho výkladem spatřit slézovou, karmínovou, zelenou, žlutou či modrou barvu neznámých květin, a také pivoňky. Zákazníci, všichni v rouškách a v metrových rozestupech, nejsou s to květiny pojmenovat.
"Je to smutné, ale logické," říká trpce Castor. Když dříve prodával květiny z celého světa, nemůže teď žádat po lidech, aby poznali květiny, které rostou u nich doma, ale kterých si nikdy nevšimli.
Za normálních časů je ve Francii devět řezaných květin z deseti vypěstováno v zahraničí. Kromě Nizozemska, vyhlášeného svými květinami, vstupuje na trh Kolumbie, Ekvádor a Keňa. Ceny jsou atraktivní, nabídka standardizována a dodávky zajištěny po celý rok.
Krize způsobená koronavirem ale dovoz přerušila. Velkoobchody, jako je Rungis, byly méně zásobené a některé i zavřené. Tendence "slow flower", kterou hrstka květinářů a pěstitelů už před několika lety do Francie zavedla, mohla odstartovat.
Přes zrušení mnoha akcí, a tím také objednávek na květinovou výzdobu, si zákazníci dál chtěli květiny kupovat, aby si vyzdobili obývací pokoj, kde trávili všechen čas, nebo aby na dálku oslavili nějaké výročí. "Naštěstí jsme omezili ztráty díky místním květinám," vysvětluje pařížská květinářka Edith Besenfelderová.
Nedá se říct, že by se jí tento systém nelíbil: je konec se vstáváním ve dvě hodiny ráno. Teď chodí na trh, kde se setkávají zákazníci, květináři a zahradníci ze stejné oblasti, kteří vyznávají formu ekologické produkce.
"Asi před rokem jsme v našem oboru pocítili jasný vývoj. V době karantény jsme měli spousty objednávek," raduje se Hortense Harangová, která stála za zrodem této platformy. "Kontaktovali nás dokonce i tradiční překupníci. Celý sektor pochopil, že nadešel čas zhodnotit místní květiny," dodává.
Za posledních 40 let Francie ztratila 80 procent pěstitelů květin. Většina květinářů byla závislá na dovozu. Harangová doufá, že tendence využívat místní květenu bude pokračovat. "Jde o to si uvědomit, jak můžeme prospět životnímu prostředí. Tato tendence má smysl, ale je v rozporu s návyky většiny květinářů a jejich zákazníků," uvádí.
Ohledně používání pesticidů neexistuje žádná legislativa a jedna dovezená kytice může obsahovat až 50 zakázaných substancí, včetně botoxu, který vylepšuje konzervaci.
"Produkce francouzských květin je náročná. Je třeba vědět, jaké jsou sezonní květiny a jak tvořit kytice. To se na specializovaných školách neučí," vysvětluje Hélene Taquetová, zakladatelka kolektivu francouzských květinářů, kteří pracují nejméně z 50 procent s místními květinami.
Tato pěstitelka květin měla přednášku na prestižním zemědělském lyceu, která studenty vyvedla z míry. "Učí je, jak objednávat u nadnárodních prodejců květin, ale ne to, co je kdy třeba sázet," postěžovala si.
"Jeden kolega se mě ptal, co budu s těmi zahradními kytkami dělat. Studenty učí, jak vázat kytice bez ohledu na to, jaká je sezona. Chci, aby se moje kytice podobaly impresionistickému obrazu a věrně odrážely to, co zahrada během roku nabízí," říká Louis-Géraud Castor.
