Na svět začali přicházet od druhé půlky 90. let, nejstarším z nich je teď kolem 27 let a svoji budoucnost nevidí úplně dobře. Takzvané generaci Z se finanční cíle obvyklé pro generace předchozí poměrně vzdalují. Jedním ze zásadních je koupit si vlastní byt.
Například průzkum poradenské společnosti Deloitte ukázal, že v Česku asi 35 procent lidí generace Z nejvíce znepokojují náklady na bydlení. Neliší se v tom od svých zahraničních vrstevníků. Jak upozornila agentura Bloomberg, ve Spojených státech se dali mladí raději na utrácení.
Ukazuje to na příkladu 24leté Nii Hollandové. Zaplatila 2500 dolarů za vintage kabelku Chanel, což v jejím případě znamenalo, že za ni dala všechny své úspory. Když si během postgraduálního studia přivydělávala na výzkumných pracích na univerzitě, ještě přemýšlela, že by své peníze mohla utratit lépe, ušetřit je nebo investovat.
Zároveň si ale rozhodnutím odměnit se "drobným luxusem" nepřipadá nezodpovědná. Vzhledem k tomu, že tradiční životní milníky - jako je vlastnictví domu a život s dětmi - jsou pro ni daleko, nechce si takové věci odpírat. A jestli něco, tak kabelka z jehněčí kůže s 24karátovým řetízkem jí zlepšila náladu.
"Ekonomika stojí za houby, máme tu globální oteplování, neustálé politické a sociální nepokoje na celém světě," řekla Hollandová, kterou rodina finančně podporuje při doktorském studiu pedagogiky a psychologie na Michiganské univerzitě. "Je prostě jednodušší utrácet peníze za věci, které vám přinesou okamžité uspokojení." Narážka na hospodářskou situaci je zřejmá - mladá žena dosud není finančně samostatná v době přetrvávajících vysokých úrokových sazeb, kdy ceny nemovitostí rostou rychleji než platy.
Vystrašená generace
Znamená to zároveň, že splnit si sen o vlastním bydlení nedokáže nejen převážná část její věkové skupiny, ale také spousta lidí z předchozí generace Y, pokud to ještě neudělali. V průzkumu Deloitte vyjádřilo znepokojení nad tím, jak budou bydlet, dokonce 45 procent těchto takzvaných mileniálů.
Obvykle platí, že když se lidé ocitnou v ekonomicky nejisté době, omezí své výdaje. Mladší generace však stále častěji dělá pravý opak, protože si myslí, že jejich finanční budoucnost nebude dobrá a oni na tom moc nezmění. Téměř polovina českých příslušníků obou generací věří, že pokud se v následujících měsících nezlepší stav ekonomiky, bude skoro nemožné si najít práci, požádat o zvýšení platu, požádat o povýšení, založit rodinu nebo si pořídit dům. Více než třetina z nich žije od výplaty k výplatě, což je ovšem méně než jinde, v průměru ve světě je takových lehce přes polovinu.
Trend potvrzuje i sociolog Martin Lux. "Nemyslím, že se toho snu natrvalo vzdali, ale vědí, že to teď nejde, a pořízení bydlení odkládají na později. Velká část z nich, asi 30 procent, zároveň ví, že dostane byt či pozemek například od rodičů."
Na to, že mezi sklonem utrácet a neschopností dát dohromady peníze na vlastní byt je přímá příčinnost, není věrohodný důkaz. Jsou tu však viditelné útraty mladých Čechů. "Domnívám se, že to může částečně vysvětlovat, proč je teď taková silná poptávka po dovolených a cestování. Mohou to ukazovat i jejich spotřební návyky, když si denně koupí kávu za šedesát či sto korun," doplňuje Lux.
Data z USA za předchozích zhruba 80 let ukazují, že pro každou další generaci je stále těžší se dostat k vlastnímu bydlení. Podle nedávných údajů ze sčítání lidu činí podíl vlastníků domů mezi mileniály 48,6 procenta, což je více než o 20 procentních bodů méně než u generace X (nejširší časové vymezení let narození bývá 1965 až 1980) a téměř o 30 procentních bodů méně než u takzvaných babyboomerů, tedy lidí narozených v období po druhé světové válce.
Dokonce i mezi čtyřicetiletými mileniály zaostává míra vlastnictví domů za staršími generacemi. Dnes ho má 60 procent amerických mileniálů, v případě generace X to ve stejném věku bylo 64 procent, u poválečné generace 68 procent.
Podle společnosti Credit Karma, která se zabývá osobními financemi, přiznává přibližně 27 procent Američanů utrácení ve stylu carpe diem (užij dne), aby se vyrovnali s obavami pramenícími z ekonomické i geopolitické situace. Tento zvyk není zdaleka nový. Profesor ekonomie Stephen Wu z Hamilton College ve státě New York napsal do zprávy z výzkumu publikované v roce 2004 o lidech, kteří mají pocit, že štěstí a další vnější faktory hrají významnou roli v jejich finančním úspěchu, že méně často spoří.
Autor nicméně tvrdí, že pocity fatalismu a protichůdné výdajové návyky se v posledních letech staly běžnějšími, zejména po covidové pandemii a velké recesi. "Tehdy si lidé začali uvědomovat, že velkou část svých úspěchů a neúspěchů nemohou ovlivnit," přidává Wu významný prvek povahy současné situace.
