Podle všeho za české prohry mohou nevýhodně nastavené mezinárodní smlouvy z počátku 90. let.

"Například smlouva o ochraně investic se Spojenými státy je naprosto jednoznačně nevýhodná pro Českou republiku. Snažíme se ji znovu vyjednat, ale Američanům samozřejmě chybí vůle," uvedl pro deník Aktuálně.cz zdroj z vlády pod podmínkou anonymity. Vysocí úředníci mají totiž na informace ohledně Nomury v zásadě embargo.

"Zvažuje se i varianta smlouvu jednostranně vypovědět. Je to ale dost radikální krok a navíc jsou ve smlouvě dlouhé výpovědní lhůty," dodal.

Právě kvůli tomu vyšla arbitráž s americkou CME, někdejším a opět nynějším majitelem TV Nova, tak draze. "Samozřejmě bylo zřejmé, že v případě Novy vláda pochybila a neochránila investici. Tak vysoké odškodné ale platit nemusela, kdyby byla smlouva vyváženější," míní již citovaný zdroj.

Podobně nevýhodně je nastavena smlouva s Nizozemím, kde sídlí společnost Saluka Investments, přes niž japonská Nomura ovládala IPB.

"Jistěže by bylo výhodnější jít k soudu a mít možnost odvolání, což u arbitráží chybí. Nicméně právě mezinárodní smlouvy nás zavazují řešit podobné spory u arbitrážních soudů," potvrdil deníku Aktuálně.cz advokát Alexandr Mareš, který má s mezinárodními i tuzemskými arbitrážemi letité zkušenosti.

Proč ma ČR tak nevýhodné smlouvy?

"Představte si situaci na počátku 90. let," vysvětluje vládní zdroj. "Proti dvěma neotrkaným právníkům z Česka sedělo čtyřicet ostřílených amerických advokátů, kteří se ze smlouvy snažili pro svou vládu vytřískat, co se dá."

Proč jsou ve světě arbitráže tak běžné, když jsou v zásadě často nevýhodné? "Jde o rychlejší, méně formální a hlavně levnější řešení sporů," tvrdí odborníci. A to se v komerčním světě, pro nějž jsou arbitráže v zásadě určené, cení.

Soudce si strany volí samy. Tedy zpravidla každá jednoho, a ti si pak zvolí svého předsedu. Přitom vůbec nemusí jít o právníky a spory by mohli rozhodovat i "lidé z ulice". Ať tak či tak proti jejich rozhodnutí není odvolání.

A jakým právem se arbitráže řídí? "To záleží na daném soudu. Pokud jde o stálou arbitrážní instituci, jako je třeba ve Vídni, pak se vždy řídí stejným právem. Často se pak při procesních záležitostech postupuje podle práva státu, kde arbitráž sídlí," popisuje Mareš.

České arbitráže s Nomurou, jak v Londýně, tak v Curychu, jsou však sestaveny jen dočasně, tedy pro potřebu tohoto sporu. Podle vyjádření Ministerstva financí londýnský tribunál se řídí blíže nespecifikovaným mezinárodním právem, zatímco curyšská arbitráž postupuje podle práva českého.

Otázkou zůstává, zda čeští právníci v Londýně použili argument, že proti zástupcům Nomury je otevřeno trestní stíhání. Mohli by jinak arbitři v nálezu napsat, že aktivity Nomury nebyly jakkoliv "protiprávní, v rozporu s jednáním v dobré víře nebo porušením práv". Stanovisko právníků není možné v této chvíli získat.

"Tunelování" slovo neznámé

Zdroje z ministerstva financí tvrdí, že nebylo tento argument patrně možné použít, protože právo jímž se řízení řídilo, nezná pojem "tunelování". A právě na základě paragrafu o "tunelování" je stíhán zástupce Nomury Eduard Onderka.

"Je jedno, jestli je to argument, který patří do práva, podle nějž se arbitři mají řídit. Je na místě použít jakoukoliv argumentaci. Jde totiž jen o šikovnost přesvědčit arbitry a cokoliv, co může pomoci, je potřeba zmínit," míní Mareš.

Když nezaplatíme, tak...

Nález rozhodčího tribunálu není právně napadnutelný a je také obtížně vymahatelný.

Hrozila by ztráta mezinárodního renomé, protože arbitráže jsou mezinárodně uznávaným prostředkem řešení sporů a strany pře se mají držet rozhodnutí arbitrů. "Kromě toho je nález vymahatelný soudně," doplňuje Mareš.

Tím by sice pozbyla arbitráž, jako rychlejší řešení než je soudní přelíčení, smysl. Ale soud by pak měl zajistit, že rozhodnutí arbitrů bude naplněno.

"V krajním případě existuje možnost, že by signatářské státy newyorské úmluvy o arbitrážích zabavovaly majetek země, která se výsledků arbitráže nedrží. Například při mezinárodních výstavách. Ale to je opravdu extrém," uzavírá Mareš.