Jak často a v jakém množství musíte nakupovat zemní plyn pro své zákazníky?
Nákup probíhá kontinuálně během celého roku a odvíjí se hlavně od odběrů našich zákazníků a od kontraktů, které s námi podepisují.
Nákup můžeme rozdělit na dvě části. Jednak jde o zákazníky, kteří jsou velkoodběrateli. Ti mají většinou vyšší spotřeby a v takovém případě nákupy plynu probíhají ihned při uzavření obchodu. Pak jsou zákazníci ze segmentu maloodběru, tedy menší podnikatelé a domácnosti, u nichž máme různé produktové ceníky, které se zákazníkům nabízejí a prodlužují. V tomto případě se plyn nakupuje průběžně v roce podle toho, jak se dané smlouvy obnovují nebo prodlužují. Nákupy provádíme průběžně také pro akvizice, u nichž máme predikci, že by měly do Centropolu přicházet.
V současné době nakupujeme ale hlavně podle toho, jestli se najde vůbec nějaký ochotný obchodník, který nám plyn prodá. Tohle jsme dřív neřešili, nyní jsou ale kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu obchodníci s plynem dost opatrní. Nechtějí, aby se případně dostali do problémů kvůli tomu, že plyn nejsou schopni dodat, pokud by dodávky z Ruska do Evropy přestaly proudit.
V poslední době se mluví i o nedostatku plynových skladovacích kapacit, jak řešíte tento problém?
To je ještě další specifická věc, která s nákupem plynu souvisí. Centropol má pronajatý vlastní skladovací zásobník, který plní každý rok pro potřeby zejména bezpečnostního standardu dodávky, jak nám ukládá zákon, a to pro zákazníky hlavně z řad domácností a případně velkoodběratelů typu nemocnice, výrobci potravin, kritické infrastruktury a podobně. Děje se tak převážně v letním období, vtláčecí sezona (období, kdy se surovina plní do plynových zásobníků - pozn. red.) trvá zhruba od dubna do konce září.
Když mluvíte o ochotě obchodníků, tak to tedy nefunguje tak, že by Centropol nakupoval plyn přímo od ruského plynárenského gigantu Gazprom, nýbrž se tak děje přes prostředníky?
Ano. Gazprom je nadnárodní společnost, a pokud bychom s ním chtěli obchodovat, museli bychom vykazovat úplně jiná čísla odběru. Gazprom totiž pracuje s naprosto diametrálně odlišnými objemy, než jaká je spotřeba našich zákazníků.
Jednou jsme s Gazpromem vedli jednání. Nabídli nám nějaký základní lot prodeje (jednotka objemu obchodu - pozn. red.), který se rovnal zhruba spotřebě celého Česka. Plyn u nich navíc musíte nakoupit na delší období, třeba dvou až pěti let.
My jako obchodník, který působí pouze v tuzemsku a má jen určitý počet klientů (u plynu ještě méně než u elektřiny), si takový obchod nemůžeme dovolit. Obchodujeme tedy s partnery, kteří jsou takovými "prostředníky", jak jste řekla, mezi námi a Gazpromem.
Když si za současné napjaté situace na trhu s energiemi představím, že jsem váš nový zákazník a zemní plyn používám k topení, ohřevu vody i vaření, jak si můžu být jistá, že pro mě plyn zajistíte?
Toho se bát nemusíte. Ale obecně: Centropol je stejně jako všichni alternativní dodavatelé energií v Česku závislý na bilaterálních vztazích s prostředníky, kteří plyn nakupují od Gazpromu nebo i odjinud, třeba z Norska. A v případě, že by Gazprom přestal plyn dodávat, naši prostředníci by ho zase nebyli schopni dodat nám, navzdory uzavřeným kontraktům. Jediné, čeho se tedy musíte obávat, je, že by pak hrozilo, že vám plyn nedodáme, protože by náš obchodní partner nedostál svým závazkům.
To se ale týká většiny dodavatelů, kteří jsou odkázáni na ruský plyn. Je známo, že Česko je z více než 90 procent závislé na plynu z Ruska.
Tuzemsko je tedy skutečně na ruském plynu takto závislé? I když se plyn nakoupí až na burze v Evropě, jde původem o ruský plyn?
Je to tak. Česko je na plynovody vedoucí z Ruska napojené z německé strany nebo ze slovenské strany přes Ukrajinu. Byť nám tedy plyn pak prodají společnosti jako třeba Uniper, RWE a tak dále, tak z nějakých 99 procent se vždycky jedná o ruský plyn z Gazpromu.
Dá se polopaticky vysvětlit, jak vypadá cesta plynu od chvíle, kdy vy ho nakoupíte, do momentu, než přiteče ke mně do domácnosti?
Nelze to úplně popsat vzhledem k tomu, že mezi námi a Gazpromem jsou ti prostředníci. Plyn se předává virtuálně na virtuálním obchodním bodu operátora trhu s energiemi (OTE). Jedná se tedy o takzvané denní nominace (očekávané spotřeby zákazníků - pozn. red.), které se dějí na platformě OTE. Jde zkrátka o nějakou soustavu, kde se řeší nákupy, spotřeby a tak dále. A je to všechno spíš o počítání čísel. Kdybych plyn nakupoval od Gazpromu, tak bych vám možná byl schopný popsat, v jakých trubkách v danou chvíli proudí.
Využíváte při obchodování i spotový trh? Společnost Bohemia Energy, která před svým krachem platila za největšího alternativního dodavatele energií v tuzemsku, doplatila právě na to, že spoléhala na spotový trh, na němž ceny velmi kolísají.
Máme pouze pár zákazníků z velkoodběru, tedy podnikatele ze segmentu větších zákazníků, kteří si tento produkt sami zvolili někdy na konci minulého roku, takže pro ně na spotovém trhu nakupujeme. Pro kmenové zákazníky z řad domácností a malých podnikatelů máme ale nakoupené forwardové dodávky (forwardový kontrakt je nákup k určitému budoucímu datu za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy - pozn. red.) plus skladovací kapacitu, kterou jsme používali na začátku letošního roku do konce března.
Když se bavíme o skladovacích kapacitách, jak je to se zásobníky plynu v Česku? Pomůžou nám dlouhodobě v případě, že Rusko zavře kohoutky, nebo jen vykryjí zimní špičku?
Se zásobami, které máme, se počítá hlavně na zimu, protože v případě plynu se bavíme hlavně o topení. Jak jste ale sama zmínila, jsou i zákazníci, kteří plyn používají na ohřev vody a vaření. Pokud by tedy Rusko dejme tomu 1. června dodávky stoplo, Česko se svými zásobami plynu vydrží odhadem do října. Pokud ale k přerušení dodávek dojde v topné sezoně, zásoby vydrží na měsíc, maximálně dva - záleží, jak se budou pohybovat venkovní teploty. Česko tak na situaci, že by Rusko dodávky plynu zastavilo, nemá žádné závratné řešení.
A je do budoucna aspoň částečnou alternativou zkapalněný zemní plyn (LNG)?
Alternativa to je. Problém je, že se přepravuje po moři a my jako země bez přístupu k moři musíme doufat, že si dokážeme vyjednat obchodní partnerství s někým, kdo má k terminálům přístup a dokáže zkapalněný zemní plyn dostat potrubím z Německa nebo Polska do Česka. Situace Česka ve vztahu k LNG ve srovnání s dalšími zeměmi Evropské unie zkrátka není úplně dobrá.
Také je třeba, aby obchodní partneři, kteří s námi dodávky podepíšou, LNG opravdu dodali i v momentě, kdy Rusko své dodávky zastaví, a nikoliv že řeknou něco ve smyslu: "Nezlobte se, my teď LNG potřebujeme pro vlastní potřebu, vám teď bohužel nemůžeme nic poslat, i když jsme vám to slíbili."
Zkapalněný zemní plyn tedy řešení je, ale nejspíš až za nějaké dva tři roky, až se celá Evropa dokáže přetransformovat z ruského plynu na jiný. Kdyby se LNG začal ve velkém používat už nyní, myslím si, že by si každá země hájila to svoje a možná pak něco málo rozdala i dál.
Jako o alternativě se hovoří také o plynu z Norska. Ten by aspoň nějakou náhradou za ten z Ruska byl?
Ne stoprocentní. Pokud by Česko a další země chtěly plyn z Norska využívat, muselo by se například posílit vedení, protože stávající trubky vedoucí z Norska pojmou jen určité množství plynu, nebo změnit parametry, tedy tlak a teplotu ve vedení plynu. Není to zkrátka tak jednoduché jako s elektřinou, která v drátech proudí pořád stejně. Plyn je prostě hmatatelný a není tak snadné dopravit ho během krátké doby k jednotlivým odběratelům.
Co všechno vlastně tvoří koncovou cenu zemního plynu, kterou musí zaplatit zákazník? Jaké všechny faktory do toho vstupují?
Konečná cena se skládá ze dvou základních částí. Jednak jde o silovou složku, tedy o kubíky, které propálíte v kotli nebo v koncovém zařízení. Každý obchodník si ji reguluje sám podle toho, jak dobře plyn nakoupil a jakou nejlepší cenu dokáže zákazníkovi nabídnout.
Dále jde o distribuční část - tedy poplatky za distribuci, které si určuje distributor a reguluje je zákon, my jako obchodník do toho nemluvíme.
Pak jde ještě o menší, třetí složku, a sice stálý plat za obsluhu odběrného místa. Každý měsíc jde zhruba o 60 až 90 korun. Jde o náklady, které vytváří společnost v rámci zaměstnanců - administrativa, posílání faktur, řešení různých požadavků a tak dále.
A hraje v konečné ceně roli například i to, kde se plyn vytěžil?
Nikoliv. Když obchodníci v Česku nakupují plyn od obchodních partnerů, tak se jedná zkrátka o standardní plyn. Neví, kde přesně se vytěžil, jestli jde o stlačený plyn, nebo byl vytěžen jako vedlejší produkt ropy a tak dále. Obchodují opravdu jen standardní množství megawatthodin na virtuálním obchodním bodu, takže se "nemusí starat" o to, o jaký plyn jde, nicméně původem bude vždy z 99 procent z Ruska.
Jak vy jako firma nynější situaci kolem energií zvládáte? Otřásl důvěrou v alternativní dodavatele krach Bohemia Energy?
Krach Bohemia Energy nebyla úplně příjemná záležitost hlavně z toho důvodu, že se změnila mentalita zákazníků. Lidé si uvědomili, že energetika není nic samozřejmého - že zapnou vypínač nebo otočí čudlíkem na plynu a vše funguje, jak má. Došlo jim, že ani ty největší a nejsilnější firmy nejsou zárukou toho, že co si s nimi dohodli, to platí. Pocítili jsme tedy mírnou nedůvěru zákazníků.
Po krachu Bohemia Energy jsme se během akviziční vlny snažili jejich zákazníky nabrat k nám, což se částečně podařilo.
O kolik bývalých odběratelů Bohemia Energy se jedná?
Z režimu dodavatele poslední instance k nám po pádu Bohemia Energy přešly nižší desítky tisíc zákazníků.
A máte i nyní pocit, že zákazníci potřebují uklidňovat, že plyn dostanou a že žádný další krach po vzoru Bohemia Energy nehrozí?
Já se starám o nákup, žiju tedy spíš mezi megawatthodinami a reporty. Tohle by tedy věděli spíš lidé, kteří obsluhují zákaznickou linku. Na poradách nicméně kolegové z call centra aktuálně nehlásí zvýšenou aktivitu s dotazy tohoto typu. Když Bohemia Energy padla, tak tomu tak bylo a lidé se nás ptali, jestli se to týká i Centropolu a mají se bát, na což jsme jim samozřejmě řekli, že ne. Myslím ale, že teď se situace zklidnila.
