České Budějovice - Geografické ochranné označení Evropské unie, o které požádala v Bruselu mlékárna Madeta pro svoji Jihočeskou nivu, narazilo na Slovensku. Se stejnými argumenty proti udělení ochrany by přitom mohli přijít i výrobci v Česku.
Protestovat by mohla zejména mlékárna Dolní Přím, která má v Česku označení NIVA zeregistrované. Užívají ho však i ostatní výrobci plísňového sýra, včetně Madety, se souhlasem držitele této ochranné známky, společnosti Niva s.r.o.
Na Slovensku mají známku Niva zaregistrovanou Levické mliékárne. Ty se cítí být poškozeny tím, že si chce v rámci EU název registrovat a používat někdo jiný.
České mlékárny ovšem nic nenamítají, pravděpodobnost, že Evropská unie výtkám vyhoví, je totiž podle všeho minimální.
Geografické označení se od ochranné známky velmi liší a přívlastek "jihočeská" v něm hraje velkou roli. Ochrana názvu Jihočeská niva, o který usiluje Madeta, se totiž váže na konkrétní recepturu, a ta musí být značně specifická.
Čtěte také: Nivě komplikují cestu k ochranné značce Slováci
"Uvidíme, čím budou Slováci argumentovat. Zvláštní je, že při registraci názvu Jihočeská zlatá niva, které Madeta, který již komise schválila, nebyli proti," říká europoslanec Jan Březina, který se prosazováním českých výrobků zabývá.
Niva nejen z Madety
Přehled výrobců sýra s modrou plísní v Česku a na Slovensku
- Madeta České Budějovice, výroba v Českém Krumlově
- Mlékárna Otinoves
- Niva Dolní Přím
- Povltavské mlékárny Sedlčany, sýr se jmenuje modřenín
- Levmilk Levice, výroba v Hlohovci
Jiné krávy, jiný výrobek
V historii produkovalo v Česku sýry s vnitřní plísní téměř čtyřicet mlékáren. Dnes jich je desetina a Madeta je s produkcí tří a půl tisíce tun nivy ročně na špici. Žádná z ostatních firem se ale nemusí bát jejího monopolu, nikdo je totiž nemůže nařknout z napodobeniny registrovaného výrobku.
Geografické označení produktu totiž neznamená, že by se měl výrobce stát jediným producentem této lahůdky. To i přesto, že proces schvalování, který platí Evropská unie, není jednoduchý a výrobce musí dokázat, že jeho produkt je skutečně jedinečný.
"Pravidla pro udělení geografického označení jsou velmi striktní. Základem je technologie výroby, dále pak rozhoduje například i kvalita mléka či podnebí, na které se použité suroviny vážou," objasňuje schvalovací proces Evropské komise Jan Tlamycha, asistent Jana Březiny.
Významným výrobcem sýru niva je i mlékárna v Otinovsi na Drahanské vrchovině. Zdejší niva v minulosti dozrávala přímo v jeskyních Moravského krasu. Přestože běžný konzument nerozezná její výrobek od jihočeského, nemůže ji Madeta žalovat.
Receptura je totiž odlišná. Už jenom kvůli použití mléka od krav chovaných jinde než v Jižních Čechách. A odlišný je i název, který neobsahuje přívlastek jihočeská.
Stejná situace platí i pro mlékárnu v Dolním Přímě a Sedlčanech. V případě, že žádosti Madety Evropská komise vyhoví, mohou nastat ostatním výrobcům problémy až v okamžiku, kdy by se pokoušeli svůj výrobek registrovat podobně jako Madeta.
"První firma, která získá ochranné označení pro svůj výrobek je ve výhodě, jelikož na ni Evropská komise klade menší nároky," říká Tlamycha. "Další výrobci musí prokázat specifičnost svého výrobku i vůči produktu, který už označení obdržel."
Madeta: Je to důkaz naší kvality
Madeta si tak žádostí u Evropské komise spíše pojišťuje budoucnost, s čímž souhlasí i její tisková mluvčí Barbora Daňková. "Niva je náš tradiční výrobek a Evropská unie by tímto způsobem potvrdila její kvalitu. Bereme to spíše jako vzkaz zákazníkům, že výroba našich sýrů splňuje i ty nejvyšší požadavky."
Ochranných označení EU je hned několik. "Evropská unie rozeznává tři druhy ochranných označení. Nejvyšší je země původu, kdy nesmí výrobce žádnou z použitých surovin dovážet ze zahraničí. U nás jsou to třeba Hořické trubičky" vysvětluje europoslanec Jan Březina.
Čtěte také: Evropská unie ochrání Nivu. Jako první český sýr
"Dalšími jsou pak označení tradiční speciality, kde rozhoduje pouze konkrétní receptura a geografické označení, kde je mimo receptury důležité i místo výroby."
To je příklad Pardubického perníku a právě Jihočeské nivy, která prošla schvalovacím procesem Evropské komise bez námitek. Připomínky naopak stále provázejí uznání Olomouckých tvarůžků a Karlovarských oplatků pro údajnou blízkou podobnost se zahraničními výrobky.
Výroba sýrů s vnitřní plísní má v Česku dlouhou tradici, což potvrzuje i expert na mlékárenství Ladislav Likler. "První sýry tohoto typu se zde začaly vyrábět na začátku dvacátého století. Zpočátku užívali výrobci francouzské označení roquefort, ale také gorgonzola, či prostě zelený sýr. Jednotný název niva se začal používat až v roce 1946."
