Praha - Česká republika je 31. ekonomikou na světě, pokud jde o makroekonomickou konkurenceschopnost států. Oproti předchozímu roku si polepšila o šest míst. Uvádí to nová Zpráva o globální konkurenceschopnosti, kterou každoročně vydává švýcarská nezisková organizace Světové ekonomické fórum (WEF). Porovnává 140 ekonomik.
Česká republika zaznamenala v žebříčku druhé zlepšení v řadě, před rokem 2013 se však čtyřikrát za sebou propadla. Na 31. místě, tedy stejně jako letos, byla konkurenceschopnost tuzemské ekonomiky také v období 2009/2010.
Celkem v deseti kritériích z dvanácti (studie je nazývá pilíře) dosáhlo letos Česko lepšího výsledku než před rokem. Na posunu se proporcionálně nejvíce podílela technologická připravenost (25 procent), makroekonomické prostředí (19 procent) a inovace (12 procent). Zhoršení se týkalo pouze infrastruktury a kritéria velikosti trhu.
Největší váhu v hodnocení České republiky mají pilíře inovace a vyspělost podnikatelského prostředí. Podle metodiky WEF se nacházíme ve skupině nejvyspělejších zemí, tedy ekonomik tažených inovacemi. U obou pilířů došlo meziročně ke zlepšení situace, u inovací dokonce k výraznému.
Z postsocialistických zemí skončila Česká republika v letošní zprávě druhá za Estonskem. Rozdíl mezi původními členskými státy EU a Českem se ve srovnání s loňským rokem zmenšil, stále však nedosáhl nejlepšího výsledku z let 2009 až 2010.
Ve srovnání s nejhorším výsledkem z let 2013 až 2014 došlo ke zmenšení rozdílu o téměř třetinu, vyplývá to z šetření analytického týmu Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, který výsledky WEF rozpracoval pro potřeby konference Konkurenceschopnost ČR 2016: Průmysl pro 21 století.
Ve srovnání s patnácti původními zeměmi EU Česko nejvíce zaostává v inovacích (32 procent průměru původní patnáctky), vyspělosti podnikatelského prostředí (20 procent), institucích a infrastruktuře (po deseti procentech).
Lepších výsledků ČR dosahuje pouze u makroekonomické stability a finančních trhů. Konkrétní slabiny české ekonomiky v nejdůležitějších pilířích tkví v inovacích v množství patentových žádostí, dostupnosti vědců a inženýrů a spolupráci univerzit a průmyslu na výzkumu a vývoji. U institucí je největším problémem nedostatečně etické chování firem, následované ochranou vlastnických práv, zaujatostí rozhodování vládních úředníků a zneužíváním veřejných financí.
