Dnes tak rozhodl Ústavní soud, kterým zrušil část vyhlášky o odměnách a náhradách exekutorů.
Norma zvýhodňovala exekutory, kteří odvedli minimum práce, před těmi, kteří museli skutečně provést exekuci. "Racionálně je takové zvýhodnění neodůvodnitelné," uvedla soudkyně Ivana Janů.
Dodala, že ústavní soud nechce chránit dlužníky, stanovování odměn exekutorům ale nebylo spravedlivé. Podle ústavních soudců bude do vydání nové vyhlášky na soudech, aby odměny exekutorům byly vyměřeny spravedlivě.
"Ústavně konformní úprava by neměla výši odměny spojovat s výší vymáhaného plnění, ale zohledňovat způsob a výkon exekuce," řekla Janů.
Náměstek ministra spravedlnosti František Korbel uvedl, že rozhodnutí ústavních soudců bude nyní znamenat nižší odměny pro exekutory, ministerstvo chce rychle připravit novou vyhlášku.
Návrh na zrušení sporného ustanovení podal jeden ze senátů Ústavního soudu. Soudci tak rozhodovali o podání svých kolegů, což se stává jenom ve výjimečných případech.
Sporné ustanovení upravovalo odměnu exekutora v situaci, kdy člověk uhradí pohledávku dobrovolně, avšak až po nařízení exekuce.
Vysoké odměny
Podkladem pro návrh na zrušení ustanovení byly dvě stížnosti v případech, kdy firmy uvedly, že sami dobrovolně dluhy zaplatily, a přesto exekutoři dostali vysoké odměny.
Oba případy se odehrály v Praze.
V prvním případě, kdy dlužník, společnost Elektrosystém, zaplatila dobrovolně dluh ve výši přes dva miliony korun. Soud přesto schválil odměnu exekutorskému úřadu více než tři sta tisíc korun. Podle firmy ale měl exekutor dostat pouze padesátiprocentní odměnu, a ne částku v plné výši.
Ve druhém případě dobrovolně zaplaceného dluhu ve výši asi pěti milionů korun, který se týkal Pražského stavebního bytového družstva, schválil pražský obvodní soud exekutorskou odměnu převyšující jeden milion korun.
Podle tříčlenného senátu Ústavního soudu je ale takový postup při výpočtu exekutorské odměny v rozporu s ústavou. Návrh na zrušení sporné části vyhlášky o odměnách exekutorů navíc podpořil také veřejný ochránce práv Otakar Motejl.
Vyhláška z roku 2001 určila, že základem pro určení odměny za provedení exekuce byla suma, kterou se exekutorům podařilo získat.
Podle doplněného znění z roku 2004 se pro výpočet odměny exekutora počítala za vymoženou i částka, která byla zaplacena dlužníky poté, co soud rozhodl o nařízení exekuce.
Ministerstvo spravedlnosti loni spornou část vyhlášky upravilo. Podle vyjádření Exekutorské komory tak měl Ústavní soud řízení zastavit, stejné stanovisko zaujalo dnes s odkazem na zákon o Ústavním soudu i ministerstvo spravedlnosti.
"Navrhujeme zastavit řízení," řekl náměstek Korbel, který chtěl, aby ústavní soudci odmítli návrh na zrušení části sporné vyhlášky za nepřípustný.
Soud to ale dnes odmítl s tím, že i upravená vyhláška je šita na míru exekutorům. "Je pravdou, že formálně byla vyhláška změněna. Ve své podstatě ale nové znění vyhlášky vychází ještě víc vstříc exekutorům," uvedla soudkyně Ústavního soudu Ivana Janů.
Zpřísníme dohled
Ministerstvo spravedlnosti za jeden ze svých hlavních cílů uvedlo, že chce zpřísnit dohled nad exekutory.
Ti by mohli přijít ve vztahu k ministerstvu spravedlnosti o povinnost mlčenlivosti. Rovněž by měli mít povinnost bezprostředně poskytnout úřadu spisy, které si vyžádá.
Novela zákona výslovně stanoví, že ministerstvo může provádět dohled nad exekutory i na základě podnětu právnických a fyzických osob. Zavádí rovněž institut výtky za méně závažná provinění.
"Kdyby exekutor nenapravil pochybení, za které dostane výtku, mohl by být postihován za kárné provinění," řekl Korbel.
Počet nově nařízených soudních exekucí každým rokem stoupá. Loni jich bylo přes 300 000.
Exekutoři mohou dlužníkům sebrat téměř veškerý majetek, včetně bytu či domu, obstavit účty, vybrat peníze ze stavebního spoření či penzijního připojištění, sebrat sociální dávky nebo důchod.
Ponechat musejí lidem pouze hotovost do tisíce korun, věci osobní potřeby, zdravotnické pomůcky, snubní prsteny a základní vybavení domácností.
